Veřejnost dostala naléhavý vzkaz, že to ženy-umělkyně v současné době nemají v České republice vůbec jednoduché. Mám tím na mysli vystoupení režisérky Darii Kashcheevy na předávání cen České filmové a televizní akademie. Je to téma, o němž se v uměleckém prostředí nějakou dobu hovoří, nebo bylo vytaženo pro mnohé lidi z branže zčistajasna?

Upřímně řečeno nevím, zda se o tomto tématu v uměleckém prostředí mluví, já jsem se žádné takové debaty nezúčastnil. Stejně tak jsem až do předávání cen akademií netušil o existenci této paní režisérky. V každém případě, co mohu s jistotou říci, a je to všeobecně dostatečně známo, že její starší, úspěšnější a známější kolegyně, které toho natočily poměrně dost, skloubily práci a mateřství bez toho, že by tuto přirozenou součást běžného lidského života nějak démonizovaly.

Osobně se domnívám, že tato dáma svým vystoupením ničeho nedosáhla. Pokud by chtěla toto téma skutečně řešit, tak si může třeba založit další dotovanou neziskovku, nebo se stát součástí již nějaké stávající a dělat na tématu každodenně.

Její řeč při předávání cen tedy byla mírně řečeno poněkud scestná?

Jako režisérka, namísto toho, aby poškozovala práci svého kolegy, zkušeného profesionála a velmi slušného člověka, režiséra přenosu, Michaela Čecha, mohla sama natočit nějaké video a šířit si jej na všemožných platformách. Namísto toho, zjevně bez domluvy, začala dlouze něco číst nedůstojně z mobilu, až to musel režisér utnout. Tahle nekolegialita paní režisérky a její neochota podřídit se pravidlům televizního přenosu mne osobně, a co jsem tak slyšel, i většinu profesionálů, zaujala nejvíce. Každý takový přenos má, kromě jiného, přesně danou stopáž, režisér za ní nese plnou odpovědnost, pokud ji nedodrží, pak je za to pokutován nemalými finančními obnosy. To se dá řešit ještě také zkrácením vystoupení ostatních, ale to by bylo opět od paní režisérky velmi nekolegiální a na újmu přenosu. Omlouvání to tím, že přinesla nějaké téma, co hýbe světem, je velmi úsměvné. Ono totiž záleží i na tom, jak to téma přinesete. Pokud zneužijete práci druhých, svých kolegů, pak ve slušné společnosti nemůžete čekat podporu a své téma jen znehodnotíte…a to se přesně, podle mne, stalo.

Ale když už Daria Kashcheeva to téma otevřela, kdo by měl být hlavním adresátem tohoto vzkazu a jak by s ním měl naložit?

Netuším. Možná by to mělo být její vnitřní rozpoložení a možná ona sama by se měla vyrovnat s tím, že svět má nějaký přirozený běh věcí, že příroda nějak funguje a podle toho se zařídit.

Režisérka oceněná na 31. Českém lvu za nejlepší studentský film Electra zdůraznila své dilema, pokud by se chtěla stát matkou a musela tak stíhat „dvě směny“ – kreativní práci a péči o dítě. Na očekávanou námitku, že všechny ženy to zvládly, reagovala, že by to bylo buď za cenu poklesu kvality její tvorby nebo kvality výchovy jejího dítěte. Mám obětovat to, že jsem matka, nebo obětovat svou tvorbu, ptala se. Jak by se dalo na tuto její řečnickou otázku reagovat?