Očkování, testy, vyplňování vstupních dokumentů, někdy dokonce i karanténa… cestování stále není bez omezení. Jak vám to jako známému cestovateli komplikuje, nebo nekomplikuje život?

Nekomplikuje. Když mě Biľakovi zastánci totalitních metod nepustili do Jugošky, NSR ani do Rakouska, jezdil jsem po Československu, Polsku a NDR. Když mi brání dnešní zastánci totalitních metod cestovat, jedu tam, kde ve státním aparátu nejsou pitomci jako u nás, kteří škodí vlastnímu národu uzavíráním hranic, obchodů i hospod. Od ledna jsem strávil krásné, svobodné časy v Dominikánské republice, na Ukrajině nebo třeba v Albánii. Také tam chvilkami úředníci zneužívali své pravomoci a testovali, co si mohou na lidech dovolit, ale v principu tam nikdo žádné testy nevyžadoval, nikdo v rouškách nechodil a nikdo mě za nic nebuzeroval. Vše fungovalo skoro normálně. Na šíření té nemoci to samozřejmě mělo prakticky nulový vliv.

Od července mají platit takzvané covid pasy. Mají pravdu ti, kteří mluví o tom, že to zjednoduší cestování? Jak to vidíte vy?

Určitě to cestování zjednoduší, protože ho omezí, tak jako cestování zjednodušovaly tzv. výjezdní doložky za socialismu.

(Upřesnění z wiki: „Výjezdní doložka znamenala povolení k vycestování. Občané ČSSR museli před cestou do zahraničí požádat o její udělení. K písemné žádosti, která se podávala na oddělení Správy pasů a víz SNB, občané dokládali též doporučení zaměstnavatele, školy, vojenské správy nebo národního výboru. Zaměstnavatel před doporučením vyžadoval splnění několika dalších náležitostí a osobní pohovor na kádrovém oddělení. Škola podmiňovala doporučení pro vydání výjezdní doložky vyplněním podrobné žádosti, kde bylo nutné uvést cíl cesty, a kterou musel doporučit vedoucí učitel studijní skupiny, vedoucí učitel ročníku a předseda Socialistického svazu mládeže. K žádosti se přikládaly dvě fotografie, kolek v hodnotě 50 Kčs, cestovní pas, devizový příslib a výpis z rejstříku trestů. Zpracovávání žádosti o výjezdní doložku trvalo přibližně jeden měsíc. Během této doby neměl žadatel cestovní pas, takže nemohl cestovat ani do socialistických zemí).

Myslím to ironicky, samozřejmě. Covid pas je forma apartheidu, totalitního opatření, namířeného proti skupině občanů. Je to zločin a ten, kdo to podporuje, je zločinec. Podle našeho trestního zákona je už příprava apartheidu trestná se sazbou až dvacet let. Bylo by dobré, kdyby si to uvědomili ti, kteří se pokoušejí toto zlo zavést do praxe, od poslanců a ministrů až po IT firmy, které na tom spolupracují, dokonce až po jednotlivé ajťáky. Nevím, jestli je tento trestný čin nepromlčitelný, ale já bych se docela bál na něčem podobném pracovat, podílet se nebo jen schvalovat. Ani obyčejní dozorčí v koncentračních táborech se neubránili tím, že tvrdili, že plnili jen příkazy nadřízených.

Vzhledem k tomu, že očkování nechrání očkované ani před nakažením tou chorobou, ani před možností přenášet tu chorobu, přesto umožňují jedné skupině osob výhody při cestování, pak jde jednoznačně o apartheid, zločinný nástroj, který, doufám, právníci brzy napadnou a bude zrušen, stejně jako byla zrušena mnohá nesmyslná vládní opatření v uplynulých měsících.

Jak si vysvětlit rozdíly mezi státy, třeba i jen v Evropě, ohledně toho, co po turistech při vstupu do země v rámci protiepidemických nařízení vyžadují?

