Určitě jste byl při svých častých cestách za amazonskými indiány svědkem nějakých jejich oslav. Čeho se týkají a jak probíhají?

Jistě! Indiáni rádi slaví a veselí se. A když se umíte vhodně a správně chovat, tedy podle jejich pravidel a víry, tak se můžete účastnit. U mého kmene Yawalapiti na horních tocích řeky Xingú v Brazílii, kde jsem byl v roce 1989 přijat rodinou šamana Guňitzeho jako Atapana, jsem se aktivně účastnil pohřebního rituálu kuarup. Tancoval jsem s ostatními muži jako první běloch s velkým kmenem posvátného stromu mavú na ramenou kolem pohřebiště a pak z něj sekal špalky pro Dům mrtvých. Pohřeb je nejdůležitější obřad, a protože je duální, je tedy pro každého dvojí. První pohřeb probíhá asi měsíc po smrti a zakopání mrtvoly do půdy asi dva metry hluboko do země uprostřed osady. Toto místo však není ničím označeno. Ten první pohřeb je loučení s fyzickou schránkou osoby a trvá jen jedno dopoledne.

Nečekal jsem, že v souvislosti s oslavami budete mluvit o pohřbech. Navíc proběhl za pouhé jedno dopoledne. Kde je nějaké slavení?

Mnohem důležitější je totiž druhý pohřeb až za rok, kdy dochází loučení s dušemi všech zemřelých, které tu mezi nimi byly a bloudily po celý rok. Duše je totiž významnější část osoby než pouhé tělo. To vlastně odpovídá našemu období smutku, kdy také nám je zemřelého jistou dobu líto, většinou rok či dva, kdy na něj vzpomínáme a jsme lítostiví, protože cítíme blízkost jeho duše. Tento pohřeb je obrovská celotýdenní slavnost, kdy přijíždějí i stovky sousedních indiánů, aby se zemřelým v minulém roce společně poklonili a oslavili odchod jejich duší do zásvětí. K tomuto odchodu je provázejí dva zpěváci – nižší šamani – svými zpěvy, rytmickou hudbou řehtaček a tanečním podupáváním, a když odmítají odejít ze světa, musí je do záhrobí osobně doprovodit. V tom případě se šamani mění v psychopompy. Tito zpěváci se nezastaví po celý týden. Hrají, tančí a zpívají a teče z nich pot.

Jak si během obřadu počínají hosté, kteří, jak jste zmínil, se na něj sjíždějí ze široka daleka?