Vládní strany u svých voličů vyvolaly velké naděje. Tou hlavní bylo, že se podaří odstavit Andreje Babiše od moci. To se skutečně podařilo. A voliči obou vládních koalic jsou z toho stále ještě v euforii. Ta ale nebude trvat věčně.

Nejpozději někdy na jaře tohle nadšení vyprchá a voliči se začnou ptát, co vlastně ta vláda pro ně udělala dobrého? A pokud si nebudou umět jednoduše odpovědět, jejich nadšení pro vládní strany pohasne.

A to je problém. Rok 2022 bude totiž rokem pokračující volební kampaně. Na podzim nás čekají komunální a senátní volby. Spolustraníci určitě nebudou mít radost, když vinou svých vládních kolegů přijdou o práci. Protože, a to si uvědomme, politické strany vládního tábora stojí z velké části na lidech z komunálu, na starostech, radních a zastupitelích, pro mnohé z nichž je právě starostování obživou. Neúspěch na podzim tak má potenciál vnést do vládních stran pořádné pnutí.

Prezidentská volba

A k tomu tu máme prezidentskou volbu, která opět nejpozději od jara bude politickou událostí číslo jedna. A je teď úplně jedno, kdo konkrétně nakonec bude nebo nebude kandidovat.

Postupně se totiž vykrystalizují tři typy kandidátů – vládní, kteří budou v té kampani muset chtě nechtě nějakým způsobem hájit vládní politiku; opoziční, kteří budou naopak do vlády sekat hlava nehlava; a polovládní, což bude kroužek různých rádoby nezávislých rádoby osobností, které bude podporovat zejména pražská kavárna. A právě tihle budou pro vládu tou největší osinou v zadnici, protože budou jednak vládním kandidátům krást voliče a jednak vládu tlačit na místech, kde to bude nejvíc bolet.

Vláda bude zkrátka v defenzívě. Je to nevyhnutelné? Není. Nejlepší šancí vlády je zformulovat populární politiku, tu hezky zabalit a prodat ji voličům. To je ostatně vládní strategická výhoda. Může dělat konkrétní věci, a tím si získávat podporu lidí.

Naproti tomu strategickou výhodou opozice je, že může slibovat všechno možné. Ví totiž, že nic z toho stejně neumí splnit, protože k tomu tu moc na rozdíl od vlády nemá.

Andrej Babiš tuhle strategickou výhodu chápe. Ostatně vcelku úspěšně právě tuhle strategii (i díky komunikační impontenci tehdejší opozice) provozoval ve vládě. Otázka zní, chápe to i Fialova vláda? Zdá se, že ne.

Proč? Protože kdyby to chápali, nemohli by se rozhodnout, že svoje vládnutí zahájí tím, že začnou překopávat rozpočet. To je strategická chyba.

Chyby nové vlády

Jednak tím vláda zabije spoustu času, který by mohla produktivně využít jinak. Za druhé tím otevře prostor pro případné konflikty, protože stejně jako se všichni ministři shodnou, že je potřeba šetřit, tak se úplně stejně shodnou, že zrovna na tom jejich ministerstvu se na ničem nijak ušetřit nedá a naopak by potřebovali svoje rozpočtové kapitoly posílit.