Proč se před třiceti lety zhroutil minulý režim a vlastně i celý východní blok? A kdo se o to zasloužil?

Minulý režim se fakticky zhroutil sám, nešlo o vítězství nad ním. Zastavil se a „zlidšťováním“ socialismu začal ustupovat, a tak projevovat svoji slabost. Spolu s Rumunskem jsme byli posledními zeměmi, ve kterých totalitní režim padl, všude kolem se to již zhroutilo, a tak u nás neměl ÚV socialismus jak udržet. Čekalo se jen na záminku. V žádném případě nechci jakkoli snižovat význam aktivit studentů v listopadu 89, ale oni nebyli příčinou pádu režimu, ale jeho nástrojem. To, k čemu došlo 17. listopadu, se podle mě plánovalo zhruba od roku 1986, od roku 1988 aktivněji. Charta 77 byla prolezlá StB, která o její činnosti měla perfektní přehled a prakticky ji řídila. Stejně tak měla přehled o hnutí studentů, díky svým agentům, StB i na vysokých školách mezi učiteli a studenty. Z prvních 217 signatářů Charty 77 z 1.1.1977 bylo 156 bývalých komunistů. Mnoho z nich bylo vyloučeno účelově tak, aby získali důvěru a následně Chartu ovládali podle instrukcí.

Čekalo se jen na záminku a té bylo třeba trochu pomoci. Studenti byli plánovaně „dovedeni“ na Národní třídu a tam zbiti. Je to zřejmé i z předchozího vývoje a je zřejmé, že o tom, co se 17. listopadu stane, někteří chartisté věděli předem. V odpoledních hodinách 17.11.1989 opustilo Prahu celé vedení Charty 77 i s rodinami. V Praze zůstali pouze Uhl, Benda, Němcová, všichni se vrátili již v sobotu v poledne zpět do Prahy. To, že Národní třída byla pečlivě připravována, je zřejmé z toho, co se dělo předtím, ale i po 17. listopadu. Dvě hodiny před „náhodným“ příchodem průvodu studentů na Národní třídu, byl zastaven provoz tramvají v obou směrech a Národní třída byla prakticky vyklizena, liduprázdná. Pohotovostní oddíly SNB byly v pohotovosti v Mikulandské ulici a v Konviktské ulici už tři hodiny před příchodem průvodu na Národní třídu.

Zhruba 1 hodinu před příchodem průvodu byly uzamčeny všechny domovní dveře všech domů od Perštýna až k Národnímu divadlu. Zásahová jednotka URNA dostala v 10.30 hod. telefonický rozkaz k okamžitému návratu do útvaru. Vše podle předem připraveného plánu, a podle něj byl realizován i vývoj po listopadu 1989. Koncepce OF byla schválena půl roku před převratem Hegenbartem na ÚV KSČ. Pak na vyhlášení OF Havlem v Realistickém divadle sváželi pověření důstojníci StB svými soukromými vozy většinu hlavních představitelů Charty 77. Uvolnění divadel prostřednictvím protestních stávek organizovala StB díky svým agentům mezi herci a ZO KSČ v divadlech.

Dnes se řeší údajná spolupráce premiéra s StB, mimo jiné proto, že předchozí vládní strany odstřihl od penězovodů. Svazky StB byly likvidovány od léta 1989 a za J. Rumla a R. Sachera byla likvidace dokončena v roce 1990. Po 6 týdnech působení Jana Rumla ve funkci náměstka FMV se ztratilo přes 15 tisíc osobních svazků. Následně ministr vnitra Richard Sacher ve Sněmovně veřejně prohlásil, že část z nich je zamčena v jeho trezoru a plénu ukázal klíče. Slyšel jsem to na vlastní uši a viděl na vlastní oči. Otázkou tedy zůstává, kolik estébáků bylo v polistopadových vládách dodnes. Ostatně, nevěřím tomu, že svazky byly zlikvidovány, když bylo výhodnější je použít pro vydírání.

K převratům došlo ve všech komunistických státech Evropy synchronizovaně, v průběhu 7 měsíců. Je prakticky vyloučeno, aby tyto převraty byly uskutečněny spontánně, neorganizovaným a většinově loajálním obyvatelstvem, proti téměř absolutní moci komunistických vlád. Disidentská hnutí ve všech státech, ve kterých padl režim, byla většinou založena a řízena komunisty, kteří v minulosti odešli z řad svých stran. Ti byli pak, mnohdy formálně, pronásledováni či vězněni, což bylo třeba pro získání jejich věrohodnosti a popularity před veřejností, prostřednictvím západního rozhlasu a tisku. Z následného vývoje v Evropě až po dnešek mám pocit, že cílem těchto převratů byla realizace nového uspořádání mocenských poměrů v Evropě, které začalo sjednocením Německa a vytvořením jeho vůdčího postavení v Evropě.