Jak celkově hodnotíte vývoj s nákazou v České republice a komu nebo čemu podle vás vděčíme za to, že se u nás neděje italský nebo španělský scénář?

Myslím, že za to v první řadě vděčíme náhodě, protože – naštěstí pro nás – epidemie přišla do Evropy skrze jiné země. Česká vláda byla naprosto nepřipravená, přestože tvrdila, jak připravena je, a nedokázala příslušné lékařské vybavení do zdravotnictví zajistit.

Když slýcháme podobnou kritiku především kvůli ochranným prostředkům, a naopak od premiéra Andreje Babiše slyšíme poděkování směrem k opozičním politikům, kteří nezneužívají současnou situaci k politickému boji, domníváte se, že taková kritika má něco společného s politickým bojem? Nebo že někdo využívá krize k politikaření – ať už z řad opozice nebo odjinud?

Tato kritika nemá nic společného s politickým bojem, to je prostě otázka přežití. Kdybychom na to hlasitě neupozorňovali, tak do dnešního dne nemáme ani ústřední krizový štáb, protože ho premiér prostě nesvolal, dokud se nedostal pod tvrdý tlak opozičních politiků a médií.

Jaký je váš názor na to, že v čele štábu stojí profesor Roman Prymula a nikoliv ministr vnitra Jan Hamáček?

Tady jde o vztah premiéra a ministra vnitra, a toto klukovské přetahování, kdo bude před kamerou, by si opravdu měli odpustit, protože je teď fakt nemístné.

Aktuálně se řeší zjištění, že Bezpečnostní informační služba varovala vládu a čelní představitele už v lednu, že Číňané u nás vykupují roušky i respirátory a odesílají je do Číny. Jak se na nedostatek těchto zásob díváte s tímto faktem?

Varování přicházela poměrně významně, kromě Bezpečnostní informační služby o tom informovalo i Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí, že tento problém existuje a my se na něj musíme připravit. Vláda nekonala v situaci, kdy čas měla, a ani se nesnažila zabránit Číňanům ochranné pomůcky získat. To je vyloženě trestuhodné. Číňané se prostě zachovali velice neférovým způsobem, protože informaci o tom, že se epidemie šíří, tajili před zbytkem světa, zatímco ve zbytku světa vykupovali ochranné pomůcky, které pak draze přeprodávají v situaci, kdy jim samotným se tu epidemii už podařilo potlačit.

Jak tedy nyní přistupovat k Číně, když od ní potřebujeme kupovat ochranné prostředky i rychlotesty, které se navíc často ukazují jako nefunkční? Jak v rámci zahraniční politiky přistupovat k tomu, že Čínu nyní potřebujeme? Mění to něco?

Rozhodně si nemyslím, že bychom byli na Číně výhradně závislí, dodavatelů je významně více. Bohužel v českých médiích se mluví pouze o Číně, jako by byla jediná, kdo nás může spasit, ale těch ochranných pomůcek se dá nakupovat od dalších dodavatelů také více.

Ano, nyní je to například Vietnam a jsou v jednání další země. V souvislosti s nedostatkem tohoto zboží vznikla zvýšená aktivita Čechů, kteří začali šít roušky, vařit pro lidi v první linii, seniorům se nakupuje... o čem to svědčí?

Je velice smutné, že obyčejní lidé vlastně musejí zastávat činnost, kterou by za normální situace ve fungujícím státě dokázala zajistit vláda. Jsem rád, že se to děje, a velmi těm lidem fandím a snažím se je podpořit. Oceňuji aktivitu vývojářů z ČVUT, kterým se na 3D tiskárně podařilo vyvinout a vyrobit velice kvalitní respirátor, takže je můžeme vyrábět z vlastních zdrojů. Pro mě jde o potvrzení toho, že investovat do kvalitního vzdělání, kvalitního školství a rozvoje technologií se vždy vyplatí a v nouzi nejvyšší nám to pomáhá.