Názorový proud, ke kterému se Petr Uhl hlásil, byl označován jako „trockistický“. Pojďme si vyjasnit, co vlastně tato nálepka (která dějinami dvacátého století zaznívala opakovaně a v různých kontextech) znamenala, a co měla reálně společného s názory Lva Davidoviče Trockého?

Trockij věřil v konec kapitalismu a v nastolení komunismu na celém světě. Tvrdil, že revoluce nekončí, a to ani dílčím úspěchem – Stalinovým „socialismem v jedné zemi“. Napsal o tom knihu Co je permanentní revoluce?. Jako Žid odmítal jakékoliv rozlišování lidí podle národnosti.

Byl důsledným v logice třídního boje. Viděl, že se strana stále více odcizuje masám, jejichž osvobození mělo být hlavním účelem revoluce. A tak žádal možnost svobodného vyjadřování názorů v rámci strany. Bolševikům tvořil Trockij „opozici zleva“.

Skupina kolem Petra Uhla kritizovala Husákův režim z pozice, že je málo revoluční a příliš byrokratický.

No a to je jádro sporu mezi Trockým a Stalinem... o leninskou neelitářskou a nebyrokratickou podstatu socialistického státu.

Jak se historicky stalo, že tu vznikl názorový proud, který byl ještě radikálnější než tehdejší vedení strany?

Vždyť na tom není nic divného. Pokud jste vnímal historii, tak Stalin přešel od „všechna moc sovětům“ (vzniklým zdola) k neomylnosti Strany. Demokracie ale je rozdat zbraně lidu, aby svou moc dokázal hájit. Ne preferovat politickou elitu a její služebnou byrokracii, jako se to stalo Stalinovi.

Otázkou je, zda permanentní „revoluční“ diskuse „zdola“, kterou já posměšně nazývám „výchovou a vzděláváním dospělých omyly v praxi“, mohla přinést takové výsledky – efektivitu práce, kterou lidé od socialistického – nekonkurenčního modelu očekávali. Hierarchický pyramidový model je efektivnější, ale vždy méně demokratický, než když je pyramida moci zploštělá. Méně lidí určuje směr, strategii. Systém nemá sebekorekční mechanismy proti zbytnělému egu vůdců. A to se mnohokrát komunistům vymstilo.

Uhl vždy vystupoval jako stoupenec demokratického a samosprávného socialismu. Nutno přiznat, že vždy poctivě. V roce 1982 publikoval spis Program společenské samosprávy.

V historii levicového myšlení můžeme pozorovat vzájemné často malicherné ideologické šarvátky, třeba o význam jednoho slova.

Jeden vtip, který jsem si pro jeho jiskřivou výstižnost oblíbil, zní: „Pravici spojují peníze a levici rozdělují ideje.“