Paní náměstkyně, jak pokračuje vaše snaha o založení nového politického subjektu?

V našich aktivitách směrem k založení nové strany jsme polevili, stále ještě zvažujeme nejlepší alternativu. Na kandidátce se spojí SOS pro Opavu, Strana zelených a další iniciativy.

Při našem posledním rozhovoru jste přiznala, že ve vašem politickém hnutí zvažujete účast v krajských volbách. Posunuli jste tuto myšlenku dál?

Krajských voleb se zúčastníme. Nechceme ale drobit síly navyšováním počtu subjektů ucházejících se o mandáty v krajském zastupitelstvu. Proto jsme se rozhodli podpořit kandidátku, na které se spojíme s členy Strany zelených a mnoha občanskými sdruženími a iniciativami. 

Máte už prodiskutované kandidáty do krajských voleb?

Většina kandidátů je již navržena. Z Opavy budou kandidovat minimálně tři z našich zastupitelů. O pořadí se ještě vedou diskuse, ale první dvacítka by měla být již příští týden definitivní.

Kdo za vás kandidátku do krajských voleb povede?

Byla jsem oslovena s nabídkou kandidátku vést. Takže budu zřejmě opět jediná žena v čele kandidátky mezi všemi lídry muži v těchto krajských volbách v našem kraji. Tedy pokud se ještě něco do termínu podání kandidátek nestane a chlapci z ostatních stran se nepochlapí a přece jenom mezi sebou nenajdou nějakou kolegyni…

Budete se nějak účastnit i voleb senátních?

Já osobně, ani nikdo z mých opavských kolegů ne. Je pravda, že bych už letos kandidovat do Senátu mohla (pozn.: v dubnu bylo Pavle B. čtyřicet let), ale nedovedu si představit, že bych mohla zvládat práci náměstkyně v Opavě a zároveň senátorky v Praze. Řada politiků sedí na mnoha židlích, ale já se necítím být taková supermanka. Tomu, co dělám, se chci věnovat tak, aby to mělo smysl a výsledky. V současné situaci mohu udělat mnohem víc na místní, případně krajské úrovni. 

V posledních dnech a týdnech Moravskoslezský kraj navštěvují politici z Prahy. Byl zde prezident Václav Klaus s manželkou, prezidentský kandidát Miloš Zeman, předtím Andrej Babiš a Jiří Paroubek. Co si o té invazi politiků na sever Moravy myslíte?

Blíží se krajské a senátní volby a náš Moravskoslezský kraj je stále jeden z největších krajů s největším počtem voličů. Je tedy logické, že je to kraj pro politiky velmi zajímavý, proto se sem jezdí zviditelnit. Je jen škoda, že pak často na náš (od Prahy tak vzdálený) kraj, po volbách velmi rychle zapomínají. Výsledkem je pak mimo jiné i stále nedořešená dálnice R 35 z Mohelnice do Hradce Králové (pomohla by nejen spojení našeho kraje s hlavním městem, ale odlehčila by i věčně přetížené D1), ale také veškeré problémy s dostavbou I/11 spojující mimo jiné Ostravu s Opavou.

Jak vnímáte současnou politiku a boj vlády o přežití?

Je to tragikomické divadlo. Bohužel, musím dát za pravdu panu Martinu Stropnickému, který se nedávno v jednom rozhovoru vyjádřil, že žijeme v druhé nomenklaturní době, kdy stále záleží na tom, ve které straně je kdo členem anebo kterou stranu kdo podporuje a podle toho se mu lépe či hůře žije… Je dávno zřejmé, že současné vládě jde především o to, aby se co možná nejdéle udržela. A to jim zabírá čím dál více času, který jim pak už nemůže zbývat na to, aby se zabývali tím, co se tady (i mimo Prahu) skutečně děje a jaké problémy způsobují nám všem vytvářením čím dál chaotičtějšího právního prostředí a nevykomunikovaným a mnohdy i nepromyšleným zaváděním dalších a dalších reformních opatření způsobujících mj. i velmi kritické zvyšování sociálního napětí. To, že bojuje vláda o přežití, totiž není zdaleka tak závažné jako to, že bojuje o přežití čím dál víc obyčejných lidí.

