Informace a dezinformace, často skloňovaná slova v časech mírových i válečných. Jak k těmto strategickým veličinám přistupovat?

Pro informaci jsou důležité její věrohodnost, rychlost přenosu a interpretace. Z válečného pohledu to lze nejlépe ilustrovat následovně: rekognoskace letadla, zaměření polohy a případná akce-destrukce. Rychlost je důležitá, protože identifikaci a odvetu dělají obě zúčastněné strany současně a hlavní roli pak hraje rychlost zpracovávajícího počítače. Okamžité a důvěryhodné informace o pozici nepřítele se tak stávají stejně důležité jako moderní výzbroj. Ve společnosti je to obdobné, ale místo ověření nastupuje vytvoření (dez)informace, její co nejrychlejší rozprostření pomocí uchopitelných médií (propaganda) a nakonec ověření pravdivosti odběratelem, pokud má k tomu možnosti. Dostupnost informačních prostředků, jejich šiřitelnost, recenzovatelnost či cenzura pak zastupuje roli rychlosti.

Zajímavé jsou souvislosti informace, které kdysi uvedl v život český páter Václav Šimerka jako sílu přesvědčení. Jeho vliv je nejvýznamnější už při prvním slyšení, tedy důvěryhodnost je nejvyšší při prvotním záznamu; dalšími potvrzeními se pravdivost nenásobí, ale jen logaritmicky upřesňuje. Do toho vstupuje i pravidlo, že mnohokrát opakovaná lež se stává pravdou, což je vlastně vyvrcholení upřesňovací křivky, kdy další stejné informace se už stávají irelevantními. Je to zajímavý propletenec fyzikálního zákona a lidského činění.