Významné životní jubileum Miloše Zemana doslova vybízí k ohlédnutí za tím, co kdy dokázal. Čím je dnešní oslavenec pro vás?

Já považuji Miloše za skutečně velkou osobnost. Je, jaký je, na nic si nehraje a nic nepředstírá. Navíc je velice statečný, což asi dnes těžko někdo tak vnímá. Ale my, co jsme v minulém režimu nebyli zrovna moc na výsluní, abych tak řekl, dokážeme ocenit, že Miloš byl velice statečný.

Kdy jste se s ním poznal osobně?

Seznámili jsme se krátce poté, co vyšel ten jeho legendární článek v Technickém magazínu. Ten způsobil značné pozdvižení. Nahrávky a přepisy toho rozhovoru kolovaly společností. Proto bych na adresu Milošových kritiků řekl to, co kdysi prohlásil Lech Wałęsa: „Nebyli jste se mnou, když odvaha byla drahá, nemusím být s vámi, když odvaha leží na chodníku.“ K tomu rozhovoru byla tehdy zapotřebí ohromná statečnost. Vím, že tehdy kvůli tomu přišel Miloš o zaměstnání. Následně i redaktor, který ho propašoval do Československé televize, do pořadu Hospodářský zápisník.

A jak jste se v souvislosti s tím článkem dali s Milošem Zemanem dohromady?

Byl jsem v té době zaměstnaný u Staveb silnic a železnic a po vyjití toho článku jsme se dohodli se skupinou spolupracovníků, kteří na něj získali někde kontakt, že ho pozveme do závodního klubu ROH. To je docela ironie, protože to určitě nebylo žádné politické kolbiště. Přivítali jsme ho tam na takovém večerním sezení. Sešlo se nás tam snad třicet. A s Milošem Zemanem jsme tehdy zapředli debatu o hospodářské i politické situaci. Tam poprvé jsem s ním byl v přímém kontaktu. A hned získal můj velký obdiv. Od té doby se začalo vytvářet naše přátelství, které vytrvalo do dneška.

Psali jsme:

„Foltýn pohrdá většinou společnosti.“ Zeman znovu zasáhl. A to nebylo vše

Servilita k velkému bratrovi, to je problém. Zeman na Drulákově fóru varoval před liberálními demokraty

„Takhle mluvili nacisté, když převzali moc.“ Miloš Zeman Foltýna nešetřil

„To máme bombardovat bratry?“ Lži o Zemanovi, vzkaz od Havla. Svědectví z roku 1999

V mezičase jste byl i vicepremiérem v jeho vládě, zažil jste ho při spoustě jednání i s významnými zahraničními politiky. Jak při nich působil?

Myslím si, že většinou své protějšky ohromoval svou připraveností. Vzpomenu jen takovou kuriozitu; když jsme jednali v Číně, tak měl nastudované čínské dynastie a znal je lépe než samotní Číňané. Vždy se snažil, aby Česká republika měla korektní mezinárodní vztahy, aby těžila z mezinárodní spolupráce. Ale to, za co byl neprávem kritizován, nějaká přehnaná vstřícnost nebo podlézavost vůči státníkům z Číny nebo z Ruska, z jeho strany nikdy nebylo. I jako představitel malého národa tváří v tvář představitelům mocností jednal naprosto suverénně, a tak to bylo i druhou stranou chápáno.

Fotogalerie: - Miloš Zeman

Jak to bylo s jeho vztahy k Číně a k Rusku, které mu jeho kritici často vyčítali?

Myslím si, že je dobré si uvědomit, v jakém čase to probíhalo. V době, kdy navazoval kontakty s Čínou nebo s Ruskem, tak jsme tyto velmoci nebrali tak, že by proti nám byly nějak nepřátelsky laděné. Navíc musím říct, že Zeman jednal s každým představitelem té země, i když mnohonásobně větší než ta naše, jako rovný s rovným, nikomu nepodlézal a vždy se snažil získat z jednání maximum pro Českou republiku. Za jeho vlády jsme například uzavřeli s Čínou zakázku, v jejímž rámci jsme na přelomu století vyvezli do Číny pod mou patronací velký investiční celek pro elektrárnu Šen-tchou, který dodala plzeňská Škodovka. Tehdy to reprezentovalo osm miliard korun. Měla následovat další etapa za dalších osm miliard, ale to už se neuskutečnilo z důvodu negativních postojů některých našich politiků vůči Číně.

Co vám z jeho zahraničních cest nejvíce uvízlo v paměti?

Vybavuji si různá jeho vystoupení, ať už to bylo ve Švédsku, ať to bylo v Americe, ať to bylo v Itálii. Pamatuji se na jeho hodinový projev spatra, jenom si zvolil téma, nijak zvlášť si ho nepřipravoval. Má takovou školní angličtinu, to mi je sympatické, protože jí dobře rozumím. Když mluví Angličan nebo Američan, tak s tím mám trochu potíže. Miloš vysekne spatra dvouhodinovou přednášku pro studenty, poslance, lid obecný. Pamatuji, že po jednom takovém jeho vystoupení v Itálii následoval čtvrthodinový potlesk vestoje, standing ovation. Zvládal namáhavost cest i jednání obdivuhodným způsobem. I v jeho starším věku bylo jeho politické mezinárodní nasazení obrovské. Je otázkou, jestli mladší člověk nebo člověk stejného věku, ale v lepší tělesné kondici, by byl vůbec schopen tohle vydržet a zvládnout.

