Ekonom Thomas Piketty ve svém blogu na Le Monde píše, že lidé ze Západu, z Paříže, Berlína či Bruselu, nechápou, že lidé z Česka či Polska projevují nedostatek vděku za dotace z EU. Upozorňuje, že ČR a Polsko to vidí jinak, protože investoři ze Západu tu vlastní zhruba čtvrtinu fixního kapitálu a více než polovinu, pokud jde o vlastnictví firem. Mezi léty 2010 až 2016 roční odliv zisku z ČR reprezentoval 7,6 procenta HDP, zatímco dotace z EU v tom samém období činily jen 1,9 procenta HDP. Analytička Lenka Zlámalová píše, že od nás za tu dobu odteklo na dividendách 2252 miliard korun, zatímco dotace z EU byly 563 miliard korun. Jsme tak prý „krmelcem Evropy“ a jsme největším poraženým ze střední Evropy… Je tomu tak?

Ve skutečnosti je to ještě mnohem horší. Čísla, která uvádíte, zahrnují pouze oficiálně vykazované a zdaňované zisky. To je jen malá část prostředků, které korporace vyvádí z České republiky do zahraničí. Většina jde přes transakce mezi pobočkami, kdy centrála účtuje české pobočce absurdní částky za služby a podobně. Můžeme vlastně jen spekulovat, jestli je skutečný odliv prostředků dvojnásobný, než uvádí Piketty, nebo třeba desetinásobný.

V každém případě je takové vysávání země něčím ojedinělým, v rámci současného světa, a dost možná i historicky. Jen málokdy se totiž stává, že by pracovní síla v podmaněné zemi byla schopnější, motivovanější a pracovitější. Svým způsobem je kolonialismus naruby. Země s méně vyspělou pracovní silou ovládá a vysává tu vyspělejší. Český dělník pracuje lépe než americký nebo francouzský dělník, a většinou i lépe než německý dělník. Proto je možné z České republiky vyvážet více hodnoty než z jakékoliv kolonie. Jenže odliv peněz je jenom jedním z mnoha problémů, které tu nadnárodní korporace působí.

Co jsou ty další problémy?

Především ovlivňování politického prostředí.  Korporace nejsou neutrální, ale masivně podporují extrémní levici. Zapojení do Prague Pride je jenom špičkou ledovce. Většina nadnárodních korporací v České republice podporuje multikulturní neziskovky a snaží se vlastním zaměstnancům vymývat mozky neomarxistickou propagandou. Snaží se, aby Češi neměli žádný svůj životní styl, přišli o sebevědomí, v ideálním případě neměli ani rodinný život. Máme tendenci to podceňovat, ale korporace tu ovládají bilionový majetek. Když taková síla usiluje o zničení demokracie a občanských svobod, málokterá země může dlouhodobě odolávat. Ostatně, strany jako Piráti by neměly nejmenší šanci, kdyby se neopíraly o voliče s mozky vymytými korporátním prostředím.

Ještě něco dalšího?

Poškozování schopností místních lidí. Pamětníci potvrdí, že po roce 1990 byli naši partneři ze západní Evropy až šokováni, kolik toho čeští technici umí. Je to vlastně pochopitelné a logické. Zatímco oni měli za sebou řadu let, kdy neřešili nic těžšího než z jakého korporátního manuálu přečíst instrukce,  jejich kolegové v českých zemích museli zajistit chod velmi složitých zařízení bez jakékoliv podpory. K tomu potřebujete zvládnout řadu technologií opravdu do hloubky a často i pořádně pochopit fyzikální principy. Když k tomu přidáme velmi dobré technické školství a 200letou silnou průmyslovou tradici, byly tady naprosto unikátní technické schopnosti. Jak se říkalo v korporaci, kde jsem tehdy působil, „Češi, to jsou ti excelentní technici, co neumí pořádně anglicky“. I proto dnes v desítkách nebo dokonce stovkách zemí najdete dosud fungující česká zařízení.

Dnes Češi vyrábějí většinou jednoduché komponenty a až odejdou do důchodu dnešní padesátníci, 200letá tradice zmizí. To nám přinesly zahraniční investice.