Jsme uprostřed biologicko-ekonomické války a nepřítel je sice silný, ale nemá neomezené zdroje, aby kontroloval a zastrašoval úplně všechny země. Zaměřuje se naprosto logicky v souladu se svými cíli na ekonomicky vyspělé země „Západu“, ke kterým patříme i my. Není možné, aby v srdci Evropy byl stát, který by ukázal, že lze fungovat bez diskriminačních opatření, a tím vyvolal dominový efekt.

U států, které jsou „na okraji“, nebo patří k „rozvojovým“, to nevadí. Proto si mohou dovolit rebelovat státy jako Švédsko, Bělorusko , Albánie, Makedonie, Dominikánská republika nebo třeba Tanzanie. Nepřítel je potrestá jiným způsobem. Nabídky WHO Bělorusku z jara loňského roku, kdy za uzavření ekonomiky byly slibovány nemalé investice, už jsou zapomenuty. Lukašenko odmítl a stal se cílem určeným k likvidaci. Ani zdaleka nechci zlehčovat jeho kroky proti opozici, to je jiná strana mince, na toto téma tady nemáme prostor. Ale myslím, že kdyby neměl podporu silnějšího bratra, tak už dávno není ve funkci, nebo možná ani naživu. Mimochodem, tanzanský prezident Magufuli také příliš dlouho nepřežil své vysmívání WHO, kdy na jaře loňského roku nechal otestovat různá zvířata a ovoce, od koz a ovcí až po papáju a testy vykázaly covid pozitivitu.

Nemohl se tedy divit, když letos v březnu v jednašedesáti čirou náhodou zemřel na infarkt. Až do jeho smrti tanzanské úřady nevyžadovaly od turistů žádná totalitní opatření. Viceprezidentka, která jej nahradila, pochopila velice dobře, co je od ní požadováno, a tak dnes turisté cestující do Tanzanie nebo na Zanzibar musejí podstoupit stejně nesmyslné testy a nosit náhubky jako jinde.

Jsou nějaké země, které nenavštívíte právě kvůli opatřením, o nichž mluvíme? Nebo ze kterých jste případně kvůli restrikcím odjel?

Samozřejmě že nebudu utrácet peníze v zemích, které mě diskriminují. Nebudu podporovat zločince. Naočkovaný člověk není z hlediska šíření nemoci méně nebezpečný pro ostatní než člověk neočkovaný. Kvůli totalitním restrikcím jsem z jedné země opravdu odjel, za posledního půlroku už dokonce třikrát. Je to smutné, ale její jméno je Česká republika.

Jaké jsou v místech, která jste v poslední době navštívil, protiepidemická opatření? Máte pocit, že lidé ve světě konečně začínají znovu „žít“?

Lidé ve světě normálně žijí pořád. Jen náš „západní“ svět byl zasažen nesmyslnými opatřeními. A Česko-Slovensko se stalo největším testovatelem všech nesmyslných opatření.

Když vezmeme jako opačný příklad Albánii minulého týdne, pak na hranici není vyžadováno žádné apartheidové potvrzení typu testu nebo koronapasu. V zemi fungují všechny restaurace, obchody i ekonomika bez diskriminace. Nikdo se netestuje, nikdo nenosí roušky, nikdo nenutí děcka ve školách dělat ze sebe roboty. I tam samozřejmě zkoušeli některá nesmyslná opatření typu zavírání obchodů nebo hospod. Naštěstí jim brzy došlo, že to nemá na šíření nemoci významný vliv.

Krásný příklad naprosto nesmyslného opatření předváděli třeba i v Dominikánské republice, kdy policie vyklízela pláže v sobotní a nedělní poledne a lidé se nesměli pohybovat venku, což prý mělo přispět k omezení šíření nemoci, která tam podle našich českých měřítek a parametrů ani nebyla. Naštěstí je to během pár dnů také přešlo, ale je vidět, že tlak na provádění těchto nesmyslných blbostí byl celosvětový.