Světové ekonomické fórum ve švýcarském Davosu bývá tradičně dostaveníčkem významných politiků, bankéřů a podnikatelů. Letos tam ale potíže na domácí půdě nepustily například amerického prezidenta, britskou premiérku či francouzského prezidenta. Zaujalo vás přesto toto tradiční setkání něčím?

Donald Trump chyběl, zato naše ministryně práce a sociálních věcí nechyběla... No tak si každý může udělat obrázek o významu tohoto dostaveníčka.

Víte, setkání v Davosu bývalo v minulosti setkání skutečných ekonomů a světových politiků. Časem se stalo spíš setkáním politiků s politiky, alternativně se zpolitizovanými ekonomy. Ekonomy, kteří se na ekonomii dívají věcně, bez dogmatického pohledu na svět, by člověk snad na místě spočítal na prstech. Podle toho taky v posledních letech výstupy ze setkání vypadají.

Uvedu vám příklad za všechny. Přítomní v Davosu už stačili vypustit jeden z výstupů, totiž víceméně shodu na tom, že žádné ekonomické problémy nehrozí, jen hrstka ekonomů naopak správně argumentovala tím, že Čína prudce zpomaluje, Japonsko se obává recese, Evropa zpomaluje a tak dál. Většina přítomných ale má stále klapky na očích a odmítají číst ekonomické statistiky. A tak se mohlo stát něco naprosto kuriózního: ve stejný týden, kdy Mezinárodní měnový fond, jehož šéfka je samozřejmě v Davosu značně sledována, prohlásil, že Japonsku nehrozí recese, Japonská vláda vydala varování, že se pro tento rok reces obává. Rady a předpovědi z Davosu čím dál víc připomínají knížecí rady lidí odtržených od reálného ekonomického života. Ale nebývalo to tak vždy...

Před začátkem Světového ekonomického fóra přišla britská nevládní organizace Oxfam se zprávou o nerovnosti. Podle ní se v uplynulých desetiletích snižovaly daně bohatým a korporacím. A když vlády nevybírají daně od bohatých, převedou daňové břemeno na chudé, například prostřednictvím daně z přidané hodnoty. Oxfam proto volá po silnějším a efektivnějším zdanění velkých firem a bohatých. Měl by se varováním této organizace před stále se prohlubující propastí mezi chudými a bohatými a posilováním hněvu veřejnosti někdo skutečně zabývat, nebo to jsou plané hrozby?

To je, s prominutím, naprostá pitomost. Pomíchání příčin a následků. Nějak jsem si nevšimla, že by se daňové břemeno celkově snižovalo. Ten problém nespočívá v nějakém „novém“ přístupu k daním. Ale v jednom má Oxfam pravdu – že se zvýšila nerovnoměrnost v rozdělení majetku. A že to plodí zvýšení sociální napětí. Ovšem příčiny jsou chybně pojmenovány.

Ta příčina tkví v celkově chybných a z historického hlediska bezprecedentních politikách světových centrálních bank. Tyto centrální banky začaly ve zvýšené míře dosazovat do svých čel vysloužilé politiky místo ekonomů a dle toho jejich jednání začalo vypadat. Přestalo být ekonomicky rozumné. A tudíž centrální banky podporovaly ekonomiku, ať to potřebovala, či nepotřebovala. Důsledkem byly dlouhodobě extrémně nízké úrokové sazby a velké nafouknutí objemu peněz v oběhu.