Kolem České televize se toho za necelé dva měsíce tohoto roku událo až nezvykle mnoho. Začneme tím, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) na svém prvním letošním zasedání konstatovala, že Česká televize porušila zákon, když neposkytovala ve vysílání pořadu Americká volební noc objektivní a vyvážené informace a zcela jednoznačně stranila Hillary Clintonové proti Donaldu Trumpovi. To, že se dva zástupci šéfredaktora zpravodajství České televize, František Lutonský a Michal Kubal, v otevřeném dopise RRTV proti tomu ohradili, berete spíše jako nedostatek sebereflexe, nebo oprávněnou obhajobu poctivé novinařiny?

Chování, jednání a vyjadřování řady redaktorů ČT je produktem a zároveň součástí klimatu pocitu naprosté výjimečnosti, nadřazenosti a nedotknutelnosti, který mají tito lidé v sobě implantovaný a ve kterém žijí – bez ohledu na své skutečné znalosti, vědomosti, dovednosti a na náplň práce, kterou jim ukládá zákon, tedy objektivně informovat. Jsou produktem prostředí, které je utvrzuje v tom, že jednají správně a že proestablishmentová, levicová, prounijní žurnalistika je chtěná, správná a že je vlastně svobodná a nezávislá. Je to k smíchu, nic tím neovlivní a většina lidí jim už dávno nevěří. 

Co si myslíte o vyhrocených vztazích vicepremiéra Andreje Babiše s Českou televizí, který její redaktory z pořadů 168 hodin a Reportéři ČT označil za „zkorumpovanou pakáž“ a poté poslal tři stížnosti Radě ČT na reportáže, které o něm pojednávají?

Stížnosti považuji za zbytečné plýtvání energií, nadávky za nezvládnutí sama sebe. Nevím, kde je pravda v Babišových aférách, hnízdech a dluhopisech, ale vzhledem ke slabé důvěryhodnosti zpravodajství a publicistiky ČT jsou stížnosti na ni pro rozumného člověka ztráta času, protože ČT masivně ztrácí vliv i důvěryhodnost, o čemž svědčí i to, že si chce před veřejností vylepšovat obraz pomocí PR agentur.

MF Dnes informovala o tom, že Česká televize si za několik milionů korun najala trojici agentur, které by měly další čtyři roky vylepšovat její obraz v očích veřejnosti. Dává využití těchto financí z koncesionářských poplatků vůbec smysl?