Pane řediteli, jak stát, respektive hlavně vláda, zvládá tuto krizi? Zpětně hodnoceno, v čem byl největší problém?

Česká republika se zařadila mezi lepší třetinu zemí, které to celosvětově nějak zvládly. Budu-li vycházet z toho, jaké informace tu byly v první polovině března, pak jsme z toho jako země, co se týče přípravy zdravotnictví, vyšli ještě docela dobře.

Jakou roli v celé krizi hrál strach? Nebáli jsme se až příliš?

Tohle není jen česká specialita, jde o celosvětový dojem, a tady si skutečně myslím, že to došlo opravdu do extrému. Lidé byli daleko vystrašenější, než by měli být, ve vztahu k jiným virům, které nás běžně obklopují a jsou daleko nebezpečnější.

Jaké důsledky strach mohl mít? Mohl napáchat ještě větší škody než koronavirus jako takový?

Určitě ano, a působí to dodneška. Stále vidíte, že někteří lidé chodí po ulici v rouškách, a když se jich zeptáte, proč roušku nosí, tak vám většinou řeknou, že je rouška ochrání. Přitom je to přesně naopak. Rouška chrání ostatní, nikoli nositele. Myslím si, že toto je hodně mediální virus, který se zkombinoval se spoustou dalších faktorů, co zrovna přišly na přetřes, například Čína a vztahy s ní, a celkově to způsobilo, co všichni známe.