Ve středu bylo premiéru Andreji Babišovi doručeno Desatero Svazu průmyslu pro restart a obnovu dlouhodobého růstu české ekonomiky. Měl by na něj brát předseda vlády zřetel, nebo je příliš obecné a opakují se v něm známé rady? Obsahuje něco, co byste sama podpořila, nebo něco, co byste rozhodně odmítla?

Tedy pardon, ale moudra – cituji z Desatera: „Oslabená ekonomika potřebuje obnovit svůj růst“ – jsou na úrovni „nebude-li pršet, nezmoknem“.

Vedle toho je tam i řada věcí, které jdou PROTI zájmům ekonomiky i občanů. Například „Vláda by proto měla rozšířit veřejné investice…“ Překlad této věty zní: Rozšiřte veřejný sektor na úkor soukromého, seberte peníze živnostníkům a nechte stát za ně vytvářet nějaké nesmyslné cyklostezky. Neumím rozlišit, zda motivací k takovému výroku je neznalost, anebo lobbistický zájem a naděje, že někde z těchto peněz odpadne nějaká dotace.

Některé výroky jsou vyloženě urážlivé, jako například: „Budoucí regulační opatření mají smysl jen tehdy, opírají-li se o fakta a nebudou-li dusit ekonomický růst...“ Realita je taková, že každá státní regulace dusí růst a každá regulace je založena na neznalosti – neznalosti a nepřipuštění si faktu, že nemotivovaný státní úředník nemůže umět podnikat líp než podnikatel, který tím živí svou rodinu. Každá regulace podsouvá názor, že úředník umí podnikat líp než podnikatel, což je výrokový nesmysl.

No a požadavek na přijetí eura je požadavek na poslední hřebíček do rakve.

Ekonomika Německa, která je největší v Evropě a zároveň největším obchodním partnerem České republiky, se v letošním druhém čtvrtletí kvůli koronavirové krizi propadla ve srovnání s předchozími třemi měsíci o 10,1 procenta, což je nejvýraznější pokles od roku 1970, kdy se začaly čtvrtletní údaje sledovat. Je ve světle tohoto faktu pravděpodobné, že vyjde prognóza Evropské komise, podle níž německá ekonomika letos klesne o 6,3 procenta, ale už příští rok podle odhadu poroste o 5,3 procenta?

Je to vysoce nepravděpodobné, tyhle stále ještě „optimistické“ výhledy úplně zanedbávají fakt, že tu nejspíš bude i druhá vlna. Navíc celý tenhle odhad byl založen na od počátku nerealistickém předpokladu, že ekonomika se oživí ve stavu písmene V – tedy jak rychle v dubnu klesne, tak rychle se o měsíc nebo dva později nastartuje. To mohl předpokládat jen ekonomický diletant, který nemá ponětí o tom, jak ekonomika funguje a jak se v ní postupně rozlévají efekty.

Můžeme si to ve zjednodušeném schématu představit například takto: Na počátku je administrativním zásahem státních úřadů zavřená velká automobilka. Téměř ihned tedy poklesne výstup průmyslu. Lidé následně zůstanou doma a stále jim chodí výplaty. Stále tedy utrácí. Po dvou měsících automobilka znovu nastartuje výrobu. Jenomže zjistí, že mezitím má plné sklady, a tak začne propouštět. Propouštění je ale brzděno výpovědními dobami. Teprve za další dva nebo tři měsíce tak lidé pocítí efekt nezaměstnanosti. Ještě nějakou dobu ale trvá, než začnou mít finanční potíže, protože nějaký čas žijí ze zásob nebo z podpory v nezaměstnanosti.

Teprve za další dva měsíce tak prudce poklesnou maloobchodní tržby. Pokles maloobchodních tržeb ale sníží poptávku po průmyslové produkci. A tak průmyslové podniky znovu, tentokrát už dobrovolně, omezují výrobu… A spirála se mezitím už roztáčí. A to jsme si v tomto jednoduchém případě jmenovali pouze trojici průmysl – nezaměstnanost – maloobchod. V realitě zde interaguje mnohem víc proměnných, které vedou k mnohem komplexnějšímu rozlévání efektů. Odtud plynou zmiňovaná zpoždění.

Takže ekonomika bude mít spíš tvar písmene L, a do toho ještě přijde druhá vlna.