Věříte, že se nakonec prosadí daňové úlevy v takové podobě, v jaké byly prohlasovány v Poslanecké sněmovně?

Ptát se na to, zda „věřím“, je asi trochu zavádějící. Víra nastupuje tam, kde není dost informací a potřebujete si vytvořit nějaký výchozí základ, od kterého odvozujete svoje jednání.

Pokud byste se ptal, zda doufám, pak samozřejmě ano; čím méně svých vydělaných peněz dají lidé státu, tím lépe pro ekonomiku a pro lidi.

A pokud byste se ptal, zda odhaduji, že to zůstane tak, jak to prošlo Sněmovnou, pak bych odpověděl, že spíš ne. Nespokojených hlasů je moc, asi bude velká tendence „zachovat se zodpovědně“.

A že by se hledaly opravdové úspory ve výdajích? Nikdy v posledních dvaceti letech tomu tak nebylo, a to byli ve vládě lidé, kterým nebylo jedno, co bude za dva roky, jako dnes. A když to projde, rychle se přijme novela…

Co je ale hlavní – skutečného cíle bylo dosaženo. Odvést pozornost od koronaviru, od toho, jak se stát (nejen vláda) zcela a před očima všech odhalil jako tlupa mamlasů, kteří naprosto netuší, co dělají, jen vědí, jak se technicky dostat před kamery co nejčastěji.

Překvapilo vás, že daňové úlevy byly schváleny v takto rozsáhlé podobě?

Podle mě to překvapilo všechny, včetně navrhovatelů. Podle mě skutečně vůbec nikdo netuší, co vlastně dělá. Poslanci, ministři, úředníci... Verze o tom, co kdo zamýšlel, jaký byl plán a co to způsobí, se vždycky dělají až dodatečně. Hlavně, aby to vypadalo, že každý si razantně „jde za svým“.