Státní rozpočet skončil v lednu v rekordním deficitu 31,5 miliardy korun. Nakolik za jeho výši může koronavirus a nakolik česká vláda?

Obojí, co zmiňujete, má na rekordním schodku svůj podíl. Na koronavirus zareagovala vláda restriktivními opatřeními. Kvůli tomu je ekonomika přidušená a její výkonnost samozřejmě padá. V úterý Český statistický úřad vydal předběžné číslo ekonomického propadu v minulém roce, který je historicky vůbec nejhlubší – 5,6 procenta. Je to ještě více než v roce 2009 po finanční krizi. Historicky nejhlubší propad ekonomiky z logiky věci přináší problém i pro veřejné finance. Jinou věcí je, že restriktivní opatření mohla být dělána s větší logikou a bez chaosu, jaký naše vláda předvádí. Propad ekonomiky i rozpočtu by pak byl nižší. Hlavně ale vláda nenašla ani korunu úspor v přebujelé státní sféře, což je druhá příčina, proč veřejné finance padají do historických deficitů. Vládní podíl je tedy nepopiratelný.

Takže podle vás vláda navyšuje schodek rozpočtu, ale zároveň se vůbec nesnaží ušetřit?

Přesně tak. V minulém roce byl rozpočet novelizován třikrát a vždy šlo jen o navyšování výdajů a prohlubování schodku, žádné úspory se nenašly. S argumentem, že musí šetřit firmy, domácnosti i jednotlivci jsem v Poslanecké sněmovně navrhoval usnesení, aby rozpočtové kapitoly nezapojené do boje s covidem musely nalézt úspory ve výši alespoň několika procent. Vládní koalice to vůbec neakceptovala. I v rozpočtu pro letošní rok nenajdete ani střípek rozpočtové odpovědnosti. Schvalování rozpočtu ukázalo, že vláda vůbec nemá jakoukoliv ambici veřejné finance řídit. Ministryně financí (Alena Schillerová, za ANO, pozn. red.) pro mě není ministryní financí ve smyslu, že řídí rozpočet a stará se o jeho udržitelnost, ale je z ní pouhá účetní, která jen sčítá na jedné straně příjmy a na straně druhé výdaje.

Kde tedy tkví jádro problému, že není možné, aby k úsporám došlo?

Tento problém má mnoho dimenzí. Hlavní je, že současná vládní koalice hnutí ANO a ČSSD, podporovaná komunisty, realizuje populistickou politiku, kdy jsou pro ni důležitější stávající hlasy a obliba u voličů, a absolutně rezignuje na budoucnost České republiky. Českou republiku pálí řada témat, která s veřejnými financemi souvisí, ať už je to důchodová reforma, finanční udržitelnost zdravotního systému a tak dále. To bude stále těžší se stárnoucí populací a předpokládanými vyššími náklady na penze i zdravotní systém. Místo toho, aby vláda tyto věci řešila a snažila se veřejné finance stabilizovat, chová se, jako kdyby zítřek už neexistoval. Vláda se při zadlužování spoléhá i na snadnou dostupnost peněz kvůli takzvanému kvantitativnímu uvolňování, respektive tisknutí peněz centrálními bankami. Téměř každý rok se u nás konají volby, což rovněž odrazuje politiky od nepopulárních úsporných opatření.

A nepatří mezi populistické kroky i snížení daní, které jste rovněž podpořil?

Nikoliv, kvůli stávající vládě jsme zaznamenali vůbec nejvyšší daňové břemeno v historii, lidé a firmy platí rekordní daně. Není možné donekonečna daně zvyšovat. ODS měla zrušení superhrubé mzdy ve svém programu a jsme rádi, že se nám to podařilo prosadit i z opozice. Je třeba začít šetřit na přebujelém a zkostnatělém státním aparátu, nikoliv trestat lidi vysokými daněmi. Také připomínám, že jsme ve Sněmovně navrhli v rámci rozpočtu na letošní rok úspory ve výši 80 miliard korun. Populisticky se tedy chovali ti, kteří daně snižovali a úspory nepodpořili. My jsme podpořili obojí, jak nižší daně, tak úspory.