Nechceme Evropu plnou nepřizpůsobivých imigrantů, kteří na předměstí pálí auta, prodávají drogy a zanášejí k nám mimo jiné radikální islamismus. To je věta, která byla ještě donedávna součástí volebního programu KDU-ČSL, ovšem už tam není - prý kvůli stížnosti šéfa zelených Ondřeje Lišky. Co se stalo?

Stalo se to, že Ondřej Liška poměrně hystericky zareagoval na větu, kterou ale vytrhnul z kontextu věcí, o nichž jsme v našem programu hovořili. Začal proto KDU-ČSL srovnávat s fašisty a s xenofoby. A protože jsem se já proti tomu ohradil nejvíc, dal proto Liška do konceptu mne jako autora celého programu, neboť již v minulosti jsem na programu evropských voleb KDU-ČSL spolupracoval. Mne se ale nelíbí jeho naříkání, že lidovci „jedou na fašistické notě". Přišlo mi to natolik trapné, že jsem měl pocit, že je třeba celou záležitost vysvětlit, a tak jsem nedávno napsal článek „Otevřená diskuse o imigrantech a pokrytectví zelených“, který byl zveřejněn i na ParlamentníchListech.cz.

Proč je ale v programu lidovců zmínka o imigrantech?

My jsme při tvorbě programu vycházeli z evropských zkušeností. Jde o to, že když se podíváte třeba na komunální volby ve Francii, tak téma imigrace tam bylo jedním z hlavních témat. Zatímco my o problému imigrace v Česku nejsme ochotní diskutovat, tak na evropské úrovni je tomu jinak.Tam se už deset let v kampaních většiny voleb - i těch do Evropského parlamentu - hovoří o tom, že je potřeba se tímto problémem více zabývat. Jde nejenom o to, ty lidi sem natáhnout takzvaně na práci, kterou Evropa nechce dělat, ale jelikož dnes tady žijí už generace dětí, které se u nás i narodily, proto je třeba s nimi také nějak pracovat.

Když se totiž blíže podíváme do zpráv tajných služeb – a já jsem si před rokem procházel všechny, co byly dostupné - tak tam se imigraci většina z nich poměrně dost věnuje a hovoří se tam i o různých skrytých nebo otevřených nebezpečích. Třeba ve Velké Británii se v takových zprávách hovoří o skupinkách, co chodí bojovat z Velké Británie do Sýrie nebo do Afghánistánu, a to proti spojeneckým vojskům. I experti vojáci nejednou upozorňovali na to, že se v Afghánistánu často střetli s evropskými muslimy, kteří proti nim bojovali. Proto je to trend, na který je třeba reagovat.

My jsme se ale v České republice tomuto tématu dlouho vyhýbali a hlavně se tomu vyhýbaly tradiční strany jako je KDU-ČSL, ODS nebo sociální demokracie. Právě proto se toto téma dostalo do programů různých populistů. Jenže ti nenabízejí řešení, zatímco my ano, a dokonce konstruktivní. Je třeba totiž tyto lidi vzdělávat a respektovat přitom jejich hodnoty. V několika entitách totiž už netvoří menšinu, ale dokonce většinu, takže je potřeba o tomto tématu v Evropě daleko více mluvit nežli dříve. Tím, že je Evropa bez hranic, tak se sem může také kdokoliv z jiné země - jako třeba z Francie nebo z Německa - přestěhovat, takže to je odpověď na to, proč jsme tuto otázku otevřeli.

Myslíte si, že předměstí Prahy hrozí, že se tady budou pálit auta a ve velkém prodávat drogy?

