Tak nám skončily senátní volby a velký exodus senátorů vládních stran se v něm nekonal. Co to znamená? Dá se to označit za prohru Andreje Babiše, který se tentokrát v senátních volbách angažoval?

Vzhledem k mizivé volební účasti, která jen odráží v našich podmínkách zbytečnost Senátu jako takového, je myslím těžko cokoliv zásadního vyvozovat. Volební výsledky jsou zavádějící. Ano, žádný exodus senátorů vládních stran se nekonal, ale to jsem ani neočekával. Andrej Babiš a jeho kandidáti za ANO sice nezazářili, jak možná někdo čekal, ale pořád je třeba si taky uvědomit, že ANO versus SPOLU je pořád soubojem jednoho proti třem – jakkoliv trpaslíkům.

V médiích i na sociálních sítích se hojně diskutuje možnost, že Andrej Babiš nebude kandidovat na prezidenta a místo toho podpoří šéfa odborů Josefa Středulu. Myslíte, že je to reálné? A co si myslíte o Josefu Středulovi?

Mám bytostnou averzi k celoživotním vysedávačům židlí ve funkcích, kteří nikdy nepřičichli ke skutečné práci, v níž se vytváří hodnoty. A nemyslím nutně manuální práci. A Středula coby „odvěký“ odborář pro mě není výjimkou. Jde o pokrokového liberálního levičáka, jejichž kliky mimochodem převzaly kormidla prakticky všech politických uskupení u nás – včetně samozvaně pravicové ODS nebo TOP 09. Myslím, že takřka vše potřebné o Středulovi napsal toho času v podpůrném twitterovém příspěvku nejčastější návštěvník parlamentní nálevny Miroslav Kalousek: „Vždycky to byl levičák a chtěl pro ekonomiku neúnosné výhody pro zaměstnance. Nikdy to nebyl komunista, vždycky ctil naše euroatlantické směřování, je demokrat a ctí Ústavu. Jeho přátelské a profesní kontakty jsou na Západě, ne v Rusku.“ Kalouskova slova vystihují Středulovo prorežimní směřování, a tedy akceptovatelnost i ze stran lidí jako třeba Kalousek. Byť se zdá, že takzvaná „kavárna lepších lidí“ reprezentovaná mimo jiné koalicí SPOLU nyní dala zelenou jiným třem vyvoleným: kariérnímu komunistovi a převlékači uniforem, klonu Čaputové s názorovým spektrem Barbíny a slizoučkému podržtaškovi Václava Havla. Ideologicky – až na nevýznamné nuance – je podle mě Středula obdobným kandidátem, jakými jsou Petr Pavel, Danuše Nerudová, Pavel Fischer nebo i Marek Hilšer. A takových bude většina. Jeden za osmnáct a ostatní bez dvou za dvacet.

Ve středu většina vládních politiků vzpomínala na Václava Havla u příležitosti jeho nedožitých 86. narozenin. Což koneckonců dává smysl, když se většina stran v koalici hlásí k „havlovské politice“. Kult Václava Havla tedy bude zřejmě ještě pár let pokračovat a posilovat. Kdy tak odhadujete, že bude možné v mainstreamu Havlovu osobnost hodnotit racionálně a bez patosu?

Těžko říct. Zřejmě až někdy v budoucnu, kdy se změní směr kormidla. Pak ovšem může hrozit, že z jednoho extrému mytizování a kultu přejdeme do druhého extrému hany. V současném režimu, kdy jsme zcela nepopíratelnými vazaly Washingtonu, Bruselu a Berlína, to možné nebude. Neb Václav Havel je hlavní figurou a docela vhodně zvoleným kádrem, na jehož mýtu krom jiného řízené předání moci v roce 1989 a celý současný režim stojí.

Podniky už začínají propouštět. „Lidi půjdou na pracák,“ uvedl František Novosad, majitel Harrachovské sklárny. Myslíte, že čísla rychle rostoucí nezaměstnanosti, až budou k dispozici, přesvědčí vládu, že je třeba konat hned nebo dokonce přehodnotit svůj postoj?

Je důležité, abychom chápali, že vláda v takto zásadních otázkách nejedná nějakou náhodou nebo omylem, ale zcela záměrně na základě befélu shora – respektive zpoza hranic. Nejedná ve prospěch zájmu ČR a jejích občanů, ale v zájmu trochu vyšší moci. A to nejenom současná vláda. Tudíž postoj vláda přehodnotí jedině v případě, že se změní notičky. Nikoliv na základě dat či reality, jakkoliv by byla pro ČR a její občany tristní.