Paní poslankyně, máme za sebou oslavy 17. listopadu. Byly podle vás letos důstojné?

Jestli důstojné, to nemohu hodnotit. Každopádně vadí mi, že se „oslavy“ smrskly na nadávky na komunisty. Úplně se vytratily požadavky, které mířily do sociální oblasti. Rozdíly mezi papaláši a zbytkem občanů je markantnější než kdykoli dříve, ale to od málokoho 17. listopadu zaznělo.

Na svém facebookovém profilu jste připomněla nejen události roku 1989, ale také roku 1939. Máte pocit, že druhé zmíněné datum není v médiích připomínané takovou měrou jako to první? A pokud ano, proč je tomu podle vás tak?

Myslím, že listopadové události roku 1939 jsou zastíněny – jak ze strany politiků, tak hlavně médií – sametovou revolucí o padesát let později. Bohužel. 

Když se vrátíme k roku 1989, jak hodnotit těch 33 let, které uplynuly od sametové revoluce?

V roce 1989 na těch náměstích demonstrovali často řadoví komunisté. Chtěli se zbavit negativ, která minulý režim měl, ale zároveň zachovat to dobré. Ostatně sám zmiňovaný Václav Havel prohlašoval, že nechce likvidovat socialismus a nechtěli ho – podle tehdejšího průzkumu – měnit za kapitalismus ani lidé. Pro kapitalistickou cestu se tehdy vyslovovala pouhá čtyři procenta společnosti. Změny tedy přišly. Dokonce větší a jiné, než se původně čekalo. Pamětníci potvrdí, jak se dlouho záměrně nepoužívalo slovo kapitalismus. A svoboda, která byla hlavním heslem tehdejších událostí, je dnes zase jen pro některé. Pro ty bohatší. Právě dnes bychom měli myslet na ty, pro které je kvůli rostoucí chudobě například svoboda cestování termín ze slovníku cizích slov. Nehodlám ale dělat advokáta minulému režimu. Žiji dnes, koukám dopředu a spolu s dalšími bojuji za oběti rekordní inflace, která útočí na rodinné rozpočty, či energetické krize. To jsou lidé – a je jich stále víc, kteří z pochopitelných důvodů svobodu a údajnou demokracii neocení. A jestli oni nemají právo na štěstí, protože se musejí otáčet, aby uživili rodiny bez upadání do dluhů, bavme se o tom, jestli kapitalismus není v rozporu právě se svobodou a demokracií.

Samozřejmě vždy záleží také na tom, kdo tu éru 33 let hodnotí. Jinak se k režimu asi bude stavět miliardář nebo bankéř než skladník před důchodem, který by byl v minulém režimu už několikátý rok v důchodu.