Zatímco Evropa se schází buď v Londýně, nebo po Skypu, zásadní jednání mezi USA a Ruskem probíhají v arabském světě. Není to trochu symbolické vyjádření toho, kam se posouvá těžiště světové politiky?
Jednoznačně ano. Jednak jde o posun geografický, tedy z Evropy, resp. z euoratlantického prostoru do prostoru indopacifického, v širším rozměru do prostoru Amerika – Asie – Afrika. A jde i o zásadní posun kvalitativní. Po období, kdy zde byl v mezinárodní politice jeden hegemon, USA, a určitou roli hrály mezivládní a nadnárodní organizace typu NATO a EU, vstupujeme do období multipolarity a do éry, kdy mezinárodní řád bude založen na bilaterálních vztazích národních států a klíčové roli jednotlivých velmocí. Jako osamostatněných aktérů.
Klíčovou otázkou celého arabského regionu je tradičně vztah arabských zemí k Izraeli. Za prvního Trumpova mandátu byly kontakty považovány za jeden z největších úspěchů jeho diplomacie, za Bidenovy vlády se tento proces zastavil. Dá se podle vás očekávat po návratu prezidenta Trumpa obnovení dynamiky dialogu?
Zásadní je v této fázi to, jak dopadne boj Izraele proti teroristům a vrahům z Hamásu v Gaze. Do té doby nelze hovořit o žádném širším dialogu Arabů a Izraele, protože Arabové a muslimské režimy podporují Hamás.
Cílem Izraele, ale i Trumpa je konečná likvidace Hamásu a zřejmě i ukončení jakýchkoli hrátek na dvoustátní řešení izraelsko-palestinské otázky.
To po masakru z října 2023, kdy Hamás vraždil, mučil a unesl stovky Izraelců, z nichž dodnes desítky drží v zajetí, není už možné.
Po likvidaci Hamásu a jakékoli palestinské autonomie a palestinského protiizraelského terorismu se možná dialog mezi Izraelem a některými státy v oblasti Blízkého východu obnoví.
Jakou roli bude podle vás v regionu hrát Írán, který jste tak dobře poznal ve své diplomatické kariéře?
Jste pro to, aby se výdaje na obranu každý rok navyšovaly o 0,2 % HDP? Anketa
Sousední Sýrie, země na „krvavé hranici“ civilizací, má několik měsíců novou vládu a ze země přicházejí zprávy o masakrech celých vesnic alavitů i křesťanských menšin. Co to ukazuje o nové Džauláního vládě?
To, co bylo léta evidentní. Že jde o nejmilitantnější odnož sunnistského islámu, jejímž konečným cílem v oblasti je likvidace (ve smyslu genocidy) odlišných etnik a konfesí a nastolení dogmatického islámského (šariátského) zřízení.
Někteří tyto akce vysvětlují tím, že tyto skupiny podporovaly prezidenta Asada. Můžete prosím s vaší znalostí regionu vysvětlit, jak to s těmito menšinami je?
Asadův režim etnokonfesní menšiny – alavity, drúzy, křesťany a další – především chránil proti většinovým islamistickým radikálním sunnitům. Proto Sýrie dlouhá léta fungovala a držela pohromadě a menšiny v ní mohly žít bez obav o život.
To skončilo poté, co USA, Západ, Saúdové, Turecko a Katar spustily tzv. arabské jaro nepokojů a občanských válek v dřívě stabilních (bohatých) státech a vyvolaly a intenzivně podporovaly válku (tzv. „umírněných islamistů“) i proti Asadovu režimu. Ta nebyla jen vnitřní občanskou válkou opozice a sunnitů proti Asadovu režimu, ale i zahraniční intervencí krvavé koalice al-Káidy, Islámského státu, kurdských bojůvek, Saúdské Arábie, Kataru, Turecka a některých evropských států EU a NATO.
Eurokomisařka Kallasová opakovaně tweetovala podporu nové syrské vládě a současně odsoudila „proasadovské elementy“. Co říci na tuto interpretaci syrského konfliktu?
Potvrzuje nebezpečně úzké propojení vedení EU a některých členských států na Islámský stát a nejhorší islamistické teroristické elementy, které se nestydí veřejně podporovat. Vůbec jim při tom nevadí, že při tom mají na rukou krev tisíců nevinných obětí. To vše s pochybným cílem rozbít stabilní uspořádání na Blízkém východě a vést tam jakousi proxy válku proti Rusku a Číně prostřednictvím boje proti jejich spojeneckým režimům. A samozřejmě jde i (především) o nerostné zdroje a produktovody cílových zemí. Je přece známá věc, že mít na svém území ropná pole = ohrožení demokracie.
Evropská unie chce novou syrskou vládu podpořit i finančně, jak vyplývá z vyjádření Ursuly von der Leyenové, na proces „tranzice“ má do země jít 2,5 miliardy eur, což předsedkyně eurokomise komentovala slovy, že „naše sny se stávají reálnou možností“. Jak podle vás tato finanční podpora Sýrie dopadne?
Z části ji noví vládci Sýrie rozkradou a zbytek bude použit na zabíjení křesťanů a šíitů. Obávám se, že se bude opakovat irácký scénář, kdy cituji: „500 000 mrtvých iráckých dětí byla dobrá cena za demokracii.“
Dají se podle vás očekávat v regionu Blízkého a Středního východu nějaké změny po jednáních mezi USA a Ruskem?
Určitě ano. Rozhovory Trump – Putin nezahrnují pouze otázku Ukrajiny. Určitě zde půjde i o rozdělení sfér vlivu na Blízkém východě, kde bude na čelném místě otázka ekonomická. Tedy oblast těžby a obchodu s ropou a zemním plynem a jejich tranzitu.
USA v posledních dnech měly čelit útokům hútijských ozbrojenců v Rudém moři. Očekáváte, že zde prezident Trump sáhne, třeba i s vědomím Moskvy, k nějakému radikálnějšímu řešení?
Už sáhl k odvetným opatřením. A v případě potřeby je bude stupňovat.
Další zemí, kterou EU v posledních dnech štědře podpořila, je Jihoafrická republika. Tu přitom kritizují USA, tradiční spojenec, kvůli masakrům bělošské menšiny ze strany afroamerické většiny. JAR je zakládajícím členem BRICS, co této zemi může podle vás EU nabídnout?
Genocida bělochů nesmí projít jako ostatní nedávné genocidy, kdy západní svět vyrtvale zíral jinam. Posílat tam peníze vzbuzuje otázku, kdo z nich bude těžit. Nabídnout můžeme maximálně politický azyl pro pronásledované a prchající bílé Jihoafričany.
Pokud se bavíme o rozvojové pomoci, tu má mít v portfoliu český eurokomisař Jozef Síkela, ale od jmenování nebyl vidět, veškerá vyjádření dávají předsedkyně Leyenová nebo komisařka Kallasová. Co to vypovídá o pozici českého zástupce v Komisi?
Není mi jasné, že by pro ČR Síkela něco v EU vylobboval. Vypadá to, že Jozef Síkela dostal zbytečnou hračku (funkci), kterou mu zaplatí evropští daňoví poplatníci. Aktuálně je to něco přes 700 000 korun měsíčně. A to se vyplatí. Minimálně Jozefu Síkelovi…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Souhlasíte s Jiřím Kobzou?
autor: Jakub Vosáhlo
