Vláda schválila novelu zákona o zbraních, proti které protestujete jako petiční iniciativa. Co tomu říkáte?

My, jak střelecká veřejnost, to znamená, kdo mají zbraně pro osobní ochranu, ale i pro výkon povolání, střelci i myslivci, jsme byli šokováni tím, že takzvaná zákazová směrnice prošla. Už jen kvůli tomu, že si naprosto protiřečí s programovým prohlášením vlády a zájmy naší země. Tvrdili, že čeští občané by neměli být poškozeni dopady evropské směrnice, to bylo 8. ledna, a klidně a velmi lehce to následně vládou prošlo, což v lidech vyvolává nejen údiv, ale velkou nevoli. Babiš před volbami prohlašoval, že v Bruselu máme být více slyšet. Jestli si premiér představuje, že to znamená ohnout hřbet a sklopit uši, je to zcela nesmyslné a velmi negativně se to odrazí v naší společnosti, našem státu. Nebereme-li v potaz, jestli věc s tak závažnými dopady má nyní tak narychlo řešit vláda, co je v demisi.

Další věcí je, že směrnice naprosto odporuje prohlášení Senátu, a to dokonce jeho dvěma výborům - petičnímu a bezpečnostnímu. Senát totiž sice shodil svého času ze stolu ten takzvaně ústavní dodatek, což byl odstavec v ústavním zákonu o bezpečnosti, který by měl šanci naše občany nějak ochránit od bruselské směrnice, ale jeho prohlášení ohledně projednávaní naší petice, se 110 tisíci podpisy našich občanů, znělo takto:

Senát doporučuje, aby vláda při přípravě zákona implementující směrnice Parlamentu a Rady Evropské unie, kterou se mění směrnice o kontrole nabývání a držení zbraní, důsledně dbala na ochranu práv oprávněných držitelů zbraní. Zejména pak, kde omezující či zakazující ustanovení nemá souvislost s avizovaným bojem s terorismem.

Pokud by tedy vláda měla vyslyšet výzvu Senátu, nemohla by implementovat nic, protože zhola nic v těch změnách, které mají být zaváděny do našeho zákona, nemá souvislost s bojem proti terorismu, na což by rozhodně vláda měla vzít ohled. Má se vlastně jednat o jakési provizorium, které umožní, abychom nebyli popotahováni Bruselem, a implementujeme je do doby, kterou nám téměř diktátorsky přikázali. Ta doba byla navíc od počátku nereálná a bylo zjevné, že Evropská unie, potažmo Evropská komise, neví nic o legislativním procesu a jeho délce, tedy o procedurách zapracovávání změn zákonů v České republice.

Toto zcela nesystémové a Evropskou komisí vynucené provizorium, jak experti nejen z ministerstva vnitra uznávají, udělá z našeho zákona naprostý paskvil a znamená nepochybně velké poničení dosavadního velmi funkčního a vyrovnaného zákona. Což je nesmyslnější o to více, že se už v nejbližší době, to je dle předpokladu v květnu 2019, chystají čtyři nové zákony, které by měly úplně nahradit ten dosavadní. Již se z hlediska zjevného tlaku ze strany Evropské unie na náš stát dalo i počítat, že politiky ve vládě přejdou po volbách statečná hesla o neimplementaci a do prvního z těchto zákonů ona směrnice zapracována žel nějak prostě bude - už jen z toho důvodu, aby možná v blízké budoucnosti právě někteří populističtí politici nehřímali, že musí Česká republika platit nějaké penále určené evropskými soudy za majitele zbraní. A dokážeme si již pak asi i představit výroky některých našich politiků, že právě kvůli této skupině občanů by se případné pokuty musely platit z peněz, které by jinak putovaly do zdravotnictví, matkám samoživitelkám, invalidům, důchodcům a podobně. Populisticky by se tak prostě štvala veřejnost proti majitelům zbraní.

Ten první zákon o implementaci, jak se plánovalo, by pak ovšem doplnil další, druhý zákon. A ten by právě vlastně rozličnými způsoby vyjímal majitele zbraní z účinnosti prvního zákona, tedy toho implementačního. Pokud by to bylo zapracováno takto, bylo by to nejen systémové - ale i chytré. Neb všichni by navíc mohli být dokonce spokojeni, tedy jak občané, tak i naši politici. A také v neposlední řadě i úředníci v Bruselu, kteří nyní už z politických důvodů zjevně hodlají prosadit zákazovou směrnici za každou cenu. Prostě, jak se říká: vlk by se tak nažral a koza zůstala celá.

