Nyní probíhá soud s Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou, kde je i významnou aktérkou Kristýna Kočí. Jak byste charakterizoval Kočí a Škárku jako osobnosti za tu dobu, co jste je mohl poznat?

Já jsem je poznal jako lidi, kterým jsem chtěl věřit a kterým jsem věřil. V našem klubu nebyl nikdo, koho bych lidově řečeno nemusel. Byl jsem přesvědčen, že jsme skupina lidí, kterým jde o podobnou věc. Kristýnu jsem vnímal jako vzdělanou, ambiciózní, mladou ženu, která má před sebou obrovskou budoucnost a věřil jsem jí, vážil jsem si jí a respektoval jsem jí. Ve svém mladém věku se dostala vysoko. Té holky jsem si vážil.

S Jardou jsme se nikdy moc nekamarádili. Dali jsme si občas cigáro na terase a pokecali o autech, všeobecných věcech. Byl to člověk, kterého jsem si vážil. Ještě než jsem ho poznal, tak jsem si přečetl, že bydlel někde v tom cikánském slumu. Říkal jsem si o něm, že to je normální kluk, který ví, co chce. Neměl jsem o těch lidech žádné pochybnosti až do té doby, kdy to vloni v březnu, v dubnu začalo. Ale ani tehdy jsem moc nerozuměl tomu, co se děje. Pak se v médiích začalo mluvit o tom, že existuje sedm či jedenáct lidí, co se mají odtrhnout od klubu a říkal jsem si, co to je. Začal jsem přemýšlet, co se děje a nevěděl, jak si s tím poradit.

• SLEDUJEME: Peníze za mlčení ve VV

Takže jste neměl ještě z doby, kdy to bylo relativně v klidu, nějaké indicie, že by se Škárka a Kočí chtěli trhnout? Mně třeba říkal váš kolega Josef Dobeš, že pro Kristýnu Kočí bylo charakteristické, že do očí nikomu kritiku nikdy neřekla, ale pak prý pomlouvala za zády.

Něco takového jsem nezažil. První signál, kdy se mi to přestávalo pozdávat, byl, když mi Kristýna, když jsem se s ní sešel u ní v kanceláři, řekla, že je skupina lidí, které nemůže jmenovat a která je nespokojená s tím, kam směřuje poslanecký klub. Ale neřekla nic konkrétního. Pak to ale nabralo rychlý spád. Skoro přes noc. Netajím se tím, že jsem nevěděl, na kterou stranu mám jít.

Co vás přesvědčilo, abyste zůstal loajální vedení strany a většině klubu?

V novinách jsem četl spoustu různých obvinění na Věci veřejné, Víta Bártu, na Škárku. Chtěl jsem ale nějaký důkaz, protože o komkoli se mohou tvrdit lži. O mně také můj asistent tvrdil, že jsem ho okrádal. Samozřejmě jsem nechtěl být spojován s někým, kdo dělá nějaké sviňárny, ale nemohu se od někoho odvrátit a začít na něj házet špínu jenom proto, že sice někdo něco řekl, ale nepředložil důkaz. V březnu jsem měl dlouhé období, kdy jsem váhal, kam mám jít, ale protože jsem nezískal žádný důkaz, tak jsem zůstal tam, kde jsem. Řekl jsem ale, že jakmile zjistím, že se děje nějaká sviňárna, tak jdu.

A jaký máte nyní názor na to, jak se zachovali Škárka a Kočí? Měli pozitivní motivaci, nebo chtěli podle vás skutečně udělat nějaký puč, rozložit VV a spojit se s Petrem Tluchořem?

To já právě nevím. Pomohlo by mi to v mém dalším rozhodování. Nemám žádný důkaz, ale můj pocit z toho je, že Kristýnu někdo nějakým způsobem přiměl k tomu, aby rozhodila Věci veřejné. Jestli to bylo za peníze či nějaké výhody, to já nevím. Ona je teď už znemožněná. Ona už si neškrtne. Do politiky ji už k sobě nikdo nevezme. Ji nikdo nezaměstná. Já bych takového člověka k sobě nevzal. To je podobný případ jako s tím mým asistentem. Já jsem mu dal důvěru, a já pak po x měsících zjistím, že si mě od začátku nahrává.

Kristýna Kočí si taky nahrávala...

A teď jsme u toho. Chystala to od začátku, nebo to bylo nějaké vnuknutí? Byla od počátku s někým domluvená? Nevím.

• TÉMA: Nahrávka Kočí

Teď, když potkáte ve sněmovně Kočí nebo Škárku na chodbě, tak se pozdravíte, nebo prohodíte pár slov?

Při posledním zasedání sněmovny jsme se normálně zdravili. Jestli bych šel na kafíčko s některým z nich, to asi ne. Obecně nerad někoho zatracuji na základě nějakých pomluv. To je celé o Kristýně. To není o Humlovi, ani o Škárkovi. Ti do toho nějak spadli. Možná ani nevěděli, co se děje. Ty Škárkovy výpovědi médiím byly zmatené: dostal jsem úplatek, nedostal, záměrně jsem mystifikoval, nemystifikoval, kecal jsem, nekecal... Možná Jarda na něco Kristýně naskočil, ale pak si nebyl úplně jistý, jestli je to to, co by opravdu chtěl. Nevím. U pana Humla to bylo tak, že od začátku tvrdil, že není jedním z nás a že je pouze naším koaličním partnerem. Možná také naskočil na něco a nevěděl, o čem to je. Možná to spíš využil jako svou cestu ven.

