Co vás vedlo k vytvoření projektu „Hrajeme o náš kraj“?

Politika dnes trpí nedostatkem kvalitních lídrů. Ať už se podíváme napravo, nalevo či doprostřed, lídrů, kteří mají vizi, respekt veřejnosti a jsou ochotni fungovat stoprocentně transparentně, je minimum. To vyvolává nezájem o politiku a o přímý kontakt s politiky a ochotu s nimi spolupracovat. Což vede i k tomu, že veřejnost ani neví, co jaká veřejná funkce vlastně obnáší. Kolik z nás ví, co vlastně má na starosti samospráva krajů? V LOS se projektem Hrajeme o náš kraj nesnažíme propagovat politické strany a hnutí, ale naopak vytvořit čas a prostor, aby si mládež z Libereckého kraje udělala svůj názor na politiky, politické strany a současně pochopila, že když se do toho taky nevloží mladí, tak se nic nezmění.

Můžete dát příklad, co vám na politice dnes vadí?

Například nedodržování čistého nakládání se státními prostředky. Dva roky jsem pracoval na Národním institutu dětí a mládeže spadajícím pod ministerstvo školství a odešel jsem v okamžiku, když byl na místo ředitele dosazen pan Baumruk po neúspěchu s jeho projektem „Sport“ . Myslím si, že když se mění ředitel, mělo by být vypsáno výběrové řízení. A nemůže to být tak, že vám jednoho dne ráno jeden ředitel náhle zmizí a tentýž den odpoledne se objeví nový. Když už se bavíme o ministerstvu školství, nelíbily se mi ani vzdělávací „osnovy“, se kterými ministr Dobeš přišel, týkající se patriotismu a sexuální výchovy. Své ideové názory, protievropské, konzervativní a nacionalistické, se bývalý ministr snažil dostávat do systému vzdělání bez respektování vzdělávacích strategií. Navíc porušil zákon při akreditaci plzeňských práv, což je jasná ukázka arogance moci. Dvě stovky studentů sice zaplesaly, ale za tři roky získají titul, který nebude nikoho zajímat. Ke všemu se tam děly přehmaty personální. Problematické bylo i rozdělování evropských dotací. Ty mají hlavně připadnout těm, pro které jsou konkrétně určeny. Katastrofálně napsané projekty Okno a Sport naopak obsahovaly padesátiprocentní podíl pro různé mediální a PR agentury. A toto jsou právě příklady, proč je potřebné vychovávat nové lídry, kteří budou respektovat základní morální principy a pravidla hry politiky. LOS je organizací regionální, a tak se o toto snažíme v Libereckém kraji.

Čerpání evropských dotací mělo za bývalého ministra školství zpoždění. Čím to bylo?

Otočilo se tam za jeho působení v kanceláří čerpání evropských dotací pět lidí. Na ministerstvu školství je hodně kostlivců, nelze na něj vše svalovat. Rozhodně tomu však ministr Dobeš příliš nepomohl. Chyby po jeho působení se budou opravovat minimálně další dva roky.

My jsme se poprvé setkali v zasedačce liberecké radnice, kde jste moderoval setkání středoškoláků s kandidáty na hejtmana Libereckého kraje v rámci projektu Hrajeme o Liberecký kraj. Co dalšího chystáte a co je cílem tohoto projektu?

Rozhodli jsme se posadit politiky a mladé lidi k jednomu stolu k přímému kontaktu. Chceme také nalákat prvovoliče, aby šli ke krajským volbám. A aby věděli, co kraj dělá – že se stará o silnice, je zřizovatelem nemocnic, středních škol. Po setkání kandidátů na hejtmana na liberecké radnici chystáme vlakové diskuze. 13. září vyjede vlak z České Lípy. Nastoupí do něj výběr středoškoláků a učňů a krajští politici. Otázky budou nalepené na sklech a účastníci jízdy budou o nich diskutovat. V Liberci českolipští studenti vystoupí a jejich místa zaujmou jejich kolegové z krajského města a zase si budou s politiky povídat zhruba hodinu, než vlak dojede do Tanvaldu. Tady opět dojde k výměně středoškoláků, tentokrát do vlaku nastoupí jablonečtí. Podobně to bude fungovat na trase Frýdlant – Semily. V létě se plánuje diskuzní parník na Máchově jezeře. V červnu navíc uspořádáme fotbal na náměstích ve Frýdlantu, v Jablonci a buď v Liberci, Turnově nebo v České Lípě. Hrát se bude na malém hřišti, tři proti třem. Vedle budou stany. Mladí lidé si s politiky mohou popovídat i zahrát si s nimi v jednom týmu. Na začátku října plánujeme ještě jednu diskuzi s kandidáty na hejtmana ve větším sále v knihovně.

Proč jste vlastně LOS založil?

Původně jsme chtěli vylepšit výuku občanské nauky na školách – hravěji a zábavněji. Jako první jsme zorganizovali školu v přírodě pro občankáře (budoucí učitelé občanské výchovy). Později jsme začali dělat i jiné akce. Posílali jsme třeba pětičlenné skupiny po celé Evropské unii i přidružených zemích. Kancelář máme v liberecké Moskevské ulici, dohromady je nás asi dvacet, hlavní jádro LOS však tvoří čtyři lidé. Ze zakladatelů jsem zbyl jenom já. Prvních šest let jsem byl takovým největším tahounem. Před třemi lety se mi povedlo postavit tým mladých lidí, kterým jsem organizaci předal. Podílím se na jejich činnosti jako mentor či konzultant. Každý člen má své téma, kterému se věnuje. Zabývali se problémem bezdomovectví, sepsali jejich příběhy, dokonce se jim podařilo některé přemluvit k besedě ve školách. Propagujeme dobrovolnictví či pořádáme kulturní procházky po Liberci. Rozjíždíme i portál o Euroregionu Nisa. Každý rok se snažíme uskutečnit projekt Polaczek – týden deset českých a polských studentů jedou na školu do druhé země, ve dvojicích se navštěvují. Nejlepší spolupráci máme právě s Poláky. Cílem je nabourávat předsudky a stereotypy o našich sousedech. Teď se například vede u nás negativní kampaň o polských potravinách. Přitom jediné místo, kde si koupím pořádnou šunku, je v Polsku.

Co je smyslem vaší činnosti? Na jakou věkovou hranici se zaměřujete?

Jsme apolitické sdružení. Chceme vychovávat mladé lídry, kteří budou dobrovolně pomáhat svému okolí. Zaměřujeme se na mladé lidi převážně od 17 do 21 let.

Čemu se ještě věnujete?

Od roku 2006 organizuji týdenní kurzy pro 24 lidí z Evropy a probíráme občanství na různých úrovních – místní, národní, evropské a globální. Uskutečnily se v Česku, Polsku, Portugalsku, Irsku, Litvě, Lotyšsku, v Turecku dokonce na lodi. Lidem z neziskovek jsme ukázali, jak čerpat peníze, dělat projekty, skupinu jsme stmelili. Až tak, že se daly dohromady asi čtyři páry, například Polka s Turkem, Estonka s Portugalcem. Zrovna teď mě jedna dvojice zve na svatbu. Takže máme i takovéto výsledky. Jednu akci jsme udělali v Africe – v Tanzánii. Tam se jednalo o velkou výzvu. Podmínky jsou tam podstatně jiné. Hrajeme si hodně s metaforou. Jeden den si všichni oblečou námořnické tričko, máme tam lodní kapitány. Na samotnou nauku o občanství by se přihlásil jen malý počet lidí. Když to ale děláte takovouto hravou formou, oslovíte mnohem početnější skupinu zájemců.