Opět – pokolikáté již – se ozývají sudetoněmecké hlasy a diskuse o prolomení Benešových dekretů. Byť někdo hovoří o tom, že Posselt je „jeden z největších Čechů“ a „stavitel mostů“. Jak to vidíte po sudetoněmeckém srazu, když jej naši někteří politici, stejně jako tuto problematiku, marginalizují?

Po několika letech opět padl návrh, tentokrát ze strany státního tajemníka Ministerstva vnitra Německa, že dekrety prezidenta Beneše nepatří do moderní Evropy. Mě to skutečně rozčílilo, protože tyto pokusy se tu pohybují stále v jakýchsi soustředných kruzích a vždy se tu po letech znovu a znovu objevují. Naposledy to bylo z Maďarska, kdy myslím, že předseda tamního parlamentu toužil po rušení dekretů prezidenta ČSR.

Interpeloval jsem pana Babiše a ptal jsem se jej, jak to jako předseda vlády sám vidí, protože jestliže dekrety budou zrušené, mohou nastat majetkové požadavky ze strany odsunutých sudetských Němců, kteří tenkrát spadli rozhodnutím vítězných velmocí do kategorie zrádců a kolaborantů, což byl název i dekretu tehdejšího prezidenta republiky. Mnozí tvrdí, že majetkové restituce „sudeťáci“ nyní odebrali ze svých stanov. Oni to sice navrhli vyřadit, ale německý soud tuto změnu neuznal a vrátil to do původního stavu. To se již dále nikterak neprezentovalo, a jejich majetkové nároky jsou tak do budoucna stále otevřené. Obávám se, že bohužel bude stačit jeden přelomový rozsudek Evropského soudu o vydání nějakého majetku a pak se strhne lavina žádostí. Patologičtí obdivovatelé EU, eurohujeři a nekritičtí obdivovatelé Německa z řad dnešních politických reprezentantů, ti se pak budou divit, až se začne českým občanům brát majetek v pohraničí. A také podnikatelům, kteří tam podnikají a nemusejí to být nyní zrovna již jen Češi.

České dominující vládní kruhy, tuto problematiku vytrvale bagatelizují a stále blábolí o jakýchsi aktech usmíření mezi národy. Blíží se ale doba, kdy landsmanšaft bude pořádat akce i na území České republiky. Což na tom sjezdu také padlo, a myslím, že to řekl zrovna pan Posselt. To je absolutně nepřijatelné, protože jestliže Bělobrádkové, Hermanové, Marxové či například Liškové a další tvrdí, že jde opět o jakýsi akt mezinárodního přátelství, tak je to zjevná hloupost! Vezměte si, že součástí sudetoněmeckého landsmanšaftu je spolek založený bývalými esesáky, členy SA nebo i dalšími lidmi například z tankové divize Das Reich. Dokonce mezi nimi byl i dřívější šéf úřadu Konrada Henleina. Ti se dopouštěli těch nejhorších válečných zločinů, a přesto byli součástí vedení organizace až do osmdesátých let. A na těchto základech stojí dnešní landsmanšaft. To se tady bagatelizuje, nemluví se o tom, spolky potomků násilně vystěhovaných, kterým byl po právu zabrán majetek, se nyní reaktivizují. Cítí, že je vhodná doba, a to kvůli majetkovým restitucím, které chtějí nejvíc. Jim nejde o nějakou politiku, to je pro ně už dnes více méně passé. Jim jde jen o ty obrovské majetky v pohraničí. Vezměte si, že ze Sudet byly odsunuty rozhodnutím vítězných velmocí až tři miliony Němců.

Obávám se ale toho, aby jeden takový přelomový rozsudek nespustil lavinu. Babiš tedy říká, že to není možné, Stropnický chodí jako kocour kolem horké kaše, a při mé interpelaci neřekne ani ano, ani ne, jen stále blábolí, že musíme spolupracovat s Německem a další obdobné fráze. Na dřeň problému se takticky nedostane ani náhodou, když jej čeká ten Izrael jako velvyslance.