Pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík zmínil, že zvyšování výdajů na zbrojení na dvě procenta HDP „je v českých podmínkách jednoduše nesmysl“. Schytal to pak jak od opozice, tak od premiéra. Jak k výdajům na zbrojení přistoupit?

Před celou Aliancí jsou nové výzvy. Už nežijeme bohužel v čase po pádu železné opony, kdy došlo k tzv. mírové dividendě a všechny země snižovaly množství ozbrojených sil. Doba se posunula jinam, my musíme reagovat a cílem by mělo být navýšení na dvě procenta. Ze všech 29 zemí Aliance tento cíl splňuje asi jen pět zemí: Spojené státy, které mají vojenské základny téměř po celém světě, pak země, jako jsou například Polsko nebo Řecko, které se cítí bezprostředně ohroženy.

Středoevropské země jako my cíl dvě procenta nezpochybňují, ale správně říkají, že tyto peníze je potřeba vynaložit smysluplně. Je jasné, že naše armáda modernizaci potřebuje, aby reagovala na vývoj technologií. Cíl je potřeba mít před očima, ale nedělat nesmyslná rozhodnutí. Uvědomit si, jaké máme společné cíle v NATO, jakou máme geografickou polohu, a podle toho se chovat. Nejsme bezprostředně vystaveni hrozbám jako například Estonsko, Polsko nebo Rumunsko.

Populisticky ale tvrdit, že zvyšování výdajů na zbrojení je nesmysl…

Ferjenčík svůj názor zdůvodňuje tak, že „za těch 50 miliard bychom proti současnému stavu mohli zvednout platy všem učitelům o 20 tisíc korun měsíčně nebo udržet důchodový systém nad nulou do roku 2035“, napsal na Facebook. Všem by podle něj prospělo, kdyby se výdaje na zbrojení celosvětově snižovaly.

Samozřejmě že teoreticky, kdybychom zrušili armádu, ušetříme velké peníze, ale jak bychom se byli schopní bránit v případě ohrožení? Je to od pana Ferjenčíka čistý populismus. Samozřejmě že by prospělo, aby se celosvětově snižovaly výdaje na zbrojení, ale jak říkám, bohužel nežijeme na počátku devadesátých let minulého století. Buďme si vědomi hrozeb, které jsou, a rozumně, nehystericky na to reagujme. Dlouhodobý cíl dávat dvě procenta je rozumný. Mimochodem, v dobách reálného socialismu jsme na zbrojení dávali mnohem víc.

Zaznívá názor, že Piráti říkají jen to, co všechny vlády tiše zametaly pod koberec. Že kdyby měla vláda dodržet současné závazky, prostě nebude mít na zvýšení výdajů na obranu peníze. Co s tím?

Je to dlouhodobější cíl. Ale jasný. Je to společný závazek všech států Aliance. V Německu také probíhají na toto téma diskuse. Ani větší, bohaté Německo nechce vyhazovat peníze zbytečně. Ale nejděme populisticky do argumentu způsobem, kolik nemocnic by se postavilo, kdybychom zrušili armádu. 

TOP 09 letos na státní vyznamenání navrhla generála Petra Pavla, někdejšího předsedu vojenského výboru celé Aliance. Zaslouží si to? Měl by mít státní vyznamenání?

Po pravdě řečeno, o státní vyznamenání a obecně o medaile se moc nezajímám. Vždycky si vzpomenu na film s Vlastou Burianem a slova, jak se těšil, na tu medajli daj-li ji mně, anebo nedaj-li… ale když už o tom mluvíme, tak samozřejmě generál Pavel si vyznamenání zaslouží. Ne každý se stane předsedou vojenského výboru celé Aliance. Ano, on si to zaslouží.

V médiích se objevují spekulace, zda Zeman vyznamená profesora Petra Piťhu. Ve veřejném prostoru zaznělo i jméno youtubera Karla Kováře známého jako Kovy. Ten už dal ale najevo, že i kdyby navržen byl, vyznamenání z rukou Miloše Zemana by si nepřevzal. Mluvčí Ovčáček dal na oplátku na sociálních sítích najevo, že od prezidenta Zemana se Kovář vyznamenání nedočká. Zaujalo vás nějaké jméno v souvislosti s udělováním státních vyznamenání? Kdo by ho měl mít podle vás?

Já bych to nechal na senátorech a na panu prezidentovi. Do 28. října je ještě spousta času. Do té doby se budou objevovat další jména. Někdo se na to třese a vyznamenání nedostane, dalšímu by ho i dali a on ho nechce.

Debatuje se o investicích Číny v Česku. Premiér Andrej Babiš označil objem vzájemného obchodu mezi Českem a Čínou termínem „žádná sláva“. Jsou stížnosti namístě? Nebo je potřeba čekat, protože výhody jsou během na dlouhou trať?

Když se podíváme na náš zahraniční obchod s Čínou, a já ho sleduji desítky let, narůstá, ale poměr je neustále jedna ku deseti. Když jsem byl mluvčí vlády a s tehdejším premiérem jsem jel do Číny, mluvilo se o tom, Číňané slíbili, že udělají nějaké kroky, uznali, že je obchod nevyvážený. Uplynulo dvacet let, něco se děje, ale nepoměr je stále stejný.

Číňané investují po celém světě. Čínské investice v západní Evropě jdou hlavně do technologických společností. Ve Švédsku zachránili automobilku Volvo. V Německu, a tam situace zvedla Němcům obočí, koupili například nejvyspělejší firmu na výrobu robotů. Od té doby si Němci začali jejich investice hlídat. Na rozdíl od nás se v Německu investice zaměřovaly čistě na špičkové technologie, aby Číňané vybrali Evropanům know-how, které potřebují při modernizaci jejich ekonomiky. U nás jde o investice do hotelů, pivovarů, letecké společnosti či fotbalového klubu a nejsou ve výši, jak byly slibovány.

Takže ano, s Čínou obchodovat, investice ano, tak jak to dělá celý svět. Obchodujme, investujme, ale za naprosto stejných podmínek. Jinými slovy, když chcete investovat v Evropě, naše firmy musejí mít stejné podmínky v Číně. Není možné, aby oni se ucházeli o státní zakázky například na výstavbu infrastruktury, jak se dělo v Polsku při výstavbě dálnic, a evropské firmy tyto možnosti v Číně neměly. Samozřejmě chceme obchodovat, mít otevřené ekonomiky, ale nejen v Evropě, musí to tak být i na čínské straně.