Paní poslankyně, jaký je váš komentář k definitivnímu rozhodnutí českého národa při volbě prezidenta?

Respektuji výsledek všelidové přímé volby, občané rozhodli. Byť svou roli nepochybně sehrálo i to, že velká celostátní média, zejména veřejnoprávní, jednoznačně v předvolební kampani, a mnohá z nich i před jejím oficiálním začátkem, preferovala kandidáty vládní koalice, zejména pana Pavla a paní Nerudovou.

Co to bude znamenat pro Českou republiku?

Především to, že všechny klíčové ústavní instituce – úřad prezidenta, vládu, Poslaneckou sněmovnu, Senát a Ústavní soud budou ovládat osoby spojené se stranami vládní koalice a osoby těmito stranami podporované.

Jak hodnotíte výsledek kandidáta SPD Jaroslava Bašty?

Jaroslav Bašta všechny své protikandidáty jasně převyšoval z hlediska životních a politických zkušeností, charakteru a morální integrity. Je to člověk, který celý život bojoval za svobodu a demokracii i za cenu uvěznění v totalitním režimu.

Bohužel, prezidentská volba se v průběhu kampaně, i díky médiím, koncentrovala do souboje Babiš vs. Antibabiš, resp. vládní kandidáti proti Andreji Babišovi, v modelu „buď – anebo“, a za této situace neměli další kandidáti, včetně Jaroslava Bašty, srovnatelné podmínky.

Někteří kritizovali, že SPD nepodpořila ve druhém kole prezidentského kandidáta Andreje Babiše. Na druhou stranu Babiš opakoval svoji nedůvěru k SPD tím, že s SPD by nikdy do vlády nešel. Jak to vidíte vy? Měla SPD podpořit ve druhém kole Babiše? Změnilo by se něco?

Hnutí SPD se ve svých oficiálních usneseních několikrát jasně a veřejně vyslovilo proti volbě Petra Pavla – a zdůvodnili jsme i proč. Naopak, v rámci našich usnesení k volbám z SPD nezazněl jediný negativní výrok vůči Andreji Babišovi ani vůči hnutí ANO (přičemž z jejich strany tomu tak, bohužel, nebylo…).

Nikdy jsme se oficiálně nevyslovili proti variantě volby Andreje Babiše ve druhém kole – čímž byl postoj SPD evidentní. A voliči si sami rozhodli, jak se svým hlasem naloží.

Ano, výroky pana Babiše vůči možné koalici s SPD mohly mnoho našich voličů odradit od jeho podpory ve druhém kole, i když o ní předtím uvažovali, to je zřejmé.

Pokud by zazněla přímá podpora Andreje Babiše, možná by získal o pár tisícovek hlasů více (a možná zároveň i o několik hlasů méně, protože část našich voličů a členů jej, lidově řečeno „nemusí“) – ale na celkovém výsledku volby by to nic nezměnilo. Ve volbách do Sněmovny jsme totiž získali hlasy cca 500 000 voličů (a většina z nich navíc Andreje Babiše ve druhém kole podpořila) – a Andreji Babišovi chybělo k vítězství přes 950 000 hlasů.

Co očekáváte vy od nového prezidenta Petra Pavla?

Žádná velká očekávání nemám. Ale mohu říci, co bych si přála. Aby nový prezident dodržoval ústavu, Listinu základních práv a svobod a náš právní řád, aby se nepropůjčil k omezování lidských práv, k čemuž jsou ve vládních institucích jasné tendence – a aby byl mluvčím národních zájmů České republiky, nikoli zájmů zahraničních.

Nový prezident chce začít už teď v přechodném období jezdit do nejpostiženějších krajů, chce se ptát, jak krize na lidi dopadá, proč si myslí, že nebyli vládou vyslyšeni. Chce si posbírat podklady už teď, aby pak po 8. březnu mohl s vládou ihned začít jednat, co s tím udělat. Zní to jako dobrý plán?

