Kolem České televize se toho za necelé dva měsíce tohoto roku událo až nezvykle mnoho. Začneme tím, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) na svém prvním letošním zasedání konstatovala, že Česká televize porušila zákon, když neposkytovala ve vysílání pořadu Americká volební noc objektivní a vyvážené informace a zcela jednoznačně stranila Hillary Clintonové proti Donaldu Trumpovi. To, že se dva zástupci šéfredaktora zpravodajství České televize, František Lutonský a Michal Kubal, v otevřeném dopise RRTV proti tomu ohradili, berete spíše jako nedostatek sebereflexe, nebo oprávněnou obhajobu poctivé novinařiny?

Chování, jednání a vyjadřování řady redaktorů ČT je produktem a zároveň součástí klimatu pocitu naprosté výjimečnosti, nadřazenosti a nedotknutelnosti, který mají tito lidé v sobě implantovaný a ve kterém žijí – bez ohledu na své skutečné znalosti, vědomosti, dovednosti a na náplň práce, kterou jim ukládá zákon, tedy objektivně informovat. Jsou produktem prostředí, které je utvrzuje v tom, že jednají správně a že proestablishmentová, levicová, prounijní žurnalistika je chtěná, správná a že je vlastně svobodná a nezávislá. Je to k smíchu, nic tím neovlivní a většina lidí jim už dávno nevěří. 

Co si myslíte o vyhrocených vztazích vicepremiéra Andreje Babiše s Českou televizí, který její redaktory z pořadů 168 hodin a Reportéři ČT označil za „zkorumpovanou pakáž“ a poté poslal tři stížnosti Radě ČT na reportáže, které o něm pojednávají?

Stížnosti považuji za zbytečné plýtvání energií, nadávky za nezvládnutí sama sebe. Nevím, kde je pravda v Babišových aférách, hnízdech a dluhopisech, ale vzhledem ke slabé důvěryhodnosti zpravodajství a publicistiky ČT jsou stížnosti na ni pro rozumného člověka ztráta času, protože ČT masivně ztrácí vliv i důvěryhodnost, o čemž svědčí i to, že si chce před veřejností vylepšovat obraz pomocí PR agentur.

MF Dnes informovala o tom, že Česká televize si za několik milionů korun najala trojici agentur, které by měly další čtyři roky vylepšovat její obraz v očích veřejnosti. Dává využití těchto financí z koncesionářských poplatků vůbec smysl?

Samozřejmě nedává. Za ČT by přece měla mluvit kvalita její každodenní práce, kterou mají lidé na očích denně na šesti kanálech a na webu. Pokud k tomu ČT potřebuje, aby o ní někdo říkal, jak skvěle informuje, vzdělává a baví, pak se zdá, že si není až tak jistá kvalitou své práce a chce lidem vnutit, že to, co vidí denně na obrazovkách, zejména ve zpravodajství, není zmanipulované, neprofesionální, zavádějící, ale že je to skvělé.

Za jak problematické považujete další informace MF Dnes, že jednu z těch tří agentur, Bison&Rose, spoluvlastní Miloš Růžička, poradce ministra vnitra Milana Chovance, zatímco sesterská firma druhé vybrané agentury AMI Communications v minulosti lobbovala za to, aby do čela České televize byl zvolen její nynější šéf Petr Dvořák?

Je úplně jedno, jaká agentura má veřejný profil ČT vylepšit. Zásadní je, že ředitel ČT touží vylepšovat profil ČR před veřejností najatými píáristy, nikoliv změnami v samotné ČT. A pokud je to agentura blízká vládě, pak to jen potvrzuje fakt, že ČT je součástí současného politického establishmentu.

