Premiér Andrej Babiš po apelaci Rady vlády pro rovnost žen a mužů zařadil na jednání návrh na ratifikaci Istanbulské úmluvy. To se ale změnilo a bod pravděpodobně projednáván nebude. Apel měl navíc být na urychlené schválení „bez zbytečného odkladu“. Istanbulská úmluva vyvolává bouřlivé diskuse mezi těmi, kdo tvrdí, že státy odmítají násilí na ženách a těmi, kdo v dohodě vidí omezení České republiky, protože by podléhala v právních věcech ohledně partnerských, manželských a rodičovských vztahů nadnárodní organizaci GREVIO. Co si o tom myslíte?

Především to potvrzuje, jak obrovský problém představuje současné složení rady vlády pro rovnost žen a mužů. To těleso bylo původně zřízeno, aby tam diskutovali nezávislí experti. Ale bylo uneseno extrémními feministkami. Dnes tam působí to nejšílenější, co lze mezi feministkami najít, v některých případech bychom snad mohli mluvit o mentálně postižených kreaturách. Jiné hlasy vůbec nejsou připuštěny k diskusi. Nejsou tam připuštěni ani skuteční experti, kteří by opravdu zkoumali rodinný život, mužské a ženské vztahy chování, jejich vztahy a tak dále.

A toto vyšinuté extrémistické těleso fakticky samo určuje vládní politiku, a vyvíjí nátlak na Andreje Babiše. Podvod s Istanbulskou úmluvou, o který se pokusili, je jen jednou z jejich aktivit. Na jedné straně je jasné, že to nebyl nápad pana premiéra. Na druhou stranu je jeho výhradní odpovědnost, že tam takové lidi dosud trpí.

Za „vládu národní zrady“ by politiky označil poslanec Jaroslav Foldyna, pokud by k ratifikaci došlo. Jsou tak ostrá slova na místě?

Jednoznačně ano. Přijetí Istanbulské úmluvy by znamenalo faktickou likvidaci zbytků občanských svobod, bylo by i zrušeno právo na spravedlivý soudní proces. Ocitli bychom se na nezastavitelné cestě ke stavu, kdy dát klukovi klukovskou hračku bude trestným činem, občané budou mít povinnost se navzájem udávat a všude budou řádit genderové inkviziční výbory. To není jenom můj názor. Přečtěte si, co k tomu říká Česká advokátní komora a Unie rodinných advokátů.

Je vlastně neuvěřitelné, jak malou pozornost tomu věnují poslanci, média i nejrůznější profesionální bojovníci za lidská práva. Když má prezident vlastní názor na jmenování nebo odvolání nějakého ministra, což nemá naprosto žádný dopad na životy občanů, čteme desítky článků o údajném ohrožení demokracie, a Česká televize dokonce svolává k demonstracím. Když má být zrušeno právo na spravedlivý soudní proces, nestojí to za nejmenší zmínku.

Proč jsou negativní dopady tak podceňovány?

Protože Istanbulská úmluva – mimo jiné  – nařizuje vládě, že musí dávat více peněz neziskovkám a zřídit nová úřednická místa. A to tak, že to nebude podléhat parlamentnímu schvalování. Někomu se tak otevírá neuvěřitelný byznys. V době, kdy vysoké školy doslova chrlí humanitní absolventy a kdy místa v neziskovkách pomalu docházejí, je to pro některé životně důležité.

Zbabělí politici se bojí aktivistů, korporace jsou stále více ovládány vnitřní inkvizicí označovanou jako rovnost příležitostí nebo společenská odpovědnost, svou šanci na další peníze vidí i vysoké školy … vše je to provázané do jednotného celku.