Avšak ono jakési provizorium odsouhlasené nyní naší vládou, je jak destabilizující a vrcholně nekoncepční, ale dá se říci i přinášející i jiná nesporná rizika. Nejen u nás přinášející právní nejistotu, ale i dokonce bez přehánění ohrožující naši bezpečnost. A navíc, dost zbytečně přidělávající práci ministerstvu vnitra, které by tak jako tak do příštího roku připravovalo ony zde zmíněné chystané úpravy zákona. Nehledě na to, že pro věčně nestíhající sektor policie mající v gesci u nás tak frekventovanou věc, jako registrace zbraní a agendu kolem nich, by ta rychlá prozatímní implementace nyní znamenala též úmorné zaplavování agendou související se skutečně zbytečnými změnami. Protože po nich přijdou v souvislosti s novými zákony ty již zde avizované, další. Pro všechny zmíněné se tak během dvou let změní pravidla několikrát a půjde pochopitelně o strašný zmatek i nápor v této úřední oblasti. Takže se vlastně jedná o neuvěřitelnou hloupost, naprosto populistickou a nemající navíc nic společného se sladkými a již zdá se zapomenutými sliby nynější vlády, že občanů se to prý nedotkne a budou směrnici přikázanou Bruselem řešit důstojným způsobem, který údajně majitele zbraní nijak nepoškodí. Poškodí. A nejen je.

Minule jste mi řekl, že „Svoboda projevu a demokracie je o názorech, různých názorech, a pokud budeme mít tendenci pod záminkou odzbrojit slušné občany, abychom pod pláštíkem boje proti vylhaným zprávám raději regulovali a oficiálně určovali, co je pravda a co není, bude to skutečně vše vystřižené jako z Orwellova románu 1984.“ Znamenají tyto zákonné a omezující úpravy, že jsme se Orwellově knize přiblížili?

Určitě se k něčemu podobnému přibližujeme.

Domníváte se, že omezování držení zbraní zabrání terorismu? Mnoho odborníků tvrdí, že teroristé si stejně zbraně koupí na černém trhu.

Ano, odzbrojíme naše občany pod pohrůžkou terorismu a teroristé sami si je pořídí na černém trhu. Samozřejmě a jsou tu i jiné věci. Představte si, co lidé se zakázanými zásobníky budou dělat? Myslíte, že vytvoří frontu na odevzdání zásobníků, které jsou zcela neevidované mezi občany v kvantech kusů? Co se asi stane potom? Terorista nebude shánět redukovaný zásobník, ale využije právě tento, ten standardní. A lidé si je jen uschovají a tím vlastně ilegalizují. A případně, už jaksi na černo třeba prodají. Až bude chtít někdo shánět zásobníky na nekalé činy, vznikne tak jen černý trh se zakázanými doplňky. Jestliže chtěli ošetřit, zakázat a zabránit, aby se k podobným věcem dostávali teroristé, tak jen paradoxně způsobí jejich schovávání, ilegalizaci a vlastně i pokoutní odprodej. Zásobník nemá číslo, není nijak registrovaný a existují jich, dovolím si říct, miliony kusů. Šikanováni a kriminalizováni budou jen ti běžní, slušní občané, rozhodně tím nebudou nijak postiženi teroristé.

Chcete tedy říci, že zásahy do ústavních zákonů v rámci terorismu odnesou nakonec jen poctiví lidé?

Samozřejmě. Jak se nyní již ukazuje v některých státech Evropské unie na západ od nás, takovými kroky vzniklými ve jménu jakýchsi protiteroristických opatření jsou vlastně nakonec postižení lidé dbalí zákona. Teroristé vůbec. To přispívá k tomu, že se společnost posunuje někam, kam nechceme. Veškerá taková opatření všude kolem - tj. kontrolní rámy, přibývání kamer, bariéry kolem náměstí a dost možná i časem samořiditelná auta – tím vším bude omezen jen a pouze obyčejný občan. Až si člověk někdy říká, zda to vlastně není cíl - a možná se, odpuste tu kacířskou myšlenku, ten terorismus, na který se vše dá svalit, dokonce někomu z politických špiček i hodí. Jestli vlastně to není jen tím, že dnešní elity skutečně směřují k určitému ovládnutí společnosti. Tedy sehnání občanů do určité ohrady pro jejich lepší kontrolu.

A do toho by určitě nezapadl sebevědomý občan, byť bezúhonný, ale ozbrojený. A tedy schopný se postarat o svoji bezpečnost případně i sám. Takového nelze tak snadno vystrašit, jako ty postupně systémově odzbrojované v Německu, Francii anebo dokonce Velké Británii. Toho, který má zbraň, míníme zde legální k ochraně sebe a svých nejbližších, nelze tak lehce donutit přijmout všechna tato opatření, kterými slibuje jeho vláda, že jej proti zločinu a terorismu ochrání. Neb je zřejmé, že i ta nejlepší policie nemůže být k pomoci naprosto všem, vždy a všude.

