Koncem týdne se v Praze koná třídenní mezinárodní konference „Svatý Vojtěch a středoevropský prostor“. Samotný název je dosti obecný; jaká budou hlavní témata?

Nejprve bych řekl něco k postavě svatého Vojtěcha, protože mu není v našem prostředí mnohdy správně rozuměno. Svatý Vojtěch je mnohem jasněji chápán v Polsku a v Maďarsku než třeba u nás. Je to významná postava českých dějin, ale tím, že byl z rodu Slavníkovců, tak byl jeho vztah k vládnoucí přemyslovské dynastii poměrně komplikovaný, protože byl současníkem vyvraždění rodu Slavníkovců ze strany Přemyslovců. Jeho vztah k formujícímu se českému státu to pochopitelně zatěžovalo.

Důležitý je vztah, který měl sv. Vojtěch s římským císařem Oto III., protože inspiroval myšlenku, že pronikání křesťanství na východ nemá být cestou centralizované kolonizace. Prosazoval, aby Svatá říše římská neusilovala ve střední Evropě o přímou správu, ale aby zde vznikla samostatná království, což je důležité. Naplnilo se to nejen u nás, ale také v Polsku a v Maďarsku, kde má Vojtěch také statut národního světce. 

Z odkazu svatého Vojtěcha si bereme právě náležitost k Evropě, ale na bázi autonomie, na bázi státní samostatnosti. 

Hlavním organizátorem konference je Svatovojtěšský spolek, který se dlouhodobě zabývá otázkami středoevropské spolupráce v oblasti velmi praktických témat, jako jsou otázky hospodářské a infrastrukturní spolupráce, čemuž se debaty na konferenci budou věnovat. Klademe si však také otázky bezpečnosti, zahraniční politiky a budeme též mluvit o tom, zda existují společné hodnoty, které střední Evropu propojují. Rovněž nás zajímá, do jaké míry by spolupráce mezi středoevropskými národy mohla být institucionalizovaná.

Akci pořádá český spolek Patrimonium Sancti Adalberti, ale zúčastní se zástupci vědeckých pracovišť a think tanků ze Slovenska, Polska, Srbska či Slovinska. Zaměřujete se tedy na širší okruh, než je Visegrádská skupina.

Pracujeme se širším pojmem střední Evropy, než jsou pouze visegrádské země. Proto na hlavním panelu vystoupí i host z Rakouska, stejně tak v publiku budou další rakouští hosté. Jsme i rádi za přesah do jižní části střední Evropy jako Slovinsko a Srbsko, protože pojem střední Evropy, s nímž pracujeme, zahrnuje také Rumunsko a Bulharsko. Nevycházíme pouze se čtyř států spojených v rámci V4, ale z pojetí střední Evropy, která se rozkládá mezi Baltským mořem, Černým mořem a Jadranem. Jde o celek, který byl vždy geopoliticky zajímavý, což je jedním z témat konference, zda střední Evropa může hrát nějakou vlastní roli.

Ve světě mluvíme o kontinentálních blocích – a pakliže chceme v našem prostoru mluvit o hráči, který bude ostatními vnímán, musí mít dostatečnou geopolitickou váhu. Proto náš pojem střední Evropy je širší, ale není to čistě instrumentální, protože to odkazuje k dlouhodobějším vazbám. Proto zahrnujeme například i Srbsko, s nímž takové vazby existují. 

Použil jste pojem geopolitická zajímavost, důležitost. Nemůže právě toto být potenciálně problematické na úrovni EU? Ve smyslu, že západnímu křídlu se asi nebude moc líbit, že by v našem prostoru vznikl silný hráč, který bude bez nich a bude tvořit jistou protiváhu…

Líbit se jim to úplně nemusí, ale to je asi tak všechno.

V Paříži se pravidelně scházejí představitelé latinské části Evropy. Když Francouzi něco dávají dohromady, konzultují to s Italy, Španěly, Portugalci a ještě tam počítají Belgičany a Lucemburčany. Podobně severské státy mají své „kluby“. Pochopitelně, když tyto ostatní státy uvidí silný blok prosazující nějaký odlišný názor, budou se na to dívat skrz prsty. Myslím ale, že toto je součástí evropské hry. Státy, které si mají co říct, se spojují a vytvářejí koalice, aby něco prosadily.

Na tomto středoevropském bloku je zajímavé, že jde napříč hranicemi Evropské unie. Z tohoto hlediska ukazujeme státům mimo EU, že se s nimi v Evropě počítá. Můžeme to vnímat i tak, že tady bude hráč existující vedle Evropské unie.