Pane poslanče, s jakými pocity sledujete současné dění na mezinárodní scéně? Prezident Trump se se svou administrativou pustil do řešení války na Ukrajině ve velkém, na což Evropa reaguje dost nejednoznačně. Hlavně zde ale zavládl šok a do jisté míry i bezradnost. Konají se summity, které nic nevyřeší a nic nového nepřinesou…
Summity svolané vejtahou Macronem, zkázou Spojeného království Starmerem, nebo pořádané EU, jsou jenom žalostným svědectvím toho, že současná Evropa nedokáže reagovat na přeměnu uspořádání mezinárodních vztahů a globální moci na multipolární a bezradně hledá svou roli. Z jednání šéfů evropských států vzešly jenom prázdné fráze, vzájemná ujištění o tom, jak jsou skvělí a konkrétního kromě společné fotky zhola nic. Evropa je nejednotná a impotentní, neuměla zabránit tragické válce na Ukrajině diplomatickou cestou, neumí reagovat na ruskou agresi, zkoprněle civí na razantní kroky Trumpovy administrativy a neumí pochopit to, že někdo uhání dopředu bez ohledu na její lenivé tempo.
Starmer v sobotu oznámil plán, kdy USA dohodne příměří mezi Ukrajinou a Ruskem a takzvaná „koalice ochotných“ vyšle kontingent bez vojáků USA, který bude zabezpečovat linii příměří. Trochu naivní představa.
Jaký postoj bychom jako EU měli zaujmout k válce na Ukrajině? Lze vidět smysl v dalším rozšiřování sankcí například vůči ruským diplomatům v situaci, kdy s nimi američtí diplomaté už jednají a snaží se zahájit mírový proces?
Anketa
Jste pro vytvoření společné evropské armády na bázi EU?
Zájem na rychlém mírovém řešení má v současné době asi jenom Trump. V této souvislosti bych připomněl výrok šéfa německé Spolkové zpravodajské služby Bruna Kahla, který 23. března v rozhovoru pro Die Welt prohlásil, že brzké ukončení války na Ukrajině by mohlo Rusku umožnit přesměrovat své zdroje a zaměřit se na ohrožení Evropy. Konkrétně: „Je früher die Kämpfe enden, desto schneller wird Putin den Westen auf die Probe stellen wollen.“ („Čím dříve boje skončí, tím dříve bude chtít Putin otestovat Západ“). Jeho prohlášení vyvolalo oprávněné rozhořčení v Kyjevě, protože bylo vnímáno jako podpora prodlužování války na úkor Ukrajiny, aby Evropa získala čas na posílení své bezpečnosti. Ukrajinská opozice a někteří představitelé to interpretovali jako náznak, že Západ, včetně Německa, může obětovat ukrajinské zájmy ve prospěch vlastní strategické stability. V tomto s nimi naprosto souhlasím. Obětujeme tisíce životů Ukrajinců, abychom oslabili Rusy? Děsivá představa. Myslím, že Kahl vykecal něco, co všichni ví, ale říkat nahlas to nesmí.
Český premiér Fiala, ale i bruselští činitelé v čele s předsedkyní Evropské komise působí překvapeně, že se budeme muset v Evropě více starat o vlastní bezpečnost, protože americký „deštník“ už by tu dál nemusel být. Přitom bylo dávno jasné, že když vyhraje Trump, stane se to. Proč s tím evropští lídři nepočítali a působí vylekaně?
Spojené státy financují obranu Evropy, ta do vlastní bezpečnosti přestala dávat prostředky a použila je na svůj přebujelý sociální systém a udržování mašinérie importu imigrantů v chodu. Teď nemá vlastní nástroje na zajištění bezpečnosti a sociální systémy krachují pod tíhou přívalu imigrantů. Jaký soudný člověk v USA by mohl souhlasit s tím, aby jeho daně šly na něco takového? Na únorové konferenci CPAC ve Washingtonu jsem hovořil s politiky, ale také s obyčejnými lidmi, jejich zdvořilé ale razantní výroky se dají shrnout jednoduše: „Máme vás, Evropany rádi, ale postarejte se už konečně sami o sebe.“ Takzvaní evropští lídři žijí ve svém akváriu a odmítají uznat, že reálný svět je ten za sklem. Spoléhali se na to, že americký ‚deštník‘ je prostě fakt, ať se děje cokoli. NATO a americká přítomnost v Evropě byly brány jako samozřejmost, a plány na vlastní obranu zůstávaly na papíře. Konají se summity, sepisují se zbytečné rezoluce, ale chybí jasná a konkrétní vize, jak si bezpečnost zajistit sami. Trump neblufoval, když v kampani říkal “Amerika na prvním místě”, a už v roce 2016 ukázal, že Evropu moc neřeší. To, že s tím evropští lídři nepočítali, je jejich totální selhání – buď jsou naivní, nebo úplně mimo realitu.
