USA se dohodly s Tálibánem na stažení všech zahraničních jednotek z Afghánistánu. K odchodu vojsk by mělo dojít v průběhu následujících 18 měsíců. Jde o blamáž? Jak toto lze vnímat v kontextu výroků typu: „V Afghánistánu se bojuje za Prahu“? Hrozí nyní zhoršení bezpečnosti i v České republice?

Už několik let je stanoviskem SPD názor, že Afghánistán patří Afgháncům, je jejich a oni sami by si měli uspořádat věci ve své zemi. Shrňme si pár základních faktů o Tálibánu a o úspěšnosti české vojenské mise v Afghánistánu. Jednu věc nelze popřít, od doby, kdy Američané vybombardovali Tálibán, došlo k obrovskému rozkvětu afghánského zemědělství, zejména v oblasti pěstování máku. Produkce opia v roce 2017 dosáhla neuvěřitelných 9000 tun, které byly z větší části exportovány letecky do zahraničí. Zřejmě prostřednictvím Taliban-Airways nebo podobnou společností. Tálibán ale nevlastní ani jedno letadlo a ani jedno letiště, tak nevím, jak to dokázali.

Co je tedy Tálibán zač?

Místní, primitivně islamistické, radikální dogmatické hnutí, získávající vlastenecký punc bojem proti nevěřícím okupantům.

Pro místní lidi je Tálibán příslibem alespoň jakéhosi pořádku a míru, byť pod knutou islamistů, po dlouhých letech válek a zabíjení.

Nikdy neexpandoval do zahraničí.

Nikdy neprovedl žádný teroristický útok v zahraničí, ke kterému by se přihlásil.

Neúčastnil se ani bojů ISIS v Sýrii, naopak bojuje proti stoupencům ISIS doma v Afghánistánu.

Přítomnost zahraničních okupačních sil v Afghánistánu politicky posiluje Tálibán a navíc znemožňuje přirozený  vznik skutečné místní opozice proti Tálibánu.

Tálibán jako sunnitské hnutí nemá podporu Íránu, i když má dobré (kmenové) kontakty v íránském Balučistánu, kde je společně s pašeráky opia v konfliktu s íránskými bezpečnostními silami.

Díky podpoře cizími okupačními vojsky nevěřících je současná místní vláda pro Afghánce nedůvěryhodná a po ukončení přítomnosti cizích armád v zemi zřejmě skončí v emigraci, když ne hůř.

Politické hranice Afghánistánu nerespektují tradiční kmenová území ani národnostní rozdělení (např. Balučistán je rozdělen mezi Írán, Pákistán a Afghánistán, Paštunistán se dělí mezí Pákistán a Afghánistán). Tato skutečnost je dalším zdrojem nestability regionu.

Vojenská přítomnost cizích okupačních vojsk nic z vnitřních problémů Afghánistánu nevyřešila za 18 let a není naděje, že by se jim podařilo něco vyřešit v blízké, ba ani ve vzdálené budoucnosti.

Od začátku české mise do konce roku 2018 padlo v Afghánistánu 14 českých vojáků. Jejich smrt nic nevyřešila, nezabránila pronikání teroristů do Evropy (jdou stejně jinudy). Není tedy pravdou, že v Kábulu se bojuje o Prahu. Kolik jich bude muset ještě padnout, než se stáhnou domů?

Uvědomme si, že při narůstajícím tlaku USA na Rusko je zde reálné riziko, že by stejně jako v 80. letech Američané podporovali Tálibán proti Rusům, tak by mohli nyní začít Rusové podporovat Tálibán proti okupačním vojskům.

V Afghánistánu nebude mír, pokud kmenová území neovládnou jednoznační vítězové, kteří budou silově přibližně nastejno se svými sousedy, aby věděli, že válka by byla zničující pro všechny.

Důkazem pro výše uvedené argumenty je uzavření dohody Američanů se zástupci Tálibánu o stažení amerických sil z Afghánistánu.

Dokud bude trvat okupační válka a rozdělení Afghánců, bude Afghánistán zdrojem nelegálních migrantů do Evropy, protože zde stále najdou dost naivků, kteří se jich nezeptají proč, když se cítí ohroženi Tálibánem a jsou např. Balučové, nepřešli do Pákistánu, kde se v kulturně stejném prostředí (pořád je to Balučistán, stejný kmen a rodové svazky) mohli cítit bezpečně?