Pandemii virové choroby covid-19, kterou způsobuje koronavirus SARS-CoV-2, čelí poslední čtyři měsíce i Evropa. Jak z vašeho pohledu v tomto boji obstály Česká republika a Spojené království, které k němu zvolily trochu jiné postupy?

Oproti České republice britská vláda v preventivních opatřeních trochu zaspala. Například roušky se na veřejnosti začaly doporučovat až za řadu týdnů po plném rozvoji první vlny. Smutnou bilancí je více než 46 tisíc obětí koronaviru. Mortalita na covid-19 vztažená na velikost populace je tak v Británii 20 krát vyšší, než je tomu v České republice. Nárůst mortality v časové souvislosti s probíhající pandemii byl ve Spojeném království a v Anglii nejvyšší v Evropě.

Ze statistik nevychází Spojené království vůbec dobře. Jak si s epidemií poradil britský zdravotnický systém?

Tíži epidemie odpovídal i extrémní nárůst tlaku na kapacity zdravotního systému. Od počátku se nedostávaly ochranné pomůcky, později dokonce došlo i k problémům se zásobami důležitých léků pro kriticky nemocné, jako jsou například propofol, alfentanil nebo noradrenalin.

V nejtěžším období se dokonce snížily i zásoby samotného kyslíku natolik, že se kyslíkem muselo začít šetřit. Pacienti ho proto dostávali méně, než kolik by dostávali za normálních okolností.

 V dubnu pak dokonce došlo i ke kyslíkové loupeži, kdy z nemocničního skladu v Manchesteru dosud neznámí pachatelé ukradli tlakové nádoby s kyslíkem.

Takže bráno britským pohledem si Česká republika zatím stojí opravdu dobře. Ale všichni dobře víme, že konec kovidového příběhu je zatím v nedohlednu a konečné účtování nás ještě čeká.

To od vás zní trochu zlověstně. Dá se odhadnout, jaké bude mít kovidový příběh pokračování?

S velkou pravděpodobností bude hůř. Celý svět se teď připravuje na ekonomický dopad pandemie. V Británii se navíc schyluje k „dokonalé bouři“. Ke konci roku totiž hrozí kombinace několika nepříznivých faktorů – druhá vlna epidemie koronaviru, epidemie chřipky, pokoronavirový ekonomický propad, krize uvnitř zdravotnického systému, neboť během koronavirové epidemie došlo k velkému nárůstu čekacích lhůt u mnoha plánovaných operací, a navrch toho všeho ještě od 1. ledna přijde tvrdý brexit, počátek nových ekonomických vztahů s Evropskou unií bez zvláštní dohody. K tomu všemu se ještě dále zvyšuje napětí ve společnosti.

Vámi vyjmenované faktory nevěstí nic dobrého, ale jsou srozumitelné. Co se však skrývá za vámi zmíněným napětím ve společnosti?

S tím, jak se mění demografické složení společnosti, se postupně mění nejenom její vzhled, tím míním mešity, zahalené ženy na ulicích, ale i její hodnoty. To je logický proces, o kterém jsme tu již mnohokrát hovořili. Anglie, tak jak si ji většina z nás vždy představovala, nenávratně odchází do historie. Určitým katalyzátorem společenských změn se stalo marxistické hnutí Black Lives Matter.

Jak se promítly aktivity tohoto hnutí do života v Anglii, že napomohly urychlení procesu odcházení „staré dobré Anglie“ do historie?

Kdo z nás by se byl nadál, že například socha Winstona Churchilla na Parlamentním náměstí – čili socha jednoho z největších synů anglického národa – bude dána pod bednění z obavy před jejím poškozením?

Když premiér Boris Johnson prohlásil, že se mu zabednění Churchilla nelíbí, byl ostře napaden londýnským muslimským starostou Sadiquem Khanem.

Zabedněná socha Winstona Churchilla na Parlamentním náměstí v Londýně. (Screenshot: The Telegraph)

Podobný osud potkal například i sochu zakladatele skautingu Lorda Baden-Powella v jihoanglickém Poolu. Byl prý také rasista a symbol nadvlády bílé rasy. A tito gentlemani rozhodně nejsou osamoceni.

