Vy se netajíte názorem, že Evropa nejenže není křesťanská, ale není ani ateistická, protože je posedlá pohanskou idolatrií. Tu posedlost projevování náboženské úcty modlám vnímáte od Evropanů směrem k lidem, nebo k věcem?

K obojímu. Pokud jde o zbožštění věcí, je jich řada. Uvedu příklad mého známého, který nejprve postavil garáž – chrám, potom do ní zavezl nový automobil – boha. Nikdo značku jeho auta nesměl kritizovat – rouhat se, on autem nejezdil – boha nedráždil, ale neděli co neděli – slavil den sváteční – ležel pod vozem a čistil a promazával – konal bohoslužbu. Pokud jde o zbožštění si lidí, je to patrné například v oblasti populární hudby nebo sportu. Vzpomínám si, že v době, kdy byla na vrcholu skupina Beatles, její ctitelky jedly trávu z louky, po které se čtveřice slavných mladíků procházela. Není to tak dávno, kdy po vítězství našich hokejistů byly na Staroměstském náměstí transparenty s nápisem Hašek je bůh. Pozoruji také jistý fenomen zbožštění dítěte. Rozmazlený, nevychovaný, protivný jedináček decimuje oba rodiče i přilehlé příbuzenstvo a všichni ho adorují, klaní se mu, přinášejí oběti, řídí chod domácnosti podle jeho rozmarů a nálad. Bič, který dávají rodiče svému dítěti-bohu, pocítí na svých zádech za pár let.

V Evropě má každý právo svobodně projevovat své náboženství, přesto mnozí vnímají islám jako hrozbu. Jsou podle vás obavy ze šíření radikální a netolerantní interpretace islámu v Evropě oprávněné?

Jsou. Je totiž vždy nebezpečné, když jde o radikální a netolerantní interpretaci čehokoliv. Ať už je to v oblasti náboženské, nebo politické. Názorové všeobecně.

Jaký je váš názor na soužití lidí odlišných kultur a odlišných náboženství v Evropě? Je to podle vás spíše zdroj prospěšného vzájemného multikulturního obohacení, nebo naopak třaskavá směs hrozící výbuchem?

O střet dvou náboženství, jak už jsem řekl, v Evropě už nejde. Jde o střet konkrétní blízkovýchodní kultury s nekonkrétní „kulturou“ evropskou. Záměrně ji dávám do uvozovek, protože současnou řadu tzv. hodnot tohoto kontinentu nepovažuji za kulturní. Nechuť až odpor k manželství, rodičovství, preference nepřirozeností všeho druhu od potratů přes gender ideologii až po eutanázii, povrchnosti ve vztazích, názorech i ve vzdělání nepovažuji za nic kulturního.