MF Dnes psala, že jste hodně naříkal, že se snížil plat poslancům.

Poté, co všech 200 poslanců zjistilo, o kolik moc se plat snížil, tak všichni lítali po chodbách s výplatní páskou a nadávali. Já jsem to otevřel na klubu. Nebyl jsem jediný ve VV a ani jediným ve sněmovně, kdo tím byl zaskočen. Z výplaty zmizelo 20 tisíc, i když se mluvilo o tom, že to bude v řádu tisíců. Tak jsem se ozval, proč to tak je a kdo to tak spočítal, protože pro některé lidi to je průšvih. Jsou tři kategorie lidí ve sněmovně. Někteří měli původně nižší plat a tím, že se stali poslanci, si přilepšili, a i potom snížení na tom jsou pořád lépe než před nástupem do sněmovny. Pak tu jsou ti, kteří před tím měli byznys a ten jim vydělává dál, ty to taky moc nezasáhlo. Ale nejhorší to bylo pro ty, kteří před tím měli nějakou firmu, ale kvůli poslancování museli ukončit činnost. V té firmě třeba vydělávali víc. To byl můj případ. Někteří lidé třeba mají hypotéky, a když jim najednou zmizí 20 tisíc, tak je to sakra problém pro rodinný rozpočet.    

Ministr Josef Dobeš mi také řekl, že se snaží věřit, že se nenajdou nějací poslanci VV, kteří by se nechali koupit a svědčili by proti Bártovi. Ale jisté obavy vyjádřil.

Já obavy nemám. Já myslím, že v klubu už nehrozí nějaké štěpení. Myslím, že už nikdo neodejde.

Vy jste naznačil, že ten proces je honem na čarodějnice.

Tady je více než bilionový dluh, rozkradly a vyplýtvaly se miliardy, a my tady pranýřujeme člověka, který předal půl milionu. My jsme přišli a řekli jsme, že ty rozkrádačky podporovat nebudeme, a to se samozřejmě ostatním stranám, které v tom jely, nelíbilo, protože tím jím překazíte kšefty. Je pak jasné, že se vás budou snažit zdiskreditovat. Je to, jako kdybyste na policii nahlásil vykradení banky a jel svědčit, a ten lupič by vás napráskal, že máte ojeté gumy nebo máte zablácenou značku na autě. Věci veřejné jsou teď bité přes Bártu.

Co si myslíte o Bártovi?

No, jestli se mě zeptáte, jestli je to dobrý či špatný člověk, to já nevím. On je nejvýraznější osobností Věcí veřejných a s tím nic nenaděláte.

Hovořilo se o jeho diktátorských praktikách. Vám někdy něco zakazoval, nařizoval, byl arogantní?

Je fakt, že ze začátku měl chování, které většina lidí není ochotna snášet. Moje první setkání s Bártou bylo takové, že jsem ho asi po půl hodině poté, co jsem ho poprvé viděl, musel napomenout, ať se chová slušně. To se mu asi nikdy v životě nestalo. (smích) On zvýšeným hlasem oslovil pana Humla a já jsem Bártu napomenul, ať se tak nechová. Ale postupem času, jak jsem ho poznával víc a víc, tak jsem si uvědomil, že každý má nějaký způsob chování a vy musíte nastavit způsob komunikace a mantinely. Já se nebojím ozvat, když se mi něco nelíbí a když po mně někdo někdy vyjede, tak mu to vrátím stejným způsobem.

V životě jsem se několikrát potkal s podobnými typy lidí, jako je Bárta: autoritativní, v pohledu některých lidí hrubý, pro některé arogantní. Ale já jsem ve finále s takovými lidmi našel domluvu. Dělal jsem s jedním člověkem, který mi dělal šéfa, a on byl velmi tvrdý. Ostatní o něm mluvili jako o hulvátovi. Můj vztah s tímto šéfem byl, že jsem ho jednou chytil za kravatu a v jeho kanceláři jsem s ním praštil o zeď a od té doby jsme byli kamarádi. Já jsem si uvědomil, že ten člověk je strašně pracovitý a řve na lidi, protože od lidí požaduje stejný výkon. Těžce nesl, když někdo řekl: to nejde. Takže jsem pochopil, že ten člověk není hovado, jak o něm říkali druzí, ale že jenom nesnese, když lidi říkají o věcech, které jdou udělat, že nejdou udělat. Co se týká Bárty, tak tam mi to připadá dost podobné. Mně, když se osobně nelíbilo, jak se chová, tak jsem za ním šel a řekl jsem mu to. A on mě nezbil, neatakoval, ani na mě nezačal řvát. Je schopen normální komunikace.