S tím souvisí i skutečnost, na kterou upozornily ParlamentníListy.cz, že pro agenturu Bison&Rose pracuje v nejužším vedení i Jana Lutonská, tedy manželka Františka Lutonského, zástupce šéfredaktora zpravodajství ČT. Zpravidla dobře informovaný novinář Erik Best už na začátku minulého roku napsal, že mezi klienty Růžičkovy agentury patří i Petr Dvořák, generální ředitel České televize. Štěpán Kotrba, politický a mediální analytik, podal stížnost k Radě ČT pro střet zájmů mezi zaměstnavateli manželů Lutonských, a tím i porušení Kodexu ČT. Je to opravdu tak bagatelní záležitost, jak se nás snaží Česká televize přesvědčit?

V situaci, kdy lidé věří zpravodajství ČT stále méně a informace čerpají z jiných zdrojů, to opravdu bagatelní je. ČT je součástí současného politického establishmentu; spolu s PR agenturami, neziskovkami, dalšími médii, novináři a řadou politiků tvoří mainstream. ČT stojí pevně na straně politické korektnosti a mainstreamu a spolu s nimi bojuje o svou budoucnost, o platy, honoráře, existenci a vliv. Střet zájmů, o kterém píšete, je kapka v moři, o němž se mohou opět bavit jen ti, co spolu mluví a hrát divadlo pro ostatní.

V čem situace bagatelní není, je fakt, že občané musí platit koncesionářské poplatky za informace, kterým stále méně věří, a skládat se na mzdy lidí, kteří nedělají profesionální nestrannou žurnalistiku, ale promítají do své práce své politické preference a osobní zájmy. Možná stojí za to připomenout, že Česká televize nepatří zaměstnancům, ale je veřejnou službou a patří lidem této země.

A aby toho nebylo málo, tak na webu České televize se objevila reportáž, kterou si přes PR agenturu objednala za 121 tisíc korun brněnská městská část. Podle některých mediálních expertů mohlo tedy dojít i k porušení Kodexu ČT, v němž stojí, že Česká televize nepřipustí, aby inzerent mohl ovlivnit obsah pořadů. A co říkáte tomu, že si zadavatel ve veřejnoprávní televizi koupí reportáž, jaká mu vyhovuje?

Pokud je informace, kterou uvádíte, pravdivá, bylo by zajímavé zjistit, zda za reportáž inkasovala peníze ČT oficiálně na fakturu, nebo příslušný redaktor a editor do kapsy… Ale dost žertů, samozřejmě, že to není v pořádku, otázka ale je, jestli nějaká příští politická reprezentace bude mít zájem a chuť ČT řešit. Současný establishment určitě ne, ČT je jeho pevnou součástí. A přitom nikdo jiný než politici v Parlamentu změnu v ČT přinést nemohou. Ne stížnostmi a nadávkami, ale zvolením nezávislé Rady ČT a její důslednou kontrolou. I proto nyní vidíme snahy vyšachovat Poslaneckou sněmovnu, tedy zprostředkovaně občany této země, z volby Rady ČT. Možná i proto se spěchá s volbou nového ředitele.

Co si myslíte o novele Zákona o České televizi, která se v podstatě smrskla na změnu způsobu volby členů Rady České televize, které by už nevybírala Poslanecká sněmovna, ale své zástupce do ní by delegovalo dvaadvacet v příloze zákona vyjmenovaných organizací? V čem vidíte výhodu toho, že místo poslanců vzešlých z voleb by o složení Rady rozhodovali lidé blízcí platformě Svobodu médiím advokátky Hany Marvanové, která se na výběru organizací podílela?

Jsem přesvědčená, že pokud má být ČT veřejnou službou a pokud na její provoz mají občané přispívat ze zákona, musí být Rada ČT vybíraná, volená a kontrolovaná Parlamentem, nikým jiným. Jinak se veřejnoprávní médium ocitne zcela mimo kontrolu demokratických mechanismů a zabetonuje se současný stav, ze kterého profitují zaměstnanci a spojenci ČT, ale nikoliv nejširší veřejnost, která si ČT povinně platí.