V duelu v televizi Prima jste se vy i nová ministryně obrany Karla Šlechtová pozastavovaly nad skutečností, že výběrová řízení na vrtulníky i na další zbraňové i informační systémy pro českou armádu nejsou vůbec připraveny ke spuštění a potom pro rychlý nákup, jak to mnohokrát v médiích avizoval bývalý ministr obrany Martin Stropnický. Máte už trochu větší přehled o tom, jaká je vlastně v tomto směru situace na Ministerstvu obrany? Skutečně jsme v těchto přípravách fatálně pozadu? A odrazí se to nějakým způsobem na bojové připravenosti české armády?

Ano, ministr Stropnický byl mnohem optimističtější, než jaká byla realita, a i přes diskuse, které to zpochybňovaly, například na výboru na obranu stále tvrdil, že modernizace, ať už v případě víceúčelových vrtulníků, či 3D radiolokátorů, půjde velice rychle. Přitom Ministerstvo obrany je pozadu se svými plány i představami, což se dá dokázat například na schválených rozpočtech, kdy se od roku 2015 předpokládaly výdaje například na MADR, ale doposud se žádné neuskutečnily. Samozřejmě pro armádu to není dobrá zpráva, protože se zpomaluje modernizace, musejí se udržovat zastaralé systémy, ale hlavně se promrhává období hojnosti posledních několika let. Velkým problémem bude také projektové zvládnutí zavádění nových prostředků, přecvičení jednotek a tak dále, protože kvůli zdržení při akvizici se logicky zkracuje období, kdy mají být zavedeny, a zároveň se zvyšuje množství typů, které mají být zaváděny. Takže ano, problém to je a ještě bude.

A to si vůbec nepřeji, aby se zhoršil výkon ekonomiky, což mimochodem Ministerstvo financí ve svých prognózách předpokládá, a vláda aby byla vystavena dilematu, zda přidávat obraně, či se raději soustředit na dávky a další sociální a zdravotní výdaje. Bohužel neprošel i hlasy ANO, SPD, Pirátů a komunistů návrh ODS na uzákonění výdajů na obranu ve výši 2 procent HDP, takže byť držím armádě palce a jsem připravena pomáhat, přesto se obávám toho, co přijde.

Pokud by se skutečně prokázalo, že Martin Stropnický s těmito velmi důležitými tendry tak nehorázně „zaspal“, jak to tvrdí jeho stranická kolegyně Šlechtová, budete ho volat k politické odpovědnosti?

Já už jsem ho k politické odpovědnosti volala několikrát. Ale je to na něm, respektive na premiérovi Andreji Babišovi, co z faktů, které se nyní objevují, vyvodí. Já na obsazování vládních postů žádný vliv nemám.

Právě nám skončily prezidentské volby, proto se nemohu nezeptat, jak celkově hodnotíte jejich průběh. Velký tábor odpůrců Miloše Zemana si polepšil oproti roku 2013 téměř o tři procenta, ale stejně ho neodstavili. Co udělal Jiří Drahoš i ostatní protikandidáti špatně, podle vás?

Miloš Zeman je skutečně těžká politická váha a bylo zřejmé, že jeho vyzyvatel to nebude mít jednoduché. Prezidentská volba je navíc pro voliče atraktivní a srozumitelná. O prezidentovi každý občan má určitou představu, tato funkce je u nás vnímána jako více než symbolická, lidé chtějí mít za prezidenta výraznou figuru, k níž vztahují své naděje, přání a očekávání. Volba ukázala, že prezidentský kandidát musí být čitelný, musí umět mluvit tak, aby mu lidé rozuměli, musí umět oslovit všechny společenské vrstvy a mít jasný názor na problémy současného světa a na otázky, které veřejnost zajímají, bez ohledu na to, jak jsou relevantní. V tom všem má výhodu kandidát se značnou politickou zkušeností, jakým je Miloš Zeman a jakým byl třeba i Mirek Topolánek nebo částečně i Pavel Fischer.

Ostatní uchazeči se do prezidentské volby pustili bez větších zkušeností a hned do té „nejvyšší soutěže“. Spoléhali pouze na to, že se svezou na vlně negativních emocí nashromážděných za uplynulá léta proti prezidentu Zemanovi. To je ovšem zjevně málo, protože lidé dovedou politikovi ledacos odpustit, pokud se s ním cítí bezpečně, a pokud z něj vyzařuje síla. Slušnost není politický program, ani vize, a politické řemeslo a ostruhy nelze nabýt ze dne na den, zvlášť když se máte postavit někomu, kdo pro faul nejde daleko.

Petr Pithart řekl v televizi DVTV, že úspěch Miloše Zemana čekal, protože je stále velký rozdíl mezi životní úrovní lidí ve velkých městech (především v Praze a v Brně) a na venkově či v menších městech, a že dokud se nesníží centralizace českého státu, která úzce souvisí s úrovní služeb a s životními podmínkami v regionech, lidé budou stále nespokojení a ještě více podpoří populisty. Dá se s tímto názorem souhlasit?

Životní úroveň nepochybně hraje v každých volbách svou roli. Ale není to jediný faktor, který tyto volby rozhodl. Odcizení těchto dvou světů nemá jen materiální podstatu. Rozdíly zde jsou v pochopení dnešního světa a jeho problémů, v náhledu na budoucnost, na naše členství v EU či v NATO atp.

Samozřejmě se můžeme ptát, do jaké míry je relevantní například otázka hrozeb souvisejících s migrací, ale volby rozhoduje to, jak tyto hrozby vnímají lidé. Dlouhodobě říkám, že politici toto i jiná témata nemají bagatelizovat či přehlížet, protože populisté je pak velmi snadno zneužijí. A k tomu také částečně v této volbě došlo.

Mnozí lidé z menších sídel a z venkova mají také určitý pocit, že příslušníci toho druhého, „pražského“ světa na ně nahlížejí shora a Miloš Zeman je pro ně ten, kdo jim rozumí a kdo je v tom druhém světě jejich zastáncem, což byla také silná motivace pro to nezůstat doma.

A jak jsem uvedla již v předchozí odpovědi, Zemanovo vítězství podpořila rovněž slabost jeho protikandidátů, jejich neautenticita a absence vizí.