Milion chvilek svolal demonstraci na Letnou. Jak se na tuto iniciativu díváte? Vnímáte ji jako autentický projev občanské nespokojenosti, nebo spíš jako mobilizaci určité názorové skupiny?
 
Možná to je projev nespokojenosti, ale ne se svými životními podmínkami, ale s tím, že minulá vláda prohrála volby. Když totiž vládla, byla tahle iniciativa u ledu.   
 
Milion chvilek se dlouhodobě staví do role obránce demokracie. Vy to ale vidíte kritičtěji. V čem podle vás tato iniciativa skutečně hájí demokracii – a kde už ji naopak může deformovat?
 
Kdekdo se vydává za strážce demokracie. Ale opravdový demokrat se pozná podle toto, že respektuje plody demokracie. Tihle přátelé opozičních politiků jsou ale ochotni přijmout jen jeden výsledek demokratických procesů.  
 
Objevují se i názory, že kolem aktivit Mikuláše Mináře vznikl určitý „projekt“, který stojí i na budování osobní značky, mobilizaci publika a práci s emocemi. Myslíte si, že jde skutečně o čistě nezištnou snahu „zachraňovat demokracii“, nebo v tom hraje roli i osobní ambice a určitý typ byznysu?
 
Byznys a osobní zájmy jsou v tom možná také. Ale daleko spíše je tenhle projekt prodlouženou rukou mocných zájmových sil, které ztratily část vlivu a chtějí si ho vzít zpátky.

 
Často upozorňujete, že kdo pracuje s veřejným vlivem a někdy i veřejnými penězi, má ukázat, v čí prospěch jedná. Platí to podle vás i pro politické neziskovky a aktivistické iniciativy? A je dnešní míra transparentnosti dostatečná?
 
Transparentnost dostatečná není, ale nehrajme si na naivy. Zcela spontánní vzedmutí občanských aktivit jsou spíše výjimečné. Na akce většího typu potřebujete organizaci, logistiku, peníze, koordinaci, provázanost. Na nich nic spontánního není. Lidé pak často naletí různým kampaním, pokud jsou dostatečně masové. I bez nějakého pitvání střev různých iniciativ si můžeme být jisti, že za nimi stojí kdosi v pozadí. Prostě to tak berme a zařiďme se podle toho.
 
Milion chvilek dokázal opakovaně přivést do ulic tisíce lidí. Čím si vysvětlujete, že na část veřejnosti tak silně působí?
 

Loňská volební kampaň byla velmi vyhrocená. A ti, co byli zvyklí, že vše je po jejich, jsou najednou konfrontováni s tím, že se ke slovu může dostat někdo jiný. A tenhle pocit mnoho lidí nedovede zkousnout.   
 
V posledních dnech se hodně řeší kauza Natálie Vachatové, proti které Milion chvilek i další aktéři rozjeli velmi tvrdou kampaň, a zaznívají i výhrůžky včetně těch nejzávažnějších. Nemáte pocit, že se tím překračuje nebezpečná hranice? Nemůže takto vyhrocená atmosféra jednou skončit i reálným útokem, podobně jako jsme to viděli při atentátu na slovenského premiéra Roberta Fica v roce 2024?
 
Takových štvanic jsme zažili už víc. Jistěže to může inspirovat vyšinuté útočníky. Ale vážnější je, že tyhle praktiky zastraší hodně veřejně působících lidí, kteří se pak raději stáhnou do opatrného mlčení. A je taky typické, že právě v těchto případech feministické a ženské organizace mlčí a nezastanou se štvaných žen, nejsou-li ty poškozené členkami jejich progresivistického klanu.
 
Podobnou debatu vyvolaly i útoky na Filipa Turka kvůli jeho angličtině, kdy se šířily zjevně účelově sestříhané ukázky. Co to podle vás vypovídá o dnešní politické kultuře? A platí podle vás pro politiky stejný metr?
 
Tak přece víte, co ode mne uslyšíte za odpověď. Chcete od zavilého fanouška jednoho ze soupeřů, aby oběma klubům měřil stejným metrem? Spravedlnost najdeme jen v pohádkách. Proto je tak milujeme a zejména o Vánocích nadšeně sledujeme.