Letos se přesunou oslavy 17. listopadu na internet. Svíčku bude možné zapálit virtuálně a připnout trikolóru lze díky novému instagramovému filtru. Po 17. hodině by nám ale měla zazpívat Aneta Langerová Modlitbu pro Martu z balkónu Národního divadla. Píseň zazní po celé Praze z amplionů. A také se chystá on-line demonstrace. Pane profesore, když srovnáme, jak byly připomínány listopadové dny v minulých letech a to, jak vypadá letošní příprava, co vás napadá?

Napadá mne, že si aspoň policie trochu odpočine, protože zakročovat proti fanouškům exhibicionistů, kteří využívají svobody slova k tomu, aby bez roušek z tribun hulákali, že u nás není svoboda slova, jistě nebyl žádný med. On-line demonstrace je asi takový nápad jako stávka důchodců. Koho to baví, ať se podobných akcí zúčastní. Má na to plné právo.
 
Lze situaci vidět i tak, že všechna omezení, která jsou teď součástí našeho života, nás přimějí uvědomit si cenu svobody?

Ve starém Řecku občanská svoboda obnášela mimo jiné ochotu a připravenost dodržovat pravidla života stanovená v obci. Dnes nejen u nás nejednou pojetí svobody degeneruje do představy, že si každý může dělat, co ho zrovna napadne, může překračovat všechna pravidla a vysmívat se přitom těm, kteří je poctivě dodržují. Nevím, jestli lidé, o kterých právě hovořím, jsou schopni nejen cenu svobody, ale vůbec její význam si uvědomit.

Mimochodem, v této době, kdy řada lidí bojuje o přežití, ať už fyzicky nebo ekonomicky, myslíte si, že budou mít náladu na vzpomínání k 17. listopadu? 

Netroufám si mluvit za druhé. Zatím ani do jedné z těch kategorií nepatřím, což se může poměrně snadno změnit. Byli lidé, kteří si mysleli, že se jich to netýká, a už jsou po smrti. Prakticky nikdo nejsme za vodou. Já osobně bych to v takové situaci s oslavami jakéhokoliv výročí příliš nepřeháněl.

Zásadním benefitem polistopadového převratu byla ekonomická obnova země a zvýšení životní úrovně. Do jaké míry mohou být výsledky předchozích 30 let smazány? Nebo jde o něco dočasného a vše se vrátí do starých kolejí?

Nezlobte se, ale já nejsem schopen považovat ani rozprodej národního bohatství hluboko pod cenou, ani likvidaci celých odvětví ani ztrátu potravinové soběstačnosti a další věci za ekonomickou obnovu země. Asi mi k tomu chybí patřičné ekonomické vzdělání. Jako sociolog ale mohu konstatovat, že zlepšení životní úrovně bylo a je silně selektivní. Milionu domácností, které mají zkušenost s exekucí, prostě nenamluvíte, že si žijí lépe. Lépe si nežije ani většina starobních důchodců, především žen. A mladí lidé si budou moci říct, že si žijí lépe, až jednou na stará kolena splatí své hypotéky. To, co se u nás stalo, je, že se silně rozevřely nůžky mezi různými socioprofesními skupinami, ale také mezi velkými městy a zbytkem země, mezi centrem a periferií. Pokud je to jen dočasně, tak tím lépe.

Stále častěji slyšíme varování, že nám ubývají občanské svobody, a to nejen primárně kvůli boji s covidem. Především na internetu a sociálních sítích rostou zásahy mnohými označované za tvrdou cenzuru. Sociální sítě blokují i účty politikům a dalším vlivným osobnostem. Nedávno byl správcem na nějakou dobu vypnut účet kardinála Duky nebo český účet papeže Františka. O čem to vypovídá?

Vypovídá to jen o tom, že pokud bychom se měli stále lépe a lépe, jak si to někteří namlouvají, tak by takové zásahy prostě nikdo nedělal. K cenzuře se sahá tehdy, když ti, kdo mají moc, si přestávají být jisti sami sebou.