Skauti salutují na protest proti zabedňování sochy zakladatele skautingu Lorda Baden-Powella v jihoanglickém Poolu. (Screenshot: Daily Mail)

Příznivci hnutí BLM zneuctili i sochy královny Viktorie, i pro Brity posvátný tzv. Cenotaph, pomník válečným hrdinům v Londýně, na jehož vrcholu dokonce zapálili britskou vlajku.

Příslušník hnutí Black Lives Matter zapaluje britskou vlajku na pomníku Cenotaph v Londýně. (Screenshot: The Sun)

A další velikáni britských dějin budou tento trend následovat. Probíhá například intenzívní diskuse o odstranění sochy admirála Nelsona z Trafalgarského náměstí v Londýně. Opět s obvyklým argumentem – vítěz bitvy u Trafalgaru byl prý rasista a je typickým představitelem nadřazenosti bílé rasy.

A v zaměřovači vylepšovatelů historie jsou i slavný kapitán Francis Drake, Oliver Cromwell, králové Jakub II. a Karel II. a další a další.

Mám pokračovat? Jeden z nejikoničtějších zvířecích hrdinů druhé světové války se dočkal vymazání svého jména z náhrobku. Černý labrador velitele 617 squadrony RAF, slavných tzv. Dumbasters, se totiž jmenoval Nigger.

A nejde jen o sochy a náhrobky. Kdo by například neznal skladbu Penny Lane od Beatles. Uliční znamení slavné uličky bylo poškozeno a zakryto s odůvodněním, že v Liverpoolu kdysi prý existoval jakýsi obchodník s otroky stejného jména.

Po celé zemi se zkrátka plánuje a již provádí odstraňování mnoha soch a symbolů spojených s britskou historií.

Přepisování a mazání historie v Anglii nabírá na obrátkách a my tak můžeme v přímém přenosu sledovat zrod nové země a nové – multikulturní – společnosti.

Co si vůbec o tom tažení aktivistů proti všemu, co i jen trochu připomíná nerovnoprávné postavení černošského obyvatelstva v minulosti, myslíte?

Historické události se nedají posuzovat morálními hodnotami dneška. Společnost se přeci neustále vyvíjí. Vždyť i zakladatelé Spojených států jako George Washington, Thomas Jefferson a Benjamin Franklin vlastnili otroky. Z historie se máme učit a dávat ji do kontextu dneška, nikoli ji měnit nebo mazat. Kdo mění svou historii, ztrácí svobodu. Platí známé úsloví, že kdo zapomene svou historii, je odsouzen ji prožít znova.

Takže si běloši nemají sypat popel na hlavu za historii kvůli otroctví a pokleknutím žádat o odpuštění, jak se demonstrativně nyní často ve Spojených státech děje?

Běloši si před černochy klekají nejen ve Spojených státech. Poklekl například i lídr britské opoziční Labour Party Sir Kier Starmer.

Předseda Labour Party Sir Kier Starmer poklekl na podporu Black Live Matters. (Screenshot: BBC News)

Nemyslím si, že je to dobře. Nemůžeme přeci cítit stud a zodpovědnost za dávné události, které již nemůžeme ovlivnit. Po nikom přece nelze požadovat jakýsi kolektivní historický pocit viny. A už vůbec ne takový, který by byl založený na rasovém základě – například černoši vůči bělochům. To by pak přece bylo zcela jasnou známkou systémového rasismu vůči bělochům.

Pokud takto aktivisté z hnutí Black Lives Matter vystupují a takových pokání se dožadují, lze to z jejich strany považovat za rasismus?

Hnutí Black Lives Matter vystupuje jako hnutí proti rasismu, ale osobně si myslím, že je samo ve své podstatě rasistické. Samozřejmě přeci platí – All Lives Matter – záleží přeci na všech životech bez rozdílu barvy pleti. Navíc se jedná o hnutí marxistické – zakladatelky hnutí Patrisse Cullorsová a Alicia Garzaová samy sebe otevřeně popisují jako trénované marxistky s léty studia marxismu-leninismu.

