V reportáži pořadu České televize 168 hodin jste byl vy a další poslanci hnutí SPD označeni za podporovatele ruského režimu. Ještě předtím nechyběly drsné záběry z války, mrtvá těla, stesk pozůstalých, a tak dále, aby bylo jasné, koho vlastně podporujete. Došlo na výtku, že poslanci SPD nehlasovali pro verdikt českého Parlamentu, že Rusko je teroristický stát. Od vás a dalších dotázaných na otázku, zda považujete Rusko za teroristický stát, buď odpověď nedostali, nebo zněla ve smyslu, že je třeba nechat rozhodnutí na soudech. Jaký je váš pohled na reportáž?

Komunistický režim v padesátých letech neměl pro svoji propagandu k dispozici televizi, a proto si musel vystačit s týdeníky, které se promítaly v kinech vždycky před filmem. Dnešní režim televizi k dispozici má a pořad 168 hodin je jakousi obdobou tehdejších týdeníků. U těch politických agitek je ovšem zajímavé srovnání jejich struktury i obsahu. V padesátých letech se většina času v týdeníku věnovala úspěchům tehdejšího režimu. Diváci se za doprovodu jásavé hudby dozvěděli, kolik se vytěžilo uhlí, vyrobilo oceli, postavilo domů, škol, školek, továren, kolik se vyrobilo traktorů, kombajnů, kolik se staví přehrad, elektráren a kdovíco všechno ještě. Je pravda, že šlo někdy o nesmyslné projekty, ale režim se snažil ukázat, že něco buduje, a tomu se věnovala v týdenících většina času.

A pak, ovšem na mnohem menším prostoru, samozřejmě muselo dojít i na boj s vnějším a vnitřním ideologickým nepřítelem. Takže se srdnatě bojovalo s americkým broukem, tepali se zlotřilí kulaci, kteří si chtěli nechat své po generace budované grunty pro sebe, keťasové, kteří zlotřile něco kupovali, aby to pak prodali těm, kdo to chtěli koupit, honili se různí špioni a agenti imperialismu, v sedmdesátých a osmdesátých letech se pak tepaly máničky, ztroskotanci a samozvanci a další protirežimní živlové. Dnešní týdeník, tedy pořad 168 hodin, dělá přesně totéž, jen budovatelské úspěchy režimu vynechává. A není divu. Co by také lidem mohli takzvaně prodávat? To, kolik zase zkrachovalo firem? O kolik se zdražil plyn? O kolik potraviny? O kolik elektřina? Kolik lidí muselo prodat byt, protože už dál neutáhli hypotéku? Kolik zavřelo hospod? O kolik stoupla spotřeba psychofarmak? O pořadnících u dětských psychologů? O frontách na úřadu práce? Ne, nic z toho se jako úspěch prezentovat nedá, i kdyby Nora Fridrichová v nadšení překonala legendární severokorejskou hlasatelku Ri Čchon-hi.

Jde tedy podle vás o boj s vnitřním či vnějším nepřítelem?

Protože nic pozitivního není k dispozici, tak se celá ta politická agitka věnuje výhradně boji s vnitřním a vnějším nepřítelem. Jednou jsou to lidé, co zlotřile tvrdí, že existují jen dvě pohlaví, podruhé ti, co zlotřile říkají, že rodina je pouze muž, žena a jejich děti, jindy ti, co si myslí, že Evropa bez Evropanů už nebude Evropou, pak zase ti, kteří tvrdí, že si počasí bude dělat, co bude chtít, i kdybychom se stavěli na hlavu. No a dnes jsou zrovna v kurzu ruští švábové a dezoláti, kteří drze tvrdí, že zločin se může označit za zločin až po řádném vyšetřování a následně po řádném soudu. Ruskými dezoláty, šváby a filckami to ale určitě neskončí. Příště bude za ideologický a nakonec i lidský odpad označen zas někdo jiný, protože režimu, který sám nemá, co nabídnout, nic jiného než neustálé vytváření nějakého nepřítele, kterého by mohl předhodit svým přívržencům jako viníka své vlastní neschopnosti, nezbývá.