Mluvíte o zahraničních investicích, jako by to bylo něco negativního...

Když bydlíte ve svém bytě a přijde investor, koupí si vaši kuchyni, takže tam už nemůžete vařit, je to pro vás dobré? Pak si koupí vaši koupelnu, takže se už nemůžete mýt. Jste na tom lépe? Jedinou výhodu to může mít, že za tu kuchyni a koupelnu získáte peníze, které vám umožní koupit si jiný byt. Ale my jsme svou zemi předali korporacím a nedostali výměnou absolutně vůbec nic. Jen pár výrobních hal, jaké se dají postavit za pár týdnů a které byly beztak financovány penězi daňových poplatníků.

Někdo by mohl namítat, že Češi získali prostřednictvím korporací přístup na západní trhy. Jenže se většinou jedná o komponenty a zároveň jsme přišli o možnost vyvážet na jiné trhy složitá zařízení s přidanou hodnotou. Je tedy velmi problematické, zda se jedná o přínos. 

Jsou tedy zahraniční investice vůbec k něčemu dobré?

Když máte chudou a zaostalou zemi, může být výhodné, že do té země přijdou investoři, postaví silnice, vodovody, školy, továrny, vštípí lidem pracovní návyky a tak dále. Mohou neskutečně urychlit vývoj a jejich pozdější zisky jsou zasloužené.

Jenomže do českých zemí zahraniční investoři přišli, když už neměli co dát. Infrastruktura byla vybudována, místní zaměstnanci byli schopnější a vzdělanější než jejich zaměstnanci. A že přivezli modernější stroje nebo pokročilejší organizaci výroby? To si dokázaly české firmy pořídit zrovna tak.

Je pro nás těžké si to uvědomovat, protože jsme mechanicky naučeni chápat zahraniční investice jako něco jednoznačně pozitivního. Ve skutečnosti bychom je měli brát spíš jako něco, co nás ohrožuje, pečlivě třídit, pouštět sem jenom ty nejvýhodnější nabídky a místo podpory investic řešit obranu před zahraničními investicemi.

A co pracovní místa?

Analýza paní Zamrazilové z České národní banky ukázala, že podpora zahraničních investic nevytvořila ani jediné nové pracovní místo. Lidé se pouze přesunuli z českých firem do zahraničních montoven.

S tím souvisí otázka, zda jsme v pozici kolonie Německa či obecně západních nadnárodních korporací, jak o tom píše například ekonomka Ilona Švihlíková?

Obojí. Korporace se neprosazují tím, že by poskytovaly tak úžasné služby nebo nabízely našim lidem tak skvělé možnosti. Prosazují se, protože za nimi stojí politická, a někdy i vojenská moc. Protože německá kancléřka je faktickou nadřízenou českého předsedy vlády, mají tu německé korporace privilegované postavení. Ale Američani jsou jen těsně pozadu.

Kde se vlastně vzala ta naivní víra v zahraniční investice a globální korporace?

Myslím, že se spojily dva momenty. Prvním z nich byla určitá naivita, kdy jsme po roce 1989 věřili, že západní svět nám chce pomoci s budováním vlastní demokracie a kdy jsme si odmítali připustit, že v očích západních politiků a bankéřů jsme jen snadná kořist.

Ale stejně podstatné bylo to, že nadnárodní skupiny vynaložily obrovské peníze na to, aby ovlivnily české intelektuály a novináře. Začalo to ještě před rokem 89, kdy byla vybraná část disentu placena ze západních nadací, a později se to ještě zrychlilo.

Jediný významný český politik, který zpochybňoval smysl zahraničních investic a chtěl klíčové části ekonomiky udržet v českém vlastnictví, byl Václav Klaus. Je tragédií, že ho tehdy žádná významnější politická síla nepodpořila v opozici proti nadnárodním strukturám a nakonec převládla propaganda, že každý, kdo se staví na odpor globálním korporacím, je zloděj. Tím neříkám, že se nekradlo – ale darovat ten majetek zahraničním investorům, jak to udělaly pozdější vlády, to není řešení.