V reportáži pořadu České televize 168 hodin jste byl vy a další poslanci hnutí SPD označeni za podporovatele ruského režimu. Ještě předtím nechyběly drsné záběry z války, mrtvá těla, stesk pozůstalých, a tak dále, aby bylo jasné, koho vlastně podporujete. Došlo na výtku, že poslanci SPD nehlasovali pro verdikt českého Parlamentu, že Rusko je teroristický stát. Od vás a dalších dotázaných na otázku, zda považujete Rusko za teroristický stát, buď odpověď nedostali, nebo zněla ve smyslu, že je třeba nechat rozhodnutí na soudech. Jaký je váš pohled na reportáž?

Komunistický režim v padesátých letech neměl pro svoji propagandu k dispozici televizi, a proto si musel vystačit s týdeníky, které se promítaly v kinech vždycky před filmem. Dnešní režim televizi k dispozici má a pořad 168 hodin je jakousi obdobou tehdejších týdeníků. U těch politických agitek je ovšem zajímavé srovnání jejich struktury i obsahu. V padesátých letech se většina času v týdeníku věnovala úspěchům tehdejšího režimu. Diváci se za doprovodu jásavé hudby dozvěděli, kolik se vytěžilo uhlí, vyrobilo oceli, postavilo domů, škol, školek, továren, kolik se vyrobilo traktorů, kombajnů, kolik se staví přehrad, elektráren a kdovíco všechno ještě. Je pravda, že šlo někdy o nesmyslné projekty, ale režim se snažil ukázat, že něco buduje, a tomu se věnovala v týdenících většina času.

A pak, ovšem na mnohem menším prostoru, samozřejmě muselo dojít i na boj s vnějším a vnitřním ideologickým nepřítelem. Takže se srdnatě bojovalo s americkým broukem, tepali se zlotřilí kulaci, kteří si chtěli nechat své po generace budované grunty pro sebe, keťasové, kteří zlotřile něco kupovali, aby to pak prodali těm, kdo to chtěli koupit, honili se různí špioni a agenti imperialismu, v sedmdesátých a osmdesátých letech se pak tepaly máničky, ztroskotanci a samozvanci a další protirežimní živlové. Dnešní týdeník, tedy pořad 168 hodin, dělá přesně totéž, jen budovatelské úspěchy režimu vynechává. A není divu. Co by také lidem mohli takzvaně prodávat? To, kolik zase zkrachovalo firem? O kolik se zdražil plyn? O kolik potraviny? O kolik elektřina? Kolik lidí muselo prodat byt, protože už dál neutáhli hypotéku? Kolik zavřelo hospod? O kolik stoupla spotřeba psychofarmak? O pořadnících u dětských psychologů? O frontách na úřadu práce? Ne, nic z toho se jako úspěch prezentovat nedá, i kdyby Nora Fridrichová v nadšení překonala legendární severokorejskou hlasatelku Ri Čchon-hi.

Jde tedy podle vás o boj s vnitřním či vnějším nepřítelem?

Protože nic pozitivního není k dispozici, tak se celá ta politická agitka věnuje výhradně boji s vnitřním a vnějším nepřítelem. Jednou jsou to lidé, co zlotřile tvrdí, že existují jen dvě pohlaví, podruhé ti, co zlotřile říkají, že rodina je pouze muž, žena a jejich děti, jindy ti, co si myslí, že Evropa bez Evropanů už nebude Evropou, pak zase ti, kteří tvrdí, že si počasí bude dělat, co bude chtít, i kdybychom se stavěli na hlavu. No a dnes jsou zrovna v kurzu ruští švábové a dezoláti, kteří drze tvrdí, že zločin se může označit za zločin až po řádném vyšetřování a následně po řádném soudu. Ruskými dezoláty, šváby a filckami to ale určitě neskončí. Příště bude za ideologický a nakonec i lidský odpad označen zas někdo jiný, protože režimu, který sám nemá, co nabídnout, nic jiného než neustálé vytváření nějakého nepřítele, kterého by mohl předhodit svým přívržencům jako viníka své vlastní neschopnosti, nezbývá.

Nezisková organizace Evropské hodnoty provedla analýzu, v níž určila, kdo nejvíce šíří ruský a čínský vliv a kdo proti němu naopak bojuje. Podle této analýzy systematicky napomáháte šířit ruský vliv a zřídka napomáháte vlivu čínskému. Nejste jediný, jedná se také o bývalého předsedu Sněmovny Radka Vondráčka a Andreje Babiše (oba ANO) nebo dalších poslanců SPD. Co tomu říkáte?

