Ministr zdravotnictví nedávno v souvislosti s nejasným výkladem některých nových pandemických opatření otevřeně prohlásil, že si je vědom, že některá z těch opatření soud shodí, ale hodlá na nich trvat alespoň do té doby, než rozhodnou. Z pohledu právníka – co to je? Doposud jsme nezažili, aby ministr, člen nejvyššího exekutivního orgánu pod ústavním slibem, přistupoval k právu tímto způsobem…

Prohlášení pana ministra vnímám jako upřímné, pravdivé, ale přesto nepřijatelné. A to z toho důvodu, že člen vlády z ústavy skládá slib, že bude respektovat ústavu a zákony. Nemůže tedy prohlásit, že vydává opatření, o kterém ví, že je se zákonem v rozporu, a to do té doby, než jej zruší soud.

Správný postup pana ministra by bylo zvednout mandle úředníkům a poradcům, kteří toto opatření pro jeho předchůdce napsali a on jej při nástupu zdědil. A přimět je, aby to okamžitě přepracovali do podoby, která bude v souladu se zákonem.

Navíc je sporné prohlášení, že to bude platit, dokud to soud nezruší. Je-li to opatření v rozporu se zákonem, tak sice formálně platí, ale jeho následky v podobě pokut a dalších trestů budou těmi lidmi nepochybně napadány s argumentem, že byly uloženy v rozporu se zákonem, a proto je pokutovat nelze. Čili tento výrok pana ministra je velmi nešťastný.

Funkcí práva je vytvářet předvídatelnost a právní jistotu.

Když se na to prohlášení podíváme věcně – je podle vás jako právníka udržitelné? Nebo má ministr pravdu, že jej nejspíš první soud zruší?

S panem ministrem jsem měl ve středu možnost hovořit. A je třeba podotknout, že ministr není ten, kdo by psal opatření a jiné právní předpisy, ministr je politik, který dává pokyny, a podle nich to pak vypracovávají úředníci. Takže toto je zejména věc úředníků ze sekce náměstka pro legislativu.

Jejich názor je takový, že to opatření je naprosto v pořádku. Můj názor je opačný, to jsme si s panem ministrem řekli. A v této situaci jedinou možností, jak ten předpis závazně vyložit, je předložit jej soudu.