Spolek Milion chvilek už představil své nové plány. Na konci února začne další vlna událostí nazvaná Štafeta pro demokracii. Ve 13 krajských městech se postupně každý týden uskuteční protestně-diskusní akce, poslední bude v Praze. Předseda spolku Mikuláš Minář chce takto nejen zesílit tlak na demisi premiéra, ale také dát „prostor pro vlastní iniciativu a kreativitu lidem v regionech“. Na krajská města se soustředí kvůli nadcházejícím volbám. Jak ho asi přivítají v Ostravě?

Jak ho přivítají v Ostravě? Asi se ho zeptají, co může udělat pro to, aby se navrátilo přes 40 000 bytů ukradených Bakalou a jeho kumpány, aby se vyšetřilo, kdo umožnil vytunelovat OKD, aby se zjistilo, co vlastně míní nový majitel Mittal provést se zbytkem fabrik, které ještě někoho zaměstnávají. Možná se ho zeptají, co dělat s ovzduším, které patří k nejvíce znečištěným v celé Evropě s katastrofálními následky na lidské zdraví. Na to jim asi pan Minář prozradí, že mají být kreativnější. Jenom se mne, prosím vás, neptejte, kam ho pošlou potom. Máme na to tady u nás v kraji hned několik destinací.

Nezůstane jen u krajských měst. Do června 2021 chce spolek projet celé Česko a docílit toho, aby v parlamentních volbách zvítězily demokratické strany. „Každý z nás se stane médiem. Díky společnému úsilí se o Babišových problémech dozví každý.“ Jak se díváte na tento plán?

Milion chvilek si to možná neuvědomuje, ale tento jeho projekt zbavuje politické strany jakéhokoliv smyslu. Politické strany jsou zde přece od toho, aby přicházely s programy, které jsou schopny oslovit voliče, a aby přicházely s lídry, kteří získají důvěru těchto voličů. K čemu jsou strany, které se vychloubají svou demokratičností, ale přitom nejsou schopny v demokratické soutěži získat větší počet hlasů? A k čemu jsou strany, které potřebují komando nedostudovaných studentů k tomu, aby se udržely v Parlamentu? Kdyby na tom byl Andrej Babiš tak mizerně jako ty takzvaně demokratické strany, musel by si najmout na vysoké škole zemědělské skupinu studentů, kteří mají problém s dokončením studia, a rozeslat je po celé zemi, aby agitovali mezi lidmi, že je třeba volit ANO. Byl by někdo schopen brát takovou stranu ještě vážně?

Britský deník The Times zařadil hlavního organizátora spolku Milion chvilek Mikuláše Mináře mezi dvacet vycházejících hvězd, které je dobré v roce 2020 sledovat. Je skutečně Minář osobností evropského významu?

Mikuláš Minář je osobností, na kterou by se musela zaměřit organizace Transparency International, pokud by ovšem chtěla skutečně seriózně vykonávat svoji činnost. Všimněte si, že na transparentním účtu Milionu chvilek není žádná kolonka, ze které by se dalo vyčíst, kolik a z čeho jsou funkcionáři tohoto spolku placeni. Jsou placeni z jiného účtu, který ovšem transparentní není. Pokud bychom tento druhý účet byli schopni učinit transparentním, dozvěděli bychom se o zázemí a skutečných cílech Milionu chvilek asi hodně zajímavého.

Ve spolku zaujala média i patnáctiletá studentka Eliška Loumová, která vede libereckou pobočku. Politicky se prý angažuje už od třinácti. Lze vítat politickou aktivitu takto mladých lidí, ať už ve spolku Milion chvilek, nebo třeba pro ekologické hnutí Extinction Rebellion? Je dobře, že se mladí lidé tolik zajímají o věci veřejné?

Pokud by byla naše média k čemu, udělala by s Eliškou krátký rozhovor. Stačilo by jí položit dvě nebo tři otázky. Zeptat se jí, jak by definovala demokracii, jaká doporučuje opatření ke snížení rizika oligarchizace systému a zda deficit demokracie nějak souvisí s konstrukcí Evropské unie. Až po jejích odpovědích bych byl schopen tuto dívku někam zařadit. Škoda, že to naše média z nějakého důvodu nikdy neudělají.

Média zaplavují zprávy o obrovském problému s požáry v Austrálii. Lidé se na internetu skládají v dobročinných sbírkách, hoří prý území o rozloze Slovenska. Jde o naléhavý globální problém?

V létě média informovala, že hoří Sibiř na území velikosti Belgie. Na podzim psala o tom, že v 77 obrovských požárech mizí pralesy Amazonie. Krátce na to informovala, že v subsaharské Africe zuří požáry, které jsou ještě mnohem zhoubnější než ty v Brazílii. Pak už jsme o těchto katastrofách nikdy neslyšeli. Nyní tedy hoří kus Austrálie o rozloze Slovenska. Nechci to nijak bagatelizovat, ale znám novináře z médií hlavního proudu, kteří by byli schopni napsat, že Antarktidu sužují lesní požáry na rozloze celého Slovácka a poloviny Hané. Co tím chci říci? Pokud je to všechno (kromě té Antarktidy) pravda, pak se jedná o katastrofu planetárních rozměrů. Pokud o katastrofě planetárních rozměrů jsou média schopna informovat dva tři dny a poté se opět vrátí k probírání afér britské královské rodiny, pak se nesmíme divit, když z naší civilizace zbude jenom popel.