My jsme měli možnost o této problematice hovořit s experty z řad policistů a ti nás upozorňovali na různé skupiny, které tady působí, třeba v oblasti lehkých drog, jako je marihuana. Právě tito experti ale říkají, že v některých tržnicích je toto organizované dokonce vietnamskou komunitou. Oni nám dokonce na jednom semináři ukazovali distribuční cesty... A také další věci. Třeba vaření pervitinu bylo kdysi výhradně českou záležitostí a dnes je to také spojené s určitými skupinami, které sem přišly z východu. Je třeba ale na to upozorňovat, aby se tito lidé do naší společnosti začleňovali pozitivnějším způsobem, podobně jako v Rakousku.

Jak si máme vysvětlit vaši nedávnou připomínku faktu, že bez podpory rodin s dětmi český národ rychle vymře? Lze to chápat tak, že chcete, aby se v ČR rodilo více dětí?

Ono to totiž v naší společnosti vypadá, že se tady běžně nepodporuje rodina. Když se třeba narodila ve Svitavách trojčata, tak kolem toho bylo hodně humbuku. Já si ale z mládí pamatuji i na další trojčata ze svého okolí. Jenže když dnes se na ně musí dělat sbírka, neboť nemají na základní vybavení, tak je něco v tomto státě špatně. My se ale musíme zamýšlet nad podporou mladých lidí. Pokud se dnes stát bude chovat, jak se chová, tak bude odcházet mladá generace pryč. Program KDU-ČSL ale i na toto pamatuje. Také říkáme, že je nutné, aby se toto téma přenášelo i na půdu Evropského parlamentu.

Nedávno proběhl Mezinárodní den Romů, což byla pro některé lidi příležitost k tomu, aby se na Facebooku o Romech hádali. Myslíte si, že by se měla problematika Romů řešit formou sociálních dotací?

Já jsem během svého studia pracoval jako streetworker a tehdy jsem trávil poměrně hodně času na ulici a měl jsem i možnost dělat programy s romskou komunitou. Proto tuto problematiku vidím poměrně šířeji a opravdu to není otázka nijak jednoduchá. Častokrát jsem viděl, jak byli právě Romové ze svého tradičního prostředí vykořeněni do paneláků a byly jim dávány sociální dávky, aby mlčeli a nic nedělali. Já si myslím, že tady musí přijít velmi rozsáhlá koncepce o tom, jak problematiku romské komunity řešit, ovšem nesmí to být jenom na straně České republiky, ale i celé EU. Je třeba navíc řešit i specifika vzdělávání Romů.

Mně se v poslední době ale vůbec nelíbí, jak se společnost radikalizuje vůči některým skupinám, a vůbec se mi nelíbí, jak mluvíme o Romech, neboť řada Romů má českou národnost a cítí se být Čechy. Jsou tady navíc předsudky i k tomu, nabídnout jim práci a přizpůsobit vzdělávací systém tak, aby více reflektoval specifika jejich učení. Na druhou stranu tady žije generace Romů, kteří nikdy nepracovali a nikdy pracovat nebudou, a to právě proto, že tady se dvacet let s nimi vůbec nepracovalo a oni si tak zvykli na určitý způsob života. Ale problematika je natolik složitá, že i já se bojím, aby má slova nebyla vytržena z kontextu, neboť tato věc je často spojena s nějakými rasistickými prohlášeními a nějakými nadávkami, a přitom nikdo neřeší podstatu problému, což je neschopnost tyto lidi vzdělávat, neschopnost najít pro ně uplatnění a neschopnost s nimi dlouhodobě pracovat.

Myslíte si, že se situace Romů v ČR někdy zlepší? Když se totiž podíváme do minulosti a začteme se do starých novin, tak třeba v 70. letech minulého století to byl také vážný společenský problém...