Zabývat se činností organizace, kterou reprezentuje muž, jenž se část svého produktivního života zabýval tím, že za úplatu špulil na kameru svůj obnažený řitní otvor, popřípadě před kamerou prováděl různé prostocviky se svým pohlavním údem, je ztrátou času. Vzhledem k tomu, že tato osoba reprezentuje společnost s názvem Evropské hodnoty, ovšem určitě stojí za pozornost otázka, co to vlastně ty evropské hodnoty jsou, zda takové evropské hodnoty vůbec chceme a proč si takové evropské hodnoty u nás platí zrovna Spojené státy americké.

Jak si vykládáte pojem „šířit ruský a čínský vliv“ vy sám?

V souvislosti s organizací Evropské hodnoty pouze jako panáčkování mopslíka, který se může přetrhnout, aby se zavděčil svému pánovi. Tou partou má smysl se zabývat zhruba stejně, jako má smysl diskutovat se psím exkrementem na chodníku. Můžete na něj křičet, přesvědčovat ho, předkládat argumenty, ale on stejně smrdět nepřestane a vám proto nezbývá nic jiného, než ho překročit a jít si dál svojí cestou. Já z časových důvodů, a také z důvodů duševní hygieny, přesvědčování vynechávám a rovnou to lejno překračuji.

Ruský šváb, ruský agent, kolaborant, nacista, podporovatel Ruska, extrémista, dezinformátor, šmejd... Taková a další označení slýcháme ve veřejném prostoru – včetně úst vládních politiků – stále častěji. Nedávno jsme oslavili svátek 17. listopadu, 33 let od revoluce. Tehdy se cinkalo klíči i za svobodu projevu, které se nedostávalo. Kam se Česká republika za poslední desetiletí dostala? A stalo se nálepkování formou odsouzení odlišného názoru či pohledu na věc?

Ukazuje se, že ve své cestě zpět časem opouštíme osmdesátá léta a vstupujeme do let padesátých u nás či třicátých let v Německu. Vámi uvedený způsob dehumanizování politických odpůrců či dokonce příslušníků některých národů totiž naši milí příslušníci pravdy a lásky převzali, a to dokonce prakticky v nezměněné formě právě od nacistů a raných bolševiků. Novinkou je jen jejich schopnost dusit se nenávistí a zároveň se tvářit, jako ten nejhodnější strýček či tetička. To například takový Goebels, nebo Urválek neuměli.

Jakousi cenzuru, politické vězně, jediný povolený názor a další totalitní delikatesy už zde jejich ideoví pohrobci zavedli a s nadšeným jasem v očích a politicky angažovanou písní na uslintaném retu nás zřejmě vedou k převýchově ne nepodobné té totalitní. Převýchovné tábory se ovšem nebudou jmenovat koncentrační, ale třeba shromažďovací a šibenici jistě novodobí Urválci nahradí také něčím hezčím – bude to třeba eliminátor nenávisti či napravovač pomýlených. Čekají nás zřejmě krásné časy...

ČEZ nedávno oznámil rekordní zisk a rovnou i zdražení elektrické energie. Pro mnoho Čechů to podle reakcí nejen na sociálních sítích znamená další frustraci z už tak rostoucích cen energií, potravin, pohonných hmot a mnoha dalších věcí. Jak to vysvětlit samoživitelům nebo rodinám s nízkými příjmy nebo důchodcům? Jak to vysvětlit?

Jedině tak, že jde o logický důsledek chování voličů v roce 2021. Kdo jen trochu sleduje politiku, tak nemůže být tím, co dělá vláda premiéra Petra Fialy, překvapen. Chovají se přesně tak, jak se od nich dalo čekat.

Češi se rozjeli na nákupy do Polska za nižšími cenami, výjimkou už není ani Německo. Nechávají tak vydělané peníze v České republice v zahraničí. Jaký je váš recept na řešení této situace?

Pořád stejný: Elektřinu, co si vyrobíme doma, prodat doma a na burzu dát jen její přebytky, opuštění Green Dealu a všech dalších progresivistických experimentů, a obnova standardních obchodních vztahů s Ruskem. To je jediné skutečné řešení.

Vy byste byl tedy pro zrušení sankcí proti Rusku?

Na tu otázku nemůžu odpovědět. Lhát nechci, a když řeknu pravdu, tak bude reálně hrozit, že mě obžalují z nějakého trestného činu a následně i odsoudí.

