Státní rozpočet byl v květnu schodkový o 51 miliard. Vláda navíc využila 18 miliard ze starého privatizačního fondu, vše v době, kdy se ekonomice velmi daří. Je toto chování rozpočtově zodpovědné?

Vnímala bych to v širších souvislostech. Hodně záleží na tom, kam zdroje směřují. Mohou to být důležité a prospěšné investice, které se projeví v budoucích letech, nebo je potřeba kompenzovat „škrtací léta“ v sektorech důležitých pro sociální stabilitu – tedy například ve zdravotnictví či sociální péči. Ale je potřeba si počínat poněkud systematičtěji a jasně si říci, co očekávám od státu, jak má fungovat veřejný sektor, co zajišťovat, a podle toho nastavit daňovou soustavu. A na rovinu řečeno, náš hlavní problém je na straně příjmů (což se nevylučuje s řádnou analýzou výdajové strany, především z hlediska parazitování na státu dobýváním renty).

Opět se bude rozšiřovat zásah EET. Nově budou mít povinnost nosit pokladnu i řemeslníci, opraváři, lékaři, právníci, účetní, taxikáři a mnozí jiní, dokonce i prodavači pouličního občerstvení. Jak se na tuto změnu díváte? Je praktická? A zlepší výběr daní?

EET je samozřejmě nejefektivnější, když je uplatňována plošně s co nejmenším počtem výjimek, to platí více méně u takových nástrojů univerzálně.

Odpor vůči EET je myslím ale dán tím, že řada lidí má pocit, že se začíná s narovnáním tržního prostředí od těch „malých“, ale přitom se stále používají investiční pobídky, které považuji za nástroj podbízení se velkým zahraničním firmám. Ty měly být už dávno odstraněny. Podobně je sporné, do jaké míry se vláda koncentruje na boj s velkými daňovými úniky. To vše prostě nutně vyvolává dojem, že vláda se pouští do těch dole, zatímco ty „velké ryby“ nechává být.

Novela EET s sebou přináší i jisté úlevy na DPH. Nově se do nejnižší, 10% sazby přesunují úkony s vysokým podílem lidské práce, jako např. úklid vnitřních prostor, kadeřnické služby, domácí péče o staré či nemocné osoby, aj. Jde o vítaný krok? Měla by se vláda dále snažit snižovat daňovou zátěž pro drobné živnostníky?

Myslím, že vláda by živnostníkům spíše pomohla tím, že by zjednodušila příliš komplikovaný regulativní systém. Stačí se podívat na daňový zákoník, jak neustále doslova kyne. Čím jsou předpisy komplikovanější, tím je obtížnější vše řádně dodržovat, plus se samozřejmě nabízejí různé „kličky“, které si v tom najdou ti, kteří si umějí zaplatit právní služby.