Zatím jsou to jen slovní deklarace, uvidíme, jaké budou jeho konkrétní kroky a činy. Problematika těchto krajů se týká hlavně sociální a hospodářské politiky, kterým se pan Pavel nikdy nevěnoval. A obávám se, že není reálné se s jejich stavem důkladně seznámit za měsíc, natož, aby měl za tuto dobu připravená jeho řešení.

Mluvím z vlastní zkušenosti, kdy jsem na zákonu na ukončení sociálních dávek nepřizpůsobivým (což je mimochodem problematika, která se nejvíc týká zmíněných tří českých krajů) intenzivně pracovala zhruba dva roky a vyžadovalo to mnoho a mnoho času a jednání. A to se přitom jedná pouze o jeden výsek problémů, které tyto kraje trápí.

Podle Petr Gazdíka zahajujeme novou etapu našich novodobých dějin, kdy prezident bude znovu tím, kdo vášně zklidňuje, rozpory zahlazuje a zemi spojuje. Jak to vidíte vy?

Dva dny po volbách bych si vůbec nedovolila vydávat podobně autoritativní soudy. To bude možné hodnotit až po několika měsících úřadování nového prezidenta.

Soudě ovšem dle jeho předvolebních výroků, kdy připouštěl omezení svobody projevu, či vyloženě odmítal hypotetické jmenování členů SPD ministry vlády pouze na základě jejich stranické příslušnosti, nemám v tuto chvíli důvod se domnívat, že by zemi a občany nějak obzvláště spojoval.

Ale uvidíme, třeba pan nový prezident tyto výroky ještě přehodnotí. Už třeba u příležitosti nadcházejících voleb do Poslanecké sněmovny, kdy bude SPD jednoznačně aspirovat na to, stát se vládní stranou.

Vy jste při bilancování práce nové vlády za rok 2022 hovořila o „čiré katastrofě“. Varovala jste před tendencemi, které by směřovaly i privatizaci některých části našeho sociálního systému a snahou učinit z některých sociálních služeb předmět podnikání. Jak se situace v těchto ohledech vyvíjí?

Nedobře. Mám na mysli třeba agendu péče o opuštěné a ohrožené děti, anebo o školní děti s poruchami chování. V těchto oblastech je akutní nedostatek sociálních pracovníků, mnohé kraje a obce už na tyto služby nemají kapacity a je zde tendence delegovat je na soukromé subjekty. Jako dočasné řešení situace, kdy tyto nutné služby nedokáže zajistit stát, je to akceptovatelné, jako trend a trvalý jev nikoli, protože by to vedlo ke zdražení a nižší dostupnosti těchto služeb pro občany.

Totéž platí o zařízeních péče o seniory, o asistentské a pečovatelské služby pro zdravotně postižené či pro zařízení pro předškolní děti. Představa SPD je jasná – toto všechno jsou veřejné služby, které musí v plném rozsahu zajistit stát na celém území republiky. A buď musí být plně hrazeny z daní a vybraných pojistných odvodů, anebo za použití pouze nízkého poplatku, který bude únosný i pro nízkopříjmové občany.
Vedle toho ať klidně existují i privátní zařízení pro ty, co na ně mají. Totéž platí i pro školství a zdravotnictví. A, samozřejmě, tvrdě odmítáme jakoukoli privatizaci nebo pseudoprivatizaci důchodového systému, kdy by se zaváděla nějaká forma povinného důchodového spoření v soukromých fondech.

Ve vládním programovém prohlášení podle vás zcela absentovala výrazná, systémová a dlouhodobá podpora našich pracujících rodin včetně podpory porodnosti. Změnilo se něco?

Vůbec ne. Vláda do dnešního dne nepředložila ani v daňové, ani v sociální oblasti žádnou systémovou legislativní úpravu. Drobné zvýšení přídavku na dítě, pro část rodin s nejnižšími příjmy za takové systémové řešení nepovažuji ani náhodou.

SPD navrhovala, aby pracující rodiny s dětmi neplatily téměř žádné daně z příjmu nebo zavedení státem garantovaných půjček pro pracující, poskytnutí příspěvku na splácení hypotéky rodinám v době, kdy jeden z rodičů pečuje o dítě v rámci rodičovské dovolené.