Fotogalerie: - Bubnování proti vládě
Zásadní rozdíl mezi EU a USA je nyní vidět na Sýrii, kde koncem loňského roku překvapivě rychle padl Bašár Asad. Noví vládci z řad povstalců a islámských teroristů se chopili v zemi moci a nyní vyvražďovali celé rodiny příslušící k alavitské menšině, k níž patřil i exprezident Asad. Zatímco Washington tvrdě reagoval, Brusel nikoli. Proč?
To, co se děje v Sýrii, lze označit za genocidu. Vražděni jsou alavité, křesťané a pachateli jsou muslimové. Snaha Západu rozlišit je na ty hodné a ty zlé je opovrženíhodná. Bruselská parta je bezradná, stýká se s krutým teroristou, který si navlékl oblek západního střihu a najednou se tak z něj stal partner pro jednání. Je to stejný vzteklý pes, jako ti ostatní, jenom se umí lépe tvářit jako hodný hafánek. To je samozřejmě jenom fikce – HTS, která teď vládne, má kořeny v Al-Káidě, a přesto ji EU nechala na seznamu teroristických organizací jen formálně, aniž by proti ní reálně zakročila. Brusel zjevně počítal, že pád Asada přinese nějakou demokratickou idylku, a teď, když se ukázalo, že povstalci nejsou „nositelé svobody“, ale vraždící fanatici, je v šoku.
Brusel je ale nejenom bezradný, kromě toho je také zbabělý. Bojí se statisíců muslimů, kteří okupují a terorizují evropský veřejný prostor západních zemí a jejich násilných reakcí. Na ulici, kde dav otevřeně vyřvává „smrt Izraeli“ vám policista na dotaz, proč nezasáhne, odpoví, že nemůže, protože by druhý den hořelo celé město. A netýká se to jenom Bruselu.
Rozdíl mezi EU a USA v reakci na dění v Sýrii odhaluje pokrytectví a strategickou paralýzu Evropy. USA reagovaly jednoznačně: šéf diplomacie Rubio odsoudil ‚radikální islamistické teroristy‘ a vyzval k jejich stíhání. Washington dokonce podnikl desítky vzdušných úderů proti Islámskému státu v centrální Sýrii, aby zabránil dalšímu chaosu. A co naše média? Ticho po pěšině, protože masakry alavitů nejsou sexy téma – nemají ten správný narativ, aby zapadly do příběhu o „osvobození Sýrie“ a není co papouškovat z arabské propagandy, tak jako zkazky o „genocidě v Gaze“. Když se o tom píše, tak jen okrajově, zatímco se radši rozebírá, co Trump zase provedl. Je to ostuda – jak pro Brusel, tak pro naši mediální bublinu, která radši přehlíží, co se v Sýrii skutečně děje.
Dokonce se objevilo, že EU poslala 235 milionů eur syrskému Džuláního režimu. Je to pravda? A ví se, jak s těmi penězi bylo či bude naloženo?
