„Až příliš často zaslechnu povzdech: ‚Jó, za komunistů to bylo lepší!‘ Jsem z takové, jak se tehdy říkalo, „reakcionářské‘ rodiny. Už několikrát jsem psal, že jsem v těch ožehavých padesátých letech nebyl ani v Pionýru. Moc jsem neměl žádné přesvědčení, ale v domácím ovzduší, které u nás panovalo, mě ani nenapadlo navrhnout vstup do Pionýra. Ani později jsem nebyl žádný odbojář, disident a partyzán. To ani v dobách totáče a ani potom,“ začíná dnešní Nedělní ráno Ivan Vyskočil.

Vysmívané sídlištní králíkárny? Zkuste sehnat pod 5 milionů!

„Tak to se mnou šlo celý život až do toho kritického roku 90. Oběti komunismu a stateční odbojáři se v tom roce rodili jako houby po dešti. Hlavně z těch, co cestou do OF zahodili stranickou legitimaci. Konečně dodnes je těchto ‚hrdinů‘ všude plno. Ale přes ten svůj tzv. reakcionářský původ nebudu tvrdit, že všechno bylo špatně. Naopak, mnoho věcí bylo opravdu lepších, než dnes,“ krčí rameny Ivan Vyskočil a dává příklad.

„Vezměte si jen ty vysmívané sídlištní králikárny. Zkuste dnes sehnat takový králičí byt na sídlišti za méně než 5 milionů. Byla tady spousta věcí, které tu dnes nejsou. Copak se za těch třicet ‚vítězných let‘ vybudovala nějaká velká stavba? Nebýt soudruhů, tak bychom asi v dobách sucha dnes plakali. Kolik se vybudovalo velkých přehrad, elektrárny, školy, průmysl fungoval a prodával a vyvážel do mnoha zemí. Zemědělci, přes ten vždy opěvovaný ‚boj o zrno‘, měli nárok na dovolenou,“ pokyvuje herec a zamýšlí se.

Pan Svěrák, ten „neohrožený“ bojovník...

„Opravdu asi nebylo tak zle, jak nás dnes přesvědčuje pan Svěrák. Pan Svěrák, ten ‚neohrožený‘ bojovník se až teď v demokracii pere jak lev ‚za demokracii‘? Vždyť se mu nic nedělo. V těch, jak říká, hrozných dobách točil filmy a psal idylické scénáře o pěkném životě na vesnici. Vesničko má středisková není zrovna ukázkou jeho ‚disidentství‘. Spíše je to propag film té doby,“ říká Ivan Vyskočil.

„Ale pozor! Ono se tak v mnoha vesnicích v takové pohodě žilo. Točil jsem filmy jako Plavení hříbat, Vinobraní, a tam mě i ty staré tetičky říkaly, že už by se k drobnému soukromému zemědělství vrátit nechtěly. Většina jich měla svůj dům, vinohrad a družstevní hospodaření si velmi pochvalovaly. Pan Svěrák asi na tohle zapomněl a nyní se připojil k bojovníkům a la zběhlý student v oblečku „hitlerjugend“ a dobývá se, společně s ním, takzvaně do otevřených dveří,“ říká.

„Mimochodem, i demokracie nesmí být bezzubá a měla by umět se proti takovým rozbíječům bránit! Soudruzi by je takto řádit a trhat Ústavu nenechali. A tentokrát musím říci, že právem!!“ konstatuje rázně herec.