Podařilo se něco z toho prosadit?

Již před více než rokem jsem do Sněmovny předložila tři návrhy na změny v zákoně o daních z příjmu, které by pomohly pracujícím rodinám s dětmi a výrazně by zvýšily jejich čisté příjmy. Zkráceně jde o zvýšení daňových slev, daňových zvýhodnění na nezaopatřené děti a vyšší daňové bonusy, resp. o samotný přístup k daňovým bonusům pro nízkopříjmové pracující rodiče pečující o nezaopatřené děti.

Ve všech třech případech vládní koalice blokuje projednání těchto předloh, čímž dává najevo svůj skutečný postoj k pomoci našim rodinám. Legislativní podobu návrhů na manželské půjčky a pomoc rodinám se splácením hypoték připravuji a předložím je, předpokládám, ještě v letošním roce.

Zásadní je podle vás efektivní dlouhodobé řešení postupující energetické chudoby. Vy byste šla cestou odstranění skutečných příčin, tedy účast v Jednotném energetickém trhu EU, závislost cenotvorby elektřiny na výsledku obchodování na lipské komoditní burze, obchodování s emisními povolenkami atd. Jenže lze tedy něco ovlivnit na státní úrovni?

Jednoznačně ano, vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost, pan Václav Bartuška, nedávno v rozhovoru pro Rádio Universum jednoznačně prohlásil, že odchod českých producentů elektřiny a obchodníků s elektřinou z burzy v Lipsku je klidně možný a snadný, a že k tomu stačí jediné – kuráž příslušných vládních činitelů.

Toto téma je tak široké, že by vyžadovalo samostatný rozhovor. A tak nyní připomenu jen to, že český stát prostřednictvím vlády a ministerstva financí drží 70 procent akcií v hlavním výrobci české elektřiny, společnosti ČEZ – a už jen to nám dává ohromné možnosti. Inspirovat se můžeme například ve Francii.

Jak hodnotíte postup české vlády, co se týká energetické krize?

Jako zcela nedostatečný, pochybný a pomalý. Navíc cenové stropy na elektřinu a plyn jsou stanoveny nesmírně vysoko, mnohem výše, než by mohly a měly, hlavně u elektřiny, být.

Obracejí se na vás konkrétně lidé, že už nemají z čeho platit nájem nebo elektřinu? Můžete to prosím popsat?

Ano, obracejí se na mě zoufalí lidé. Hlavně jde o seniory a rodiče-samoživitele z venkova, kteří žijí v malých rodinných domcích, kde se topí a ohřívá voda elektřinou či plynem.

Po tzv. vládním zastropování cen jim dodavatelské firmy zvýšily skokově zálohy, celkově jde v průměru tak o 15 000 (i více) korun měsíčně. Přičemž takzvaný normativ u příspěvku na bydlení, kterým se vláda tak chlubí, je v těchto případech u jedno- a dvoučlenných domácností měsíčně maximálně 11 000 korun.

Tudíž tito lidé obdrží od státu jen zlomek pomoci, kterou skutečně potřebují a na energie padne doslova celý jejich měsíční příjem – včetně sociální pomoci.

Není to tak dávno, co jste na půdě Sněmovny předkládala zvýšení rodičovského příspěvku a pomoc lidem se zdravotním postižením. Jak to dopadlo?

Poslanci asociální Fialovy vlády opakovaně odmítají oba tyto body řádně projednat a nechat o nich hlasovat. A když už se nám nedávno podařilo začít je projednávat, nepřihlásili se tito poslanci ke svým hlasovacím zařízením, ačkoli byli ve sněmovním sále fyzicky přítomni a plivli tím tak všem lidem se zdravotním postižením a rodičům s malými dětmi do tváře.

Přesto to ale nevzdávám a na každé schůzi Sněmovny se snažím tyto důležité zákony pro zdravotně postižené a rodiny s malými dětmi předřazovat. Aby se co nejrychleji projednaly a mohly těmto lidem pomáhat.
Já to prostě nikdy nevzdám!