V programu vlády Petra Fialy, s nímž předstoupí před poslance s žádostí o důvěru, by měla být i takzvaná výdajová brzda. Ta by měla zajistit, že výdaje v každém následujícím roce porostou jen tempem ve výši průměru inflace za poslední tři roky mínus jeden procentní bod. Takto nastavené limity pro přijímání nových úředníků a pro různé neinvestiční nákupy by v delší časové řadě znamenaly, že výdaje státu sice rostou, ale jejich podíl v ekonomice se snižuje. Šlo by o přelomové opatření, resp. uzákonění, z pohledu úspor na chodu státní správy?

Mně se ta myšlenka líbí, ale je bezzubá. Až ve výdajové brzdě bude stanovena nějaká tvrdá sankce za její neporušení, až bude přijata podobně jako ústavní zákon, takže ji nepůjde snadno zrušit v příštím vládním období – pak by to mohlo být užitečné. Takhle se bojím, že zůstane jen u pěkné myšlenky, která ale není technicky protlačitelná. Víte – to máte jako státní rozpočet, například. Vždy se schválí na příští rok coby zákon. Ale když se pak nepodaří splnit ho a skončí s mnohem vyšším schodkem, nikdo za to svými penězi pokutu platit nemusí – a tak taky rozpočet běžně končí úplně jinak, než jak se chválil. A v případě výdajové brzdy to může skončit podobně. Ale oceňuji, že alespoň budoucí vláda pochopila, že by snižování vládních výdajů bylo užitečné.

Česká národní banka zveřejnila analýzu, která se zabývá tím, jakým rizikem pro důležité charakteristiky českého hospodářství by byl vstup do eurozóny. V dokumentu se také uvádí, že ekonomická úroveň České republiky měřená jako HDP na hlavu v paritě kupní síly se v roce 2020 přiblížila průměru eurozóny, ale konvergence cenové a mzdové hladiny výrazněji nepokročila. Co jsou hlavní příčiny toho, že se ani po třech desetiletích nepřibližujeme západním cenám a mzdám?

Já mám pocit, že tady panuje hrozně moc mýtů. Kde se vlastně vzala představa, že musíme ve mzdách a cenách dohnat nebo předehnat Západ? Navíc, podstatná je parita kupní síly: Když to řeknu hodně zvulgarizovaně, tak podstatné je, kolik zboží a služeb si za naše výdělky můžeme koupit. A jak jste právě řekl, tato parita kupní síly na hlavu se přibližuje k eurozóně, neboli můžeme si koupit za naše příjmy pořád víc a víc bohatství. To je ten důležitý údaj.

Naopak, kdyby hladina cen a mezd vzrostla na úroveň eurozóny, ale parita kupní síly by nevzrostla, bylo by to špatně, znamenalo by to, že reálně nebohatneme.

A proč to celé nejde rychleji? Tady je právě ona falešná představa, že musíme být na průměru nebo nad průměrem eurozóny. Je to asi takové, jako kdyby lidé ve Vsetíně protestovali, že se nedostatečně rychle přibližují svými mzdami Praze. Oni se totiž nejspíš Praze nepřiblíží nikdy, i když ve Vsetíně i v Praze mzdy třeba dál porostou. Jenomže ředitelství velkých společností patrně dál zůstanou v Praze a do Vsetína se hromadně všechna ředitelství nepřestěhují – a proto také ty nejvyšší mzdy budou dál vypláceny v Praze. A zrovna tak je to s naším doháněním třeba Německa.