V západních sdělovacích prostředcích se v minulém týdnu objevila informace, že Rusko vtrhne na Ukrajinu ve středu. Je neděle a informace z Ruska hovoří o tom, že svá vojska spíše stahuje. Co jsme to sledovali poslední týden za podivnou válku?

Evidentně ve středu 16. 2. 2022, natož ve 3 hodiny ráno, jak uváděla některá západní média, Rusko na Ukrajinu nevtrhlo. Pro válečné jestřáby to bylo jistě velkým zklamáním, aneb, jak trefně poznamenal můj poslanecký kolega Jaroslav Bašta, připomíná to větu z filmu Fanfán Tulipán „Nepřítel nás zradil“. To dobře demonstruje absurdnost informací prý přímo CIA, které o tom termínu a čase referovaly. Jak připomenul i pan prezident Miloš Zeman, je to blamáž.

Nicméně situace i tak zůstává napjatá, protože vojenské síly na Ukrajině i na území Ruské federace jsou stále přítomné v počtech způsobilých k vojenskému střetnutí. Nicméně nezahájením útoku ani z Ukrajiny na Doněck a Luhaňsk, ani z Ruska na Ukrajinu, dává znovu možnost řešit rozpory diplomatickými prostředky, nikoli vojenskými. A já jsem stále přesvědčen o tom, že Ruská federace nemá zájem vést ozbrojený konflikt na Ukrajině.

Kdo měl podle vás zájem na konfrontaci na ukrajinsko-ruské hranici?

Ono je třeba si definovanat, kterou část rusko-ukrajinské hranice máte na mysli. Jiná je situace od Charkova na západ a jiná v části hranice, kterou kontrolují Doněcká a Luhaňská lidová republika. Tedy oblasti, které nemá pod kontrolou centrální vláda Ukrajiny. Z hlediska Doněcku a Luhaňsku je zřejmá snaha zachovat status quo; jestli mají zájem se připojit přímo k Ruské federaci a zda ta by je vůbec chtěla, to je dost sporné.

Zájem na ukrajinském konfliktu ale projevují i státy, kterých se to geograficky vůbec netýká a není jisté, zda chtějí opravdu pomáhat Ukrajině, nebo realizovat nějaké vlastní mocenské záměry. Kolega poslanec Bašta nedávno připomněl, že nejvíc nadšené do zahájení vojenské fáze ukrajinského konfliktu jsou země od Ukrajiny velmi vzdálené, tak, že by na ně případné potíže nedopadly, USA a Velká Británie.

Naopak si všimněte, že jak Francie, tak Německo vyvíjejí horečné diplomatické úsilí k urovnání krize a létají mezi Moskvou, Washingtonem a Kyjevem. Podobně se v Moskvě postupně objevili premiéři Polska a Maďarska. Tedy někteří konflikt podněcují, jiní se ho snaží diplomaticky urovnat, protože jsou jim jasné potenciální dopady válečného konfliktu v Evropě na jejich země.

A vláda České republiky se postavila po bok podněcovatelů konfliktu, což vnímám jako krajně nezodpovědné chování.

Co říkáte postoji české vlády, respektive vládní pětikoalice (včetně třeba Markéty Pekarové Adamové nebo senátorů)? Co ukázala ukrajinská krize o naší zahraniční politice?

Jak už jsem naznačil, nová česká vláda se přidala k válečným jestřábům a podobně se k nim připojila i předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová a jistí senátoři. Zdá se, že si zcela neuvědomují riskantnost této válečnické rétoriky. Ukrajina není členem NATO a není vůbec jisté, že by tam byla přijata země, kde je občanská válka. Ukrajina nemůže ani ve snu uvažovat o pozvánce do NATO. Navíc konflikt pomohla podnítit kontroverzním návrhem zákona o základech státní politiky v přechodném období, který předvídal reintegraci Donbasu a Krymu. To by se jistě neodehrálo mírumilovně.

Naštěstí ukrajinská vláda už pochopila, že se poněkud unáhlila a celá Ukrajina by se stala jen obětním beránkem a tréninkovým polygonem v souboji dvou mocností. Takže návrh zákon koncem ledna zase stáhla.

Podobně by bylo žádoucí, aby nás zástupci pětikoalice přestali hnát do války. Pokud někam posíláme darem munici a vyslali bychom tam i vojáky, nutně by nás to řadilo mezi válčící strany s rizikem odvety protistrany. Nicméně naše armáda ani civilisté na takový protiútok, třeba i hybridní formy, připraveni v současné době nejsou.

Jste členem sněmovního výboru pro obranu, jehož protějškem je ministryně Jana Černochová. Ta prosadila od nás dodávku dělostřeleckých granátů a další podporu Ukrajiny. Vysvětlila to nějak poslancům ve výboru?

V novém volebním období ještě výbor pro obranu neměl jednání, na kterém by ministryně obrany Černochová byla přítomna, a nebyla tak možnost se jí zeptat na vysvětlení. Nebyla ani možnost jí v této věci ústně interpelovat. Jsem ale přesvědčen o tom, že by se mohlo jednat z její strany i o trestný čin ve smyslu podněcování k válečnému konfliktu, protože dělostřelecká munice určitě není prostředkem humanitární pomoci.

Očekáváte, že ukrajinskou krizi bude řešit ještě české předsednictví EU?

Doufám, že nejžhavější fáze ukrajinské krize bude v té době již vyřešena, a to ve prospěch udržení míru. Lze však předpokládat, že situace zůstane zachována v současném stavu rozložení sil, resp. ideálně po stažení bojových jednotek od hranic. Vojenský konflikt si opravdu nepřejme a nepodněcujme.

Pokud by se na Ukrajině zhoršila bezpečnostní situace, mělo by Česko otevřít Ukrajincům své hranice a pracovní trh?

Pokud je mi známo, na českém pracovním trhu se pohybuje poměrně velké množství pracovníků z Ukrajiny. Jejich počet, pokud jde o legální migraci, je průběžně regulován s ohledem na potřeby České republiky a našich zaměstnavatelů. Tak by to mělo být zachováno. Dále je zde totiž migrace z Ukrajiny s tzv. schengenskými vízy vydávanými jinými státy EU, velmi často Polskem. I odtud k nám proudí pracovní migrace z Ukrajiny.

V případě potřeby řešení zvýšeného množství žádostí o azyl je třeba postupovat obezřetně, s ohledem na občany České republiky. Důležité tak je podobným konfliktům, jako ten aktuální na Ukrajině, které mohou zvedat migrační vlny, předcházet. Například nepodněcováním zcela zbytečného napětí, ale spíš podporovat mírové vztahy mezi zeměmi, Ukrajinu a Rusko nevyjímaje.