Bude Zelynskyj dobrým prezidentem, nebo zůstane hercem? Jak vlastně probíhala inaugurace ukrajinského prezidenta? Pro Evropu docela významná záležitost, ale zdá se ne příliš komentovaná…

Kyjev zažil nezvyklou podívanou: po chodníku směrem k budově parlamentu kráčel muž, který si s každým, koho potkal, podal ruku, pořizoval se zájemci selfíčka, až zašel do budovy.

Sál povstal: tak pěšky na svou inauguraci přišel nově zvolený ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Překvapuje vším: svým věkem jednačtyřicet let, neformálním chováním, svou dosavadní hereckou kariérou, sliby snad až za hranicemi možností. Normální je snad jen v tom, že je ženatý a má dvě děti. Ale jinak – jen si představte: herec, který hrál řadu let v televizním seriálu úspěšně prezidenta, se najednou rozhodl, že se jím stane i ve skutečnosti. A vyhrál ve druhém kole prezidentských voleb netušeným poměrem hlasů, svého protivníka, dosavadního prezidenta Petra Porošenka, porazil ziskem téměř 74 procent hlasů.

Po svém vítězství prohlásil, že nechce, aby jeho portréty visely v úředních budovách, jak je zvykem. Také chce úřadovat a bydlet v méně honosných budovách, než jak činili jeho předchůdci.

Všichni ti předchozí prezidenti, Kravčuk, Kučma, Juščenko, Janukovyč se účastnili Zelenského inaugurace.

Jak na projev Zelenského reagoval parlament? Je přece známo, že se nový prezident snaží jej co nejdříve rozpustit…

Už první den po zvolení vyvolal s parlamentem konflikt: chtěl, aby jeho inaugurace proběhla už 19. května, parlament požadoval až 28. května. V kompromisu téměř zvítězil: konala se nakonec 20. května. Ten jeho spěch byl zdůvodněn tím, že chtěl co nejdříve rozpustit parlament a vypsat mimořádné volby, nechtěl čekat na ty řádné až koncem října. Jeho rozpuštění také ohlásil hned ve svém inauguračním projevu, což mezi poslanci vyvolalo pobouření, dokonce žádost ústavnímu soudu o posouzení, zda to směl učinit.

Ale Zelenského spěch s výměnou poslanců je pochopitelný. V současném parlamentu nemá jediného, který by ho podpořil. Vždyť také Zelenskyj založil svou stranu Služebník lidu fakticky s vyhlášením své kandidatury na Silvestra 2018. Podle předběžných průzkumů by tato strana mohla získat v těchto volbách už kolem 30 procent hlasů, což při současné stranické roztříštěnosti – ve volbách se objevilo 39 kandidátů – by mu zajistilo většinu.

Co tedy všechno navrhuje? A je to reálné?

Ve svém inauguračním projevu především slíbil ukončit probíhající konflikt v Donbasu. Podle něj k tomu existují dva možné scénáře: vést informační válku, aby si donbasští obyvatelé uvědomili, že jsou také Ukrajinci. A na druhé straně by ukrajinské orgány měly ukázat, že je stále považují za své občany. Například by se jim měly platit důchody, třebaže by to zatížilo státní pokladnu. A také uznat jejich rodný ruský jazyk – vždyť on sám pochází z ruskojazyčného Krivého Rogu a ukrajinsky se začal učit až před dvěma lety. Dokonce nabídl všem Rusům ukrajinské občanství – jako odpověď Vladimiru Putinovi na jeho gesto, že všem Ukrajincům, kteří o to požádají, vydá ruský občanský průkaz. Také navrhuje jednat s Ruskem, třebaže to podmiňuje tím, aby se Rusko vzdalo podpory separatistů na východě země, ale současně uznal realitu Krymu: Rusko se ho vzdá, až se tam změní režim. Toho se okamžitě chopila německá kancléřka Merkelová a už zatelefonovala Zelenskému s návrhem, aby se obnovily minské rozhovory.

Zelenskyj rovněž slíbil, že do dvou měsíců odvolá ministra obrany, šéfa bezpečnostní služby SBU a generálního prokurátora. Podle ústavy má totiž prezident právo jmenovat ministry zahraničí a obrany, šéfa kontrarozvědky a generálního prokurátora, parlament však musí jeho volbu schválit. Na to reagoval premiér Volodymyr Hrojsman tím, že podal demisi, ve středu ji však zase stáhl. Jinak kandidáti navržení na odvolání už souhlasili, že podají demisi.

Nastává tedy výrazná změna. Je ovšem otázka, jestli jde jen o proklamace, a realita bude jiná – už tím, že existují hluboce zažité postupy a mafiánské struktury jsou v této zemi příliš dlouho u kormidla…

Budu citovat z prezidentova velmi emotivního projevu: „Musíme se stát Islanďany ve fotbalu, Izraelci v obraně rodné země, Japonci v technologiích, Švýcary v umění žít šťastně vedle sebe. Naším prvním úkolem je zastavení palby na Donbasu. Bude-li to zapotřebí, jsem připraven obětovat svou funkci, aby byl nastolen mír.“

Avšak tvrdě kritizoval vládu: „Nechápu, upřímně řečeno, naši vládu, která jen rozhazuje rukama a říká, že nemůže nic dělat. Není to pravda. Může vzít kus papíru a pero a uvolnit místo těm, kdo bude myslet na budoucí pokolení, a ne na budoucí volby. Myslím, že lidé by to ocenili.“

…a podle vás to nejdůležitější z jeho projevu?

Když se obracel k obyvatelům Donbasu, oslovil je rusky a zdůraznil jim, že přece nejsou pro ostatní Ukrajince „cizinci“. Donbas stejně jako Krym jsou ukrajinská země a jejich ztrátou by stát ztratil nejen území, ale především lidi. I když bude muset učinit i nepopulární opatření, chce udělat vše pro to, aby Ukrajinci neplakali – vždyť celý život pracoval na tom, aby se lidé usmívali.

Uvidíme, zda za pět let, až znovu půjdou k prezidentským volbám, se lidé budou opravdu usmívat, nebo skřípat zuby. Přál bych jim ze srdce to první.