Významné životní jubileum Miloše Zemana doslova vybízí k ohlédnutí za tím, co kdy dokázal. Čím je dnešní oslavenec pro vás?
Já považuji Miloše za skutečně velkou osobnost. Je, jaký je, na nic si nehraje a nic nepředstírá. Navíc je velice statečný, což asi dnes těžko někdo tak vnímá. Ale my, co jsme v minulém režimu nebyli zrovna moc na výsluní, abych tak řekl, dokážeme ocenit, že Miloš byl velice statečný.
Kdy jste se s ním poznal osobně?
Seznámili jsme se krátce poté, co vyšel ten jeho legendární článek v Technickém magazínu. Ten způsobil značné pozdvižení. Nahrávky a přepisy toho rozhovoru kolovaly společností. Proto bych na adresu Milošových kritiků řekl to, co kdysi prohlásil Lech Wałęsa: „Nebyli jste se mnou, když odvaha byla drahá, nemusím být s vámi, když odvaha leží na chodníku.“ K tomu rozhovoru byla tehdy zapotřebí ohromná statečnost. Vím, že tehdy kvůli tomu přišel Miloš o zaměstnání. Následně i redaktor, který ho propašoval do Československé televize, do pořadu Hospodářský zápisník.
A jak jste se v souvislosti s tím článkem dali s Milošem Zemanem dohromady?
Byl jsem v té době zaměstnaný u Staveb silnic a železnic a po vyjití toho článku jsme se dohodli se skupinou spolupracovníků, kteří na něj získali někde kontakt, že ho pozveme do závodního klubu ROH. To je docela ironie, protože to určitě nebylo žádné politické kolbiště. Přivítali jsme ho tam na takovém večerním sezení. Sešlo se nás tam snad třicet. A s Milošem Zemanem jsme tehdy zapředli debatu o hospodářské i politické situaci. Tam poprvé jsem s ním byl v přímém kontaktu. A hned získal můj velký obdiv. Od té doby se začalo vytvářet naše přátelství, které vytrvalo do dneška.
V mezičase jste byl i vicepremiérem v jeho vládě, zažil jste ho při spoustě jednání i s významnými zahraničními politiky. Jak při nich působil?
Myslím si, že většinou své protějšky ohromoval svou připraveností. Vzpomenu jen takovou kuriozitu; když jsme jednali v Číně, tak měl nastudované čínské dynastie a znal je lépe než samotní Číňané. Vždy se snažil, aby Česká republika měla korektní mezinárodní vztahy, aby těžila z mezinárodní spolupráce. Ale to, za co byl neprávem kritizován, nějaká přehnaná vstřícnost nebo podlézavost vůči státníkům z Číny nebo z Ruska, z jeho strany nikdy nebylo. I jako představitel malého národa tváří v tvář představitelům mocností jednal naprosto suverénně, a tak to bylo i druhou stranou chápáno.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník