KSČM očividně stagnuje. Nejde jen o volební preference, které jsou dva roky po volbách víceméně stále na stejné úrovni. Trochu bije do očí ten očividný klid poslaneckého klubu v národním parlamentu. Už má i přezdívku „spokojené eseróčko“. Co vy na to?

KSČM v současné době charakterizuje obrovský rozpor mezi možnostmi strany a tím, jak se tyto možnosti naplňují. Společnost je z praxe politických stran frustrovaná a my to nevidíme. Nespokojenost lidí je značná a v radikálnosti pohledů na problémy nás začíná veřejnost předbíhat.

Čeští komunisté přestali být stranou protestu. Deset let je vede doktor práv Vojtěch Filip. Nezapadli jste příliš do stávajícího politického systému? Připomínáte trochu komunistickou stranu z dvacátých let minulého století, kdy ji vedl Jílek…

Zdá se, že tu je snaha se zařadit do politického establishmentu. Srovnání s Jílkem jsem z mnoha stran slyšel. Jenže ten občas radikálně zabouřil, aby pak všichni upadli do nečinnosti.

Jak se díváte s odstupem deseti let na změnu ve vedení strany, kdy Miroslava Grebeníčka vystřídal Vojtěch Filip. Nebyl s odstupem času nakonec Grebeníček lepší variantou? Kdo má paměť, tak ví, že měl jistou razanci. Jak hodnotíte uplynulou dekádu KSČM?

Je to etapa přešlapování na místě a zakopávání se v pozicích v krajích a na místech. Jenomže „krajánci“ si nepříliš uvědomují, že i o nich rozhodne celkový, celostátní image strany.

Zmínili jsme Miroslava Grebeníčka. Ten jako předseda strany v roce 1999 předložil analýzu vývoje KSČM pro následující desetiletí. Podle onoho materiálu měla mít vaše strana v roce 2010 podíl v exekutivě. Výsledkem onoho desetiletí byl však pouze Grebeníčkův vynikající výsledek ve volbách 2002. Proč?

Kampaň v roce 2002 proběhla sice v době údajné konjunktury, ale strana ji dělala inovativně a s tahem na branku. Výsledkem bylo 18,51 % hlasů a více než 20 % mandátů.

Můžete si jistě říkat, že KSČM pilně pracuje v zákonodárném sboru, ale málo platné, cílem každé strany musí být podíl na vládní moci. Jak v tomto smyslu vidíte možnosti KSČM v nadcházejících letech?

Možnosti jsou značné, ale bude záležet na našem chování, na tom, co budeme dělat.

Domníváte se, že je možné, aby se ČSSD v dohledné době natolik zdiskreditovala, že by ji na levici plně nahradila KSČM?

Ano, je to možné. Stačí se podívat na to, co se socialisty dělá ve Francii Hollande nebo v Německu Gabriel.

Napsal jste velmi zajímavou dvoudílnou práci Nové čtení Marxe. Je toto cesta pro stranu typu KSČM?

Ano, od počátku jsem měl na mysli obnovu komunistického hnutí u nás a nejenom u nás. Došlo totiž k úplné dekapitaci levice, jak říká kolega Josef Skála, k tomu, že se rozmývaly identity v rámci postmoderny a mizela klíčová témata. Levice se vyjadřovala k věcem okrajovým, jako jsou práva sexuálních menšin nebo animal welfare. Vidím to i v politické praxi své frakce v Evropském parlamentu (GUE/NGL).

Pomiňme vaše osobní problémy z minulých let i švýcarský případ z prahu prosince. O tom bylo napsáno i tendenčně dost. Faktem je, že dokonce váš kolega z europarlamentu Jiří Maštálka na nejsledovanější televizi vyzval, abyste to v KSČM zabalil. Chce se vás rodná strana opravdu zbavit?

Rozhodně ne, na zasedání ÚV KSČM 12. 12. jsem dostal jasnou podporu ÚV. Ze 70 přítomných hlasovalo pro návrh podpořený Jiřím Maštálkou a Vojtěchem Filipem jenom 23. Nakonec pro něj nehlasoval ani Jiří Dolejš. Tato podpora je pro mne povzbuzením a posilou pro další kroky.

I voliči mají možná jiný názor. Asi málokdo čekal, že v loňských volbách do europarlamentu přeskočíte dva své kolegy a budete zvolen. Představte svou práci v Evropském parlamentu za uplynulý rok…

Pokračuji ve své práci ve prospěch průmyslu, vědy, inovací, energetiky. Jsem místopředsedou výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a vicepresidentem Evropského energetického fóra.

Jak vidí člověk znalý světa vašeho typu migraci? Jaká rizika přináší toto novodobé stěhování národů České republice, byť nás to ještě nezasáhlo?

Evropská civilizace ztratí soudržnost, bude-li se v imigrační politice pokračovat. Islám a evropská civilizace jsou absolutně neslučitelné. Evropská unie měla od počátku postupovat podobně jako Australský svaz, vracet lodi zpátky. Merkelové nebylo nápadné, že cesty migrantů se nápadně kryjí s linií drogových mafií do Evropy? Příval migrantů není spontánní, ale řízený proces. Stojí za ním americké a turecké služby. Cílem je oslabení a podřízení Evropské unie. Jednou se dozvíme, čím drží nápovědové paní kancléřky tuto dámu pod krkem.

Je zažehnán ukrajinsko – ruský konflikt?

Není zažehnán, je pouze zamrzlý. Ale i to je lepší, než prolévaní krve. Andrej Gromyko svého času prohlásil, že je lépe deset let vyjednávat, než jeden den válčit.

Pokládáte za šťastné ruské angažmá v Sýrii?

Rusové se bojí rozšíření islamismu do svého „měkkého podbřišku“, na Kavkaz a do Střední Asie. I v samotné Ruské federaci je hodně muslimů a Putin jejich islám nazval s jistou mírou nadsázky „osvíceným islámem“, když mluvil při otevření nové, obrovské mešity v Moskvě, kde tomu asistovali Abbás a Erdogan.

S islámským radikalismem musí  Evropa trvale počítat. Islamisté mají náboženství, ideu a hodlají za ní položit i život. Ultraliberální, konzumem v podstatě paralyzovaná Evropa proti tomu nemá recept. Máte ho vy?

Masaryk mluvil o tom, že státy se udržují těmi ideami, na jejichž základě vznikly. Evropa se musí prostě probudit z multikulturních iluzí, multikulturalismus se jako politická strategie neosvědčil. I Merkelová o tom mluvila a mluví. Ale její praxe je opačná. Postmoderna zemřela už na bojištích v Jugosávii. Je čas prosazovat neomodernu, novou koncepci společenské racionality. Myslím ale, že to už je za rámcem neoliberálního kapitalismu.

Evropa  stojí na křesťansko-antických základech. Je tu vůbec nějaký silný duchovní směr, který by – vyjma nacionalismu – mohl ještě Evropany sjednotit? Anebo nadchází po vzoru starořímském konec a barbaři s námi nebudou mít moc práce?

Záchranou evropské industriální civilizace může být, jak říká ruský ekonom a analytik Michail Chazin, „nový rudý projekt“. Marxismus znovu dostává šanci a bude vystupovat jako dědic jak antiky, tak i křesťanství. Málokdo ví, že Marx řekl, že křesťanství musíme mnohé odpustit, protože nás naučilo milovat děti. Jde o to, zachránit a rozvíjet prostor pro důstojnost člověka. Musí se vrátit patos pravdy. A pravda není bod, pravda je vektor. Musí za ní být cítit vůle a nasazení. My nejsme vlastníci pravdy. Pravda má nás.