Co je vede k tomu angažovat se právě v takovémto duchu?

Pravou podstatou marxisticko-leninských hnutí je přerozdělení zdrojů uvnitř společnosti nedemokratickou cestou - násilná změna poměrů ekonomických a sociálních, na úkor jedné společenské skupiny a ve prospěch druhé. BLM používají jako nástroj nátlaku vyvolávání pocitu historické zodpovědnosti bělochů za rasismus historický, ale i současný, a jako kompenzaci požadují zlepšení svých socio-ekonomických podmínek, tedy lepší a dostupnější sociální bydlení, zvýhodňování ve studiu, na trhu práce a podobně. Proč například nevznášejí takové požadavky v Evropě žijící Vietnamci nebo Číňané? No prostě proto, že na to asi nemají čas, jelikož tvrdě pracují a snaží se být společnosti, ve které žijí, co nejvíce prospěšní bez jakýchkoli extra výhod založených na příslušnosti k jakési skupině.

Obecně lze říci, že jde o nebezpečný trend. Ve své podstatě je totiž každé marxistické hnutí ohrožením tradičních liberálních hodnot a demokracie jako takové.

Jak v praxi vypadají institucionální rasové společenské změny, které mají zvýhodnit ostatní proti bělochům?

Například u nás v Sheffieldu se rozhodli rozpustit pěvecký sbor, který tradičně fungoval při Shefffieldské katedrále. Rozpustili ho, protože prý byl rasově nevyvážený. Zkusí prý teď zformovat pěvecký soubor nový, který by lépe odrážel rozmanitost současné městské komunity.

Nejde však o nahodilé lokální výstřelky. Jak už jsme zmínili, mění se základy celé britské společnosti.

Tak například samotná BBC nedávno oznámila, že investuje 100 miliónů liber na to, aby mezi svými zaměstnanci – od hlasatelů, herců až po techniky – zvýšila zastoupení lidí z tzv. BAME (black, asian and minority ethnic). BBC si dokonce stanovila cíl, aby neběloši tvořili alespoň 15 procent jejich zaměstnanců. Nejsem sociolog, ale pokud je kvalifikačním předpokladem uchazeče o zaměstnání barva kůže, nejedná se skutečně o institucionalizovaný rasismus? BBC má dokonce pro tento účel i novou vysokou funkci, tzv. „ředitele kreativní rozmanitosti“.

Jiný příklad. Nově například existuje vládní program tzv. „reverzních mentorů“. Jedná se o systém, kdy každému bělošskému akademikovi bude přidělen nebělošský mentor či mentorka. Takovýto etnický mentor bude na bílého akademika dohlížet, jestli se u něj neprojevují rasistické stereotypy vůči nebělošským kolegům nebo studentům.

Opět, možná se mýlím, ale není i tohle příkladem institucionálního rasismu? Jsem tedy opravdu zvědavý, co udělám, až bude i mně přidělen takovýto reverzní mentor.

Podobný trend zasáhl i sportovní komunitu. O kvótách pro zastoupení nebělošských sportovců a činovníků se jedná na nejvyšších úrovních britské sportovní administrativy.

Britský sportovní apartheid prý musí skončit, říká dokonce jeden z nejvýše postavených britských černošských sportovních činovníků Chris Grant.

June Sarpongová je v BBC ředitelkou tzv. “kreativní rozmanitosti”. (Screenshot BBC)

Tomu se skoro ani nechce věřit, kam to směřuje. Jaké z toho máte pocity?

Stará dobrá Anglie nenávratně odchází do historie, ztrácí svou bývalou identitu a kulturu. Se změnou demografickou zákonitě musela přijít i změna kulturní a hodnotová. Vzniká jiná společnost.

Vidět tak hluboké společenské změny je jistě velice zajímavé a pro nás z mnoha hledisek i poučné. Pro řadu lidí však to může být zároveň i podívaná velice smutná.

Názory uvedené v textu rozhovoru nepředstavují názory, postoje nebo postupy zaměstnavatele Vladimíra Rogozova.