Má současná vláda vaši důvěru?

Už dávno ne. Pan Nečas mě velmi zklamal výběrem lidí, kterými se obklopuje. Stále má kolem sebe mnoho kmotrů, lidí, kteří na místní úrovni tam, kde je lidé nejlépe znají, ztratili důvěru voličů jako například bývalý primátor našeho města, pan Zbyněk Stanjura či jeho kolega, opět z našeho kraje, pan Pavel Drobil. 

Co vám na současné politické scéně nejvíc vadí?

Arogance a naprostý nezájem o člověka. Mnoho politiků především na nejvyšších úrovních se chová, jakoby měli patent na rozum a rozuměli všemu, neptají se lidí, kteří určité problémy denně řeší, nenaslouchají. Chybí jim jakákoliv pokora. Jsou tak zahleděni do sebe a natolik odtrženi od reality běžného života, že už vůbec nejsou schopni naši zemi řídit ku prospěchu obyčejného člověka. Za dvacet let naší české demokracie se skoro zcela vytratilo základní poslání politiky jako veřejné služby. Politika se stala, pro mnohé, výnosným byznysem a to je špatně. Je ovšem nutno říct, že politiky jsou také stovky starostů a zastupitelů v mnoha českých, moravských a slezských městech a obcích, kteří se často snaží vykonávat svou práci velmi poctivě. A také jejich práce je velmi ztížena nejasnými pravidly. Nyní je to např. nedopracovaný zákon o zadávání veřejných zakázek.

S čím se naopak ztotožňujete a proč?

Jsem velmi ráda, že se začínají ozývat konkrétní lidé se svými vlastními názory, a to i v rámci těch největších politických stran na vyšších úrovních. Dokonce se někteří rozhodli ze svých „rodných“ stran odejít, protože už nechtěli být součástí nemocného systému a nadále podporovat mnohdy až mafiánské praktiky. Každý z nás může ovlivnit a do určité míry i změnit systém, který nám nevyhovuje. Třeba tím, že odmítneme brát a dávat úplatky anebo tím, že se o politiku budeme zajímat častěji, než před volbami. Protože politici nejsou žádní neomezení mocipáni ani nedotknutelná kasta.  

Co si myslíte o sociálních nepokojích, demonstracích ve velkých městech a také v Praze?

Jsou jen logickým vyústěním narůstající nespokojenosti lidí, jejichž každodenní potřeby naše vláda úspěšně ignoruje a náš pan prezident arogantně zesměšňuje.   

Připojilo se vaše hnutí k demonstracím?

Naše hnutí jako takové ne, někteří jednotlivci ano. Snažíme se systém ovlivnit svou prací v politice. Demonstrace je vyjádření nespokojenosti, ale nemůže přímo nic změnit. V našem politickém systému lze věci měnit pouze tím, že se do vedení obcí, měst, krajů a státu dostanou jiní lidé. Jak já říkám „jiný druh lidí“, tj. takoví, kterým nejde pouze o jejich vlastní prospěch, ale o to, aby se nám a našim dětem dobře žilo. Je nutné nastavit jasná pravidla, která platí pro všechny stejně. To se před dvaceti lety jaksi „opomnělo“ a celou dobu k tomu nebyla vůle. Dnes ani právníci neví, podle čeho všeho se máme řídit, systém je nepřehledný a nahrává nepoctivým. Do politiky musí přijít noví lidé, nezatížení minulostí a nezapleteni do dnešních korupčních afér, takoví, kteří neparazitují na dnešním nefunkčním systému. Teprve takoví politici mohou mít zájem dnešní nemocný systém změnit a nastavit nový, který bude vyhovovat většině a ne jen „vyvoleným“, jak tomu je dnes.