V době, kdy si připomínáme výročí odchodu sovětských vojsk z bývalého Československa, přirovnal prezident Miloš Zeman Evropskou unii k Sovětskému svazu. Uvedl, že vidí jisté podobnosti mezi pojmem omezené suverenity, což byla součást doktríny Leonida Brežněva, a pojmem sdílené suverenity, kterou prosazuje Evropská unie. Je to podle vás srovnatelné?

Ve své podstatě je to bohužel srovnatelné. A slovo bohužel říkám několikrát, protože je to pro mne nemilé překvapení, před osmadvaceti lety jsem snil o tom, že když se zbavíme východního bloku, budeme svobodní. Neuměl jsem si představit, že Evropská unie se za těch osmadvacet let promění v blok, který bohužel nese znaky toho bývalého východního, to znamená má ambici nám říkat, co máme dělat a co nemáme dělat. Naprosto evidentně nám dává najevo, že oni vědí lépe, co je pro nás dobře.

Jak si to vysvětlujete? Je to tím, že většina západoevropských zemí nemá naši historickou zkušenost, kam takové praktiky vedou, a naše zkušenost není pro ně dostatečně varující?

Chtělo by to vědeckou analýzu. Napadají mne dva důvody. Jedním z nich je přirozená touha všech mocných být ještě mocnější. A není na tom vlastně nic nového, vždycky se mocní nějakého impéria snaží posouvat svoji moc čím dál víc a zároveň vždycky trpěli pocitem, že vědí nejlépe, co ti řízení potřebují. V každém impériu to tak probíhalo a probíhá. A druhý důvod je, že Evropská unie se zesocializovala. Takže vlastně myšlenky a principy, které šíří Evropská unie, nejsou zas až tak daleko od socialismu východního bloku. Poslední roky vlády sociálních demokratů a ANO jsou naprosto jasným potvrzením toho, co se odehrává v celé Evropě. Oni se vyznačují tím, že souhlasí s kroky Evropské unie. Tady bych rovnou dodal, nenechme se zmást prohlášeními vůdce ANO Andreje Babiše, protože jeho prohlášení jsou v naprostém rozporu s tím, co dělají hnutí ANO a jeho lidé v Bruselu. Je naprosto bohužel běžné, že jak sociální demokracie, tak i ANO vítají nadvládu Bruselu nad Prahou a neustále se snaží posunout rozsah té nadvlády.

To znamená, že vítají další a další kroky, které zbavují Českou republiku autonomního rozhodování a nechávají za nás rozhodovat jiné, to znamená bruselské mocné. Socialismus v Čechách a socialismus v Evropě za těch osmadvacet let nesmírně pokročil a ani nemá cenu vyjmenovávat všechny ty socialistické „vymoženosti“, které nám postupně tato vláda během svého funkčního období naordinovala. Je to všechno ve znamení přesunu kompetencí směrem ke státu, je to vyjadřování naprosté nedůvěry vůči občanovi, rodině, živnostníkovi. A to všechno v duchu hesla Stát nade vše, nebo chcete-li Impérium nade vše, a to je heslo socialistického východního bloku.