Nikdo by tak neměl bránit - jako v západní Evropě - skutečně bezúhonnému člověku postarat se o svoji bezpečnost a své blízké, než policie na místo události dorazí. Jako bývalý policista vím, že to mohou být minuty, ale také desítky minut, které budou zatraceně dlouhé. Lidé v Německu a ve Francii, co mají soukromých zbraní čím dál méně, mající pocit bezmoci, potom lépe akceptují svoji větší kontrolu - a vlastně tím vyměňují svou svobodu za své bezpečí. Tímto rozhodně ale nelze terorismus zastavit a takovým krokům se teroristé jenom vysmějí, nebo jim to paradoxně jejich činnost jen lépe umožní, protože my neodzbrojujeme teroristy nebo zločince, ale jejich potencionální oběti.

K Orwellovu románu se tak zjevně blížíme, sledujeme-li další zákazy. A to nejen co se týče zbraní. Neb dávno to žel není jen o zbraních. Například ve Francii se již dokonce nesmí telefonovat už ani ve stojícím zaparkovaném autě. Tendence krok po kroku regulovat občana je ve většině sfér naprosto znát, a když vidíme tato opatření, která nikomu větší bezpečí ani náhodou nepřinášejí a existují vlastně zákazy jen pro zákazy, musíme se ptát, kam se ten svět vlastně řítí.

Vaše petiční iniciativa CzechForGuns spustila novou petici, která protestuje proti omezování legálních držitelů zbraní.

Ano, asi měsíc zpět jsme ji spustili a obrovský zájem lidí nás i překvapil. Nemusíme totiž už jako 4 roky zpět lidem vysvětlovat, o co jde, a proč je to tak důležité. Zájemci o takzvaná sběrná a podpisová místa se tak jen doslova hrnou a nestačíme je ani zaznamenávat a přidávat na webovou stránku. Tato nová petice má být o několika věcech: za prvé o tom, že nechceme implementaci bruselských nesmyslů, které vláda bohužel nyní tak nepochopitelně schválila a nechala projít. Za druhé bychom chtěli ošetřit právo bezúhonného občana na soukromou zbraň v ústavním zákoně. Někteří tvrdí, že chceme měnit Ústavu, ale my chceme dát garanci trvalé ochrany současné legislativy do ústavního zákona o bezpečnosti. A jako poslední je to, kam směřuje svět a Evropa. Nesouhlasíme s případnými zákazy na poli sebeobranných prostředků.

Tak jako v Anglii?

Přesně tak. A nejen tam. Zbraň je u nás zbraň dle našeho zbraňového zákona ta palná, ale státy jako Belgie, Holandsko a další považují dle jejich zákona za skutečnou zbraň i pepřový sprej v kabelce. A ve Velké Británii je zbraní vlastně dokonce každý takzvaný nebezpečný předmět, u nějž majitel neprokáže, že neměl úmysl s ním útočit. Tedy pro nás jakási naprosto nepochopitelná presumpce viny.

Peticí mimo to apelujeme také na nesmyslnost zákazů, hrnoucí se i ze zcela jiné oblasti - a to postupné omezování střel z olova. Což jsou nyní prakticky všechny. Tedy jejich omezování by vedlo i k postupnému omezování užívání zbraní, neb se jedná o klasický a nejtradičnější druh střel, co se v dnešních nábojích všeobecně používá. Tyto jsou nyní zakázány již například myslivcům používat na chráněných územích, mokřadech a tak dále. Pronikají ale čím dál více zprávy, že by Evropská unie tato omezení následně rozšířila i celkově. Tedy nakonec například i na výcvikové prostory.

Jde přitom o naprosto vykonstruované důvody pro taková další omezování. Olovo se prostě v přírodě nerozpadá, samo o sobě není toxické, jak někdy bruselští "experti" uvádějí. Pokud například vyhrabete olověné střely po bitvě u Hradce Králové, tak se za celou dobu vůbec nezměnily - a mohli byste si je dokonce znovu nabít do tehdejších předovek. Z hlediska střelectví, rybářství a podobně, je ale olovo jako materiál naprosto nenahraditelné. Další nesmyslné zákazy by tak mohly vést skutečně k drastickému omezení zbraní, včetně výcviku - to znamená rozšíření zákazů na střelnice. A to by byl skutečně obrovský problém - nejen z hlediska civilních držitelů, ale i armádních a bezpečnostních složek. Jak jednou kdysi někdo řekl, určité skupiny a organizace dosáhnou dobra za každou cenu - i kdyby dokonce pro ně měly vyhubit celou planetu.

Dnes na něj vzpomenu podruhé, Jaroslav Kubera jim říká dobroseři.

A někdo jim říká pachatelé dobra.