Evropská unie skutečně nedávno oznámila, že v roce 2025 poskytne Sýrii a sousedním zemím humanitární pomoc ve výši 235 milionů eur. Tato částka byla potvrzena eurokomisařkou Lahbib během její návštěvy Sýrie v lednu 2025. Má to jít na potravinovou pomoc, zdravotní péči, dodávky léků, ale také na ochranná opatření pro zranitelné skupiny, aby byly chráněny před násilím a vykořisťováním, což je ve světle masakrů alavitů a křesťanů opravdu krutý výsměch. EU zdůrazňuje, že pomoc je poskytována přes humanitární partnery (nevládky, OSN, Mezinárodní červený kříž a červený půlměsíc) a má být neutrální. Otázkou je, zda tyto organizace, které jsou zkorumpované a buď zcela bezbranné, nebo dokonce kolaborují s teroristy, dokáží peníze správně nasměrovat. Já si myslím, že ne. Hlavně se domnívám, že do té země už nemá jít ani jediný cent, protože to nemá smysl. Proč se o ni nepostarají bohaté arabské země?
Zaregistroval jsem spekulace, že byl dočasný syrský prezident Ahmed al-Sharaa pozván do Bruselu, přestože v zemi došlo k masakrům, o kterých příliš naše média prakticky neinformovala. O co jde?
Ano, Ahmed al-Sharaa, tzv. „prozatímní prezident“ Sýrie (já ho tak odmítám nazývat), byl skutečně pozván do Bruselu na mezinárodní dárcovskou konferenci organizovanou Evropskou unií. Tato konference se má pod názvem „Standing with Syria: Meeting the Needs for a Successful Transition“ konat 17. března 2025 a jejím cílem je „mobilizovat mezinárodní podporu pro inkluzivní a mírovou přechodnou fázi“ v Sýrii. Syrský zdroj a diplomaté původně očekávali jeho přítomnost, zatímco jeden evropský úředník zmínil, že na konferenci se očekává spíše syrský ministr zahraničí Asaad al-Shibani.
Pro mne je jedno, kdo přijede, půjde jenom o jednoho z lotrů, kteří vraždí a terorizují proto, že jejich imám říká něco jiného než ten té druhé party, nebo protože oba říkají, že je třeba pobít všechny bezvěrce, Židy a křesťany zvlášť důkladně. Opět – proč se do toho montuje EU? Očekávají žalostné figurky v jejím čele, že se tak přeruší tok imigrantů do Evropy? To je samozřejmě k smíchu. Oficiální vyjádření, že EU stojí při syrském lidu v klíčové chvíli, kdy má šanci převzít kontrolu nad svou budoucností, je vyjádřením tragédie evropské zahraniční politiky. Mimochodem, není to poprvé, podobné konference se konají od roku 2017 pravidelně, tato je již v pořadí devátá, poslední byla v květnu 2024. Pokaždé po nich tečou do regionu miliardy eur, bez výsledku.
Co říkáte na současný stav české zahraniční politiky? Ministr Lipavský, který byl při odchodu Pirátů z vlády Petrem Fialou vychvalován skoro jako český Kissinger, jen opakuje stále stejné floskule, zatímco USA otáčí směr jinam. Česko nemá u nové administrativy žádné kontakty, nic si dopředu nebudovalo, a zatímco poloviční Čech Donald Trump mladší je už podruhé za půl roku na jednání se srbským prezidentem v Bělehradu, my jsme od Trumpovy administrativy prakticky odstřiženi.
Vztahy s USA se zlepší, o tom nepochybuji. Jenom nás nesmí reprezentovat nejméně respektovaný lídr na světě anebo nedej pánbůh bývalý komunistický rozvědčík, pro něhož je americký prezident Trump „opravdu odpudivá lidská bytost“, se kterou si nemá chuť ani podat ruku. A Lipavský? Plně se ztotožňuji s kritikou jeho osoby z úst pana prezidenta Zemana. Po diplomatech kalibru Cyrila Svobody nebo Karla Schwarzenberga na Zamini nastoupil nýmand, který jenom dokázal rozvrátit kdysi skvěle fungující ministerstvo zahraničí a nasekat si mraky fotek s politiky celého světa. O diplomacii a zahraniční politice má ponětí asi jako já o kvantové fyzice. Vlastně ne, to bych mu ještě fandil. Je mi lhostejný a jenom doufám, že po volbách skončí tam, kde působil kdysi – u asistentské práce přípraváře powerpointových prezentací. Jediné, co mi je líto, že si ho popletolog Fiala nabral na kandidátku za ODS. To si kdysi výborná strana, dodnes plná skvělých lidí, nezaslouží.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Jak hodnotíte rozhovor?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