S krizí se potýká mnoho států, avšak čísla v Čechách jsou v porovnání mezi těmi horšími, přestože česká vláda tvrdí, že dělá maximum možného. Jak je to možné? I průzkumy ukazují, že Češi nejsou spokojení s kroky vlády a navíc, že by vláda neměla brát demonstrace na lehkou váhu.

Česká republika se dnes chová nejiracionálněji na světě, čehož je skutečnost, že jsme na tom nejhůř, pouze logickým důsledkem. Co tvrdí současná česká vláda, jsou v drtivé většině buď nesmysly, nebo lži. Co se týká protivládních demonstrací, tak jejich účastníky považuji za to nejlepší, co naše země má k dispozici, protože vzepřít se nastupující totalitě chce opravdu srdce. Poměr sil ve Sněmovně demonstrace ale asi bohužel nezmění a já se obávám, že budeme muset počkat až na příští řádné volby – pokud tedy ještě takzvaná koalice demokratických stran někdy nějaké demokratické volby vůbec připustí – neb jsou schopni protlačit korespondenční volby a je po volbách.

Nakolik se ukazuje chybějící ČSSD a KSČM ve Sněmovně s ohledem na sociální politiku?

Nijak.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka promluvil pro Mf Dnes o tom, že by věk pro odchod do důchodu měl vzrůst na 68 let, rozlišit by se také mělo, kdo pracoval manuálně. Kromě toho by navrhoval zdanit lidi s nadprůměrnými příjmy a podobně. Vedou ho k tomu problémy v důchodovém systému, kde chybí desítky miliard korun. Pomohou takové kroky?

To je mnoho otázek v jedné, takže to vezmu postupně. Zvyšování věku odchodu do důchodu by opravdu důchodovému účtu pomohlo, ale například pro mě je tento postup z mnoha důvodů nepřijatelný. Zohlednění profese nějaký smysl dává, ale nic zásadního nevyřeší. Vyšší zdanění lidí s nadprůměrnými příjmy také nic zásadního nevyřeší a navíc může schopné lidi motivovat k odchodu do zahraniční. Takže je zjevné, že v součtu jde od pana Jurečky pouze o zvyšování věku do důchodu.
Především ale: Pokud v našem důchodovém systému chybí desítky miliard, pak jsme neměli desítky miliard posílat na Ukrajinu a kdovíkam ještě, ale do našeho důchodového systému!

Jaká opatření byste případně navrhoval vy?

O krocích, které jsou potřebné ke snížení cen energií, jsem již mluvil, takže je nebudu zmiňovat znovu. Že by snížení cen energií znamenalo vyšší výkon české ekonomiky, a tím i vyšší výběr daní to ale zmínit musím i přesto, že je taková věc asi jasná i průměrně inteligentnímu šimpanzovi. Škoda jen, že není jasná panu premiérovi a jeho partě. Pro získání peněz do důchodového systému, ale také do školství, výzkumu, bydlení a dalších životně důležitých oblastí, je rovněž nutné zcela přehodnotit naši zahraniční pomoc a fungování neziskových organizací. Je potřeba určit, které studijní obory skutečně potřebujeme a které nikoli – například odborníci na gender nám jsou, v tom nejlepším případě, k ničemu – a podle toho je financovat. Je nutná zásadní změna systému sociálních dávek, a to především ve smyslu odstranění možnosti jízdy načerno.

A pak je zde samozřejmě naše další dlouhodobá bolest – odliv kapitálu do zahraničí, což je ovšem téma na několik samostatných rozhovorů. Alespoň velmi stručně: Pokud vytvoříme v České republice takové daňové a další podmínky, aby se firmám vyplatilo danit a nejlépe i podnikat u nás a ne jinde, nebude docházet k odlivu peněz, ale naopak k jejich přílivu. Je znám také systém, kdy kapitál, či jeho určitá část, který byl vygenerován na území nějakého státu, musí být na tomtéž území také proinvestován. Rovněž je otázkou, zda je i nadále únosné, aby energetické, vodárenské a další strategické společnosti u nás vlastnily zahraniční korporace... Nástrojů k nápravě současného stavu stát má, či si může vytvořit, celou řadu a je jen na odvaze politiků, jak se k celé věci postaví. Odvaha pana Fialy a spol. ale končí jen u dalšího ždímání našich, už dnes brutálně ždímaných, občanů.