Ing. Miloš Zeman

• BPP
• První přímo zvolený prezident ČR

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Vy jste se s ním často vídal i poté, co jste úspěšně dokončili celé čtyřleté funkční období jeho vlády v letech 1998 až 2002. Jak to vaše setkávání probíhalo?

Když Miloš v roce 2002 odešel z veřejného života a odebral se na Vysočinu do té své tvrze, kde měl dvě místnosti, tak jsem ho tam velice často navštěvoval. Myslím si, že byl rád. Jezdila za ním spousta lidí, ale spolu jsme se vždy velice rádi viděli. V zimě jsme spolu jezdívali na běžkách. Většinou jsem se ubytoval v Novém Městě na Moravě, kde jsem měl nějaké osobní kontakty, je to kousek přes Žďár k němu do Nového Veselí. Glosoval jsem to tak, že s Milošem Zemanem strašně rád jezdím, protože byť jsem o patnáct let starší než on, tak po kilometru na něj vždy několik minut čekám. Na střídačku s ním na lyže jezdil také Jaromír Schling. To je sportovec tělem a duší, běhal i Běchovice, možná i nějaký maraton, to je opravdu sportovec, takže to je zase úplně o něčem jiném. Asi jsem tu poznámku o čekání před ním také někdy řekl a on to Milošovi donesl. Zeman mi pak vyčinil, že ho takhle shazuji. A já na to: „Miloši, co jsem měl dělat, vždyť je to pravda. Ale víš co, já to doplním ještě o jednu věc. Je sice fakt, že na tebe musím někde po kilometru čekat, ale na druhou stranu musím říct, že já sebou za odpoledne třikrát seknu, a ty ani jednou.“ Miloš se zasmál a řekl, že když to budu prezentovat takhle, tak proti tomu nic nemá.

Veřejnost zná Miloše Zemana víc než 30 let jako politika. Jaký je v soukromí, kde jste ho měl možnost potkávat?

Miloš dokázal být – nemůžu říct, že to byl trvalý jev – velice vtipný. Někdy ironický, někdy vtipný. Ale aspoň já jsem nikdy nezažil, že by se snažil toho druhého nějakým způsobem ponižovat. Na té Vysočině to s ním vždy bylo milé setkání a posezení. A nejenom posezení, protože my jsme tam prochodili nejenom v zimě na běžkách, ale i v létě a na jaře celé tamní okolí, a byly to příjemně strávené společné chvilky.

Na tu dobu vzpomínám s úsměvem i proto, co mě vždy po příjezdu čekalo. Za svůj život jsem přečetl stovky knížek, ale během svého ministrování jsem neměl čas, abych si přečetl třeba beletrii. Ale ani po skončení ve vládě mi moje další aktivity neumožňovaly, abych se příliš věnoval svým osobním zálibám nebo duševním potřebám. A Miloš Zeman pokaždé, když jsem přijel, mě vítal slovy: „Tak Mirku, copak sis nového přečetl?“ Já se mu kajícně přiznal, že nic, a on mi pak začal vypočítávat, kolik knížek vážných, filozofických či z beletrie si za tu dobu přečetl on. Kromě toho sledoval politický vývoj doma i ve světě, byl vždy v obraze.

Jaká z vlastností, vedle té v úvodu zmíněné statečnosti, nešla u Miloše Zemana přehlédnout?

Musím říct, že Miloš je neobyčejně vzdělaný. Já jsem o něm říkal, že je to chodící encyklopedie. Patřil mezi nejpřednější budovatele demokratického státu. Je otevřený, nezná přetvářku. Nebudoval si nějaké PR, aby vyhovovalo okamžitým společenským náladám nebo požadavkům. Musím se pousmát, když ho kriticky hodnotí lidé, kteří „přesně vědí, jak by to oni udělali, kdyby to uměli“. S Milošem můžete souhlasit, nesouhlasit, jsou lidé, kteří ho i nenávidí, ale nikdo nepopře, že to je mimořádná a statečná osobnost.

Vy jste s ním byl v úzkém kontaktu, když byl premiérem. Jeho působení ve funkci prezidenta jste už přece jen sledoval zpovzdálí. Jaký názor na jeho deset let coby hlavy státu máte?

I ve funkci prezidenta byl svůj. Někomu se to může líbit, někomu nemusí. Těžko srovnávat s jinými českými prezidenty. Každý z nich byl nějakým přínosem pro naši společnost. Já, jako dlouholetý souputník Miloše, mám k němu osobní vztah. Nechci, aby to vyznělo nějak nekriticky, ale myslím, že každá osobnost je jiná, a je důležité, aby převažovaly pozitivní vlastnosti. A to se u Miloše naplnilo vrchovatě.

Byl to první český prezident zvolený přímou volbou, takže ho nevolil Parlament, ale národ. Musíme mu uznat, že byl úspěšný politik. Uspěl jako předseda Poslanecké sněmovny, jako předseda vlády i jako první přímo volený prezident republiky. Nebál se vyjadřovat svá stanoviska, a to někdy i nepopulární. Nemusím s ním ve všem souhlasit, ale musím uznat, že je to mimořádná osobnost.

Psali jsme:

Lidské selhání Petra Fialy. A Piráti? Zeman čerstvě pro PL

Zeman ukázal na „jediného schopného sociálního demokrata“ v SOCDEM

Schůzka Zemana a Grosse. Ani si nepodali ruce. Co se mělo stát a nestalo? Výbušný knižní rozhovor s Grégrem odhaluje velká tajemství

Říkali mu „Atomový dědek“. Oslavenec Miroslav Grégr vzpomíná na faleš Pitharta, privatizaci Škodovky, Temelín i Havlův tlak kvůli Kosovu