Já jsem měl možnost navštívit před lety romské komunity ve Francii a byl jsem velmi překvapený, jak Romy dokázali Francouzi do svého společenského systému zapojit. Tam dokonce nejsou Romové ani nijak chudí lidé, někteří z nich jsou poměrně bohatí a pracují i v oblastech vzdělávacího systému; někteří z nich se stali i právníky. Já si myslím, že těch modelů, kde se to povedlo, je poměrně hodně a řada zemí by se tím měla konečně začít inspirovat. V Evropské unii je navíc k tomu řada projektů. Podle mne jim pomůžeme už tím, že tady neuděláme nějaká ghetta, naopak je vtáhneme víc do naší společnosti. Ve Francii nám říkali, že všechny romské děti musí chodit od čtyř let do školky a školy. Můj syn chodí v Třebechovicích do školy: Tam nastoupilo do první třídy několik romských dětí, ale ony přitom ani nedochodí první třídu, protože neumí česky. To je ale základní věc a musí se to změnit: Nedám sociální dávky, pokud nebudeš chodit do školy a děti posílat na přípravu do školky. Stát musí víc přemýšlet o tom, jak tyto lidi bude motivovat a jak se k nim bude přistupovat.

Romové se v tomto nemotivují?

Vůbec. Je ovšem řada měst, kde bychom našli naopak pozitivní příklady, kde Romy motivovat umějí. Tam je to ale spojené buď s obrovskou prací jednotlivých sociálních pracovníků nebo starostů. Dám příklad. Například v Luži na Chrudimsku je starosta, který tuto problematiku řeší a romské lidi zaměstnává. Tím v tomto městě klesly všechny sociálně patologické jevy, dokonce výrazně pod celorepublikový průměr. Když někde takový starosta není a každému to je jedno, tak pak ty sociální problémy narůstají.

Vy kandidujete za KDU-ČSL do Evropského parlamentu na třetím místě kandidátky, přičemž veřejně kritizujete byrokracii v EU. Dokonce je podle vás u nás, v tuzemsku, byrokracie větší nežli v rámci EU. Je to opravdu s našimi úřady tak tristní?

Já mám rodinu v Rakousku a když tam třeba nějaký místní divadelní spolek žádá o nějakou dotaci, tak musí vyplnit jeden papír, a to ještě elektronicky, a pak většinou dotaci získá, třeba jen ve výši tisíc euro. Ale v České republice jeden můj známý žádal za divadelní spolek o dotaci a já, když jsem viděl, kolik je kolem toho administrativy, tak já osobně bych o ni nikdy u nás nežádal. Často nám totiž nějací hlupáci ve věcech dotací překládají věci z Bruselu, přičemž naznačují, že ke všemu potřebujeme stohy papírů. To ale není pravda! Když přijedete kamkoliv ve stejné záležitosti do zemí západní Evropy, tak zjistíte, že to jsou nesmysly, že to tam kolem těchto dotací funguje jinak.

V jednom z rozhovorů jste řekl, že EU musí přitvrdit ve vztahu ke kvalitě dovážených výrobků. Mně ale připadá, že tímto nešvarem trpí hlavně Česká republika.

Jsem ředitelem jedné rakouské firmy a mluvím proto často s jinými rakouskými firmami, které sem dovážejí své výrobky. Oni mi třeba říkají, že u nás se „buzeruje“ rakouský nebo český výrobce vodovodních baterií, aby splňoval všechny myslitelné normy, ale přitom u asijských dovozců tomu tak není. Ti rakouští obchodní přátelé se prý dokonce byli podívat v Číně přímo ve výrobě a tam žasli, že žádnou normu z těch našich Asijci splňovat nemuseli. Takže jejich baterie nesplňují ani technologický postup a tak dále. Když ale Evropská unie po těchto dovozcích nezačne šlapat, aby splňovali i oni nějaké podmínky, aby také měli certifikáty, tak pak bude Evropa stále více závislejší na těchto dovozech a stále méně konkurenceschopná. Protože asijské výrobky za těchto podmínek jsou o polovinu levnější. Nakonec i průmysl v ČR by mohl daleko lépe šlapat, kdybychom více hájili zájmy českých výrobců. Tyto věci sice nejsou nic nového, ale zatímco v Evropě, v takovém Rakousku, je toto téma již řešeno, u nás se tomu nikdo nevěnuje.