Začněme hezky zeleně. Německo se definitivně zbavuje „jádra“, zatímco my jej budeme rozvíjet. Na premiéra Babiše se prý v Bruselu dívali jako na mimozemšťana, že propaguje atomové elektrárny. Na druhé straně, Francie využívá až 70 procent své energie právě z jaderných elektráren. Máme po uhelných odstavovat také jaderné elektrárny?

Nevím, jak se dívali na pana premiéra Babiše v Bruselu, neboť jsem tam nebyl, a ani ve veřejných sdělovacích prostředcích neříkali nic, že by pan Babiš byl mimozemšťanem. Zatím jsem si spíš všiml, jak píší naše sdělovací prostředky – ne ovšem všechny – že prý mu rostou rohy a kopyto. Nevím, co je na tom pravdy.

Myslím, že zbavovat se jaderných elektráren je nesmysl, spíše je třeba následovat příkladu Francie – ve většině naší novodobé historie jsme to dělali, i když to třeba k užitku nebylo – a na jádru pracovat. Francouzi prý mají technologie opravdu dobré, tak proč toho nevyužít. Ale všechno záleží na hospodářské soutěži, teď jen nesáhnout na to nejlevnější, neboť, jak praví staré české přísloví, chceš-li vyhodit hodně peněz, kup si levné zboží. Dobré technologie mají ovšem i Rusové, Američané, Izraelci a další státy.

A u nás přece takzvané ekologické elektrárny zabírají ohromnou plochu, ale užitek? Kde nic, tu nic! Nemáme ani stabilní sluneční svit, ani rovnoměrné silnější proudění vzduchu, které by roztáčelo lopatky a vodu, tu už jsme dávno využili a využíváme stále na hodně procent, ale na druhou stranu zase vody tolik nemáme, nemajíce horské velikány s ledovci.

Píšu a říkám to pořád, ale zdá se mi, že to nikdo ani nečte a neposlouchá. Ať si všichni ti, co na tom mají zájem, sednou a spočítají si to. Myslím, že spláčou nad výsledkem. A vracet se k uhlí? Myslím, že by to nebylo rozumné, a uhelné technologie jsme přece převzali ze světa, tak ať nám je nikdo nevyčítá. A velké ekonomiky se jich nevzdávají – například USA, Čína, Austrálie a další.

Německo se zamilovalo do větrných elektráren. V Rumunsku je italské firmy staví o sto šest. Prý tyto elektrárny, respektive jejich lopatky, vadí ptákům, zabíjejí netopýry – co je na tom pravdy?

Když jsem kdysi dělával něco nesprávně a odkazoval se na to, že to ostatní dělají taky, tak tatínek říkával, budou-li ostatní skákat z oken, skočíš taky? Mysli trochu!

Já vím, ono myšlení hodně bolí, ale vždycky se vyplatí. Na předchozí otázku jsem odpověděl i k této problematice. Německo má, díky moři i zeměpisné poloze k dispozici silnější pravidelné proudění vzduchu. Všiml jste si, pane redaktore, že hodně německých elektráren je umístěno v šelfovém moři? To jsme u nás měli zhruba před 100 miliony lety. Možná, že tehdy by šlo o tom uvažovat. Dnes těžko. A ani ti lidé, kteří to propagují, nepůjdou do těch lopatek foukat. Ale měli by to mít povinně nařízeno, řečeno v nadsázce.

Odkud pak budeme brát elektrický proud, když naše přebytky dnes odebírají Německo a Rakousko – a že obě země mají příhodné zdroje takzvané čisté ekologické energie. Jen lituji, a to už jsem taky někde někdy říkal, že jsme se tak lehkomyslně zbavili zásob uranu. Byla ovšem jiná doba a jiné myšlení. Historii nelze vrátit a ani jí přepsat. Jsou velcí hlupáci, kteří tak činí! Ať už jsou to vysoce postavení politici či nýmandové z částí velkých či malých obcí. Bohům žel, naše sdělovací prostředky, posedlé vlastní důležitostí, jim k tomu dávají nebývale velký prostor.

Pojďme k vašemu oblíbenému tématu, tj. k  výuce přírodních věd na školách. Dnes produkujeme sice špičkové odborníky v jednom oboru, ale ti jsou, s nadsázkou, někdy ochotni tvrdit, že Země je placatá. Zdá se, že chybí všeobecné povědomí, všeobecné základní znalosti…

Neznám žádného skutečného odborníka, který by tvrdil, že Země je placatá. Že to tvrdí některé celebrity, tak na to se dost poukazuje i na internetu. A nejen to, neznají ani tu dnešní pokroucenou historii a jsou ochotny si plést naši sametovou revoluci s revolucí v únoru 1948. I to vypovídá o úrovni našeho školství za posledních třicet let, neboť těm celebritám je zhruba tak kolem třiceti čtyřiceti let. Některé jsou i mladší. Nad tím by se měly odpovědné orgány zamyslet. Vždyť jsme mívali všeobecné školství jedno z nejlepších na světě. Ale dbalo se v něm o kázeň žáků i učitelů, a učitelé museli a chtěli opravdu učit, ne od základu vychovávat nevychované děti, a rodiče nebyli zbaveni odpovědnosti za výchovu a za náhrady škod, které jejich potomci úmyslně způsobili.