Co většinou děláte o sobotních půlnocích?

Nejčastěji pracuji, protože jsem noční tvor. Jako bývalý žurnalista píši dodnes hodně článků. Je to i mé hobby. Nejlepší nápady dostávám právě kolem půlnoci. Také v noci hodně čtu. Jsem dost staromódní, takže stále čtu papírové knihy. Navíc rád při práci poslouchám rádio a vůbec se nedívám na televizi. Výjimečně o půlnoci posedávám s lidmi a popíjím víno či pivo.

Stále píšete spíše politické články anebo se někdy zabýváte i jinými tématy?

Stále, ale nejedná se o denní politiku. Jde o historicko či kulturně politické články. Nikdy nejsou zcela nepolitické. Zajímá mě především pestrost a rozmanitost Evropy, ale i její mezináboženský charakter. O tom jsem napsal i knihu.

Procestoval jste všech sedmadvacet zemí Evropské unie?

Ano. Nicméně skoro i všechny další evropské státy. Ještě jsem nebyl na Islandu a v Norsku.

Dokázal byste si představit žít někde jinde než v Bavorsku?

Asi nedokázal. Jsem ale rád, že mohu být každý měsíc několikrát v Česku, což je země, odkud pochází můj otec. Také často rád pobývám v Rakousku, odkud pochází matka. Mám rád Štrasburk a nerad Brusel, kam nicméně jezdím každý měsíc. Také dost cestuji po Balkáně.

Na Balkáně jsou stále dost nebezpečné enklávy. Třeba Kosovská Mitrovica. Neměl jste tam někdy obavy o vlastní zdraví?

Ne. Byl jsem během války ve Vukovaru, také v Chorvatsku, když ho Srbové přepadli, nicméně i za války v Bosně a Kosovu. Pracovat pro Evropu mě dost motivuje a válka v ní je to nejhorší, co může být. Za tento názor vděčím otci. Spolužáci měli otce, kteří jim z války vyprávěli hrdinské příběhy. Táta musel narukovat jako sedmnáctiletý a řekl mi, že všechny tyhle hrdinské povídačky jsou blbost, že válka je strašná. Zažil jsme ji na Balkánu a měl pravdu.

Většina nacionalisticky smýšlejících Čechů odmítá vznik nezávislého Kosova a podporuje Srby. Pochází to mimo jiné z dřívější myšlenky slovanské vzájemnosti. Co o tom soudíte?

Podporuji samostatnost Kosova. Poté, co tam Miloševič spáchal, už nebylo nic jiného možné. Ale lidé tam určitě jednoho dne spolu zase začnou vycházet. Srbů je v Kosovu šest procent a méně než polovina žije v regionu Mitrovice. Ostatní žijí jinde a dobře se integrovali. Srbové v kosovské vládě a parlamentu jsou rozumní a spolupracují. Jen Srbové z Mitrovice jsou k nenávisti postrkováni určitými kruhy z Bělehradu. Jde o nacionalisty a mafiány. Často říkám, že to je to nejhorší, co někdo může dělat. Sám jsem z menšiny, kterou někdo zneužil pro své nacionalistické cíle. A vím o tom své.

Nicméně sudetští Němci přeci nebyli zneužiti Hitlerem. Podívejme se na Konráda Henleina a snahy mnoha sudetských Němců už před válkou o připojení Československa k říši…

Byli zneužiti proti jejich zájmům. To neznamená, že nicméně potom zneužití lidé nejásali. A hodně jich jásalo. Tehdy jsem nežil.  Ale jde o memento. Měli bychom být v tomto ohledu opatrní. Jako mladší generace máme štěstí, že se nám ještě něco takového nestalo. Takže pozor, protože o tolik inteligentnější než naši rodiče a prarodiče nejsme. Proto musíme být stále bdělí.

V Česku, přestože jste byl v Lidicích, Terezíně a omluvil se za některé viny, vaše jméno stále mnoho lidí straší. Co vy na to?

Myslím si, že se v tom hodně přehání. Každý měsíc jsem nejméně jednou v Česku. A nejen v Praze. Jezdím po celé zemi. Ponejvíce jsou lidé velice přívětiví. Nikdy jsem nezažil něco vyloženě negativního. Minulý rok mě v Plzni na ulici oslovili lidé. Byli to obyčejní dělníci v montérkách, co vyšli z nějaké hospody. Děkovali mi a říkali, že to dělám dobře. Jsou i takoví.

Na druhou stranu jsem v souvislosti s vámi slyšel výrazy jako Nový Adolf…

Tak se vyjadřuje například paní Bobošíková. Ale podívejte se, kolik procent hlasů při volbách dostala. Existují různé extremistické skupiny. Před několika lety uspořádala jedna z nich symbolické vyhnání Posselta. Na Václavák přivezli dobytčí vagón a z něj vyhodili mou jakoby figurínu. To je přeci dětinské. Když se podíváte, kolik Čechů volí tyto skupiny, zjistíte, že jsou okrajovou záležitostí. Ostatně blázny máme u nás taky. Jeden přítel mi řekl, že hrozné na vyhnání sudetských Němců z Čech bylo hlavně to, že jsme takové idioty museli vzít sebou. Prostě v každé národnostní skupině existují idioti.

Přejděme spíše k panevropské vzájemnosti. Jak vás zasáhla smrt jejího architekta Otty Habsburského?

Byl jsem jeho nejbližším spolupracovníkem po dvacet let. Zasáhlo mě to hluboce, i když se dožil téměř sta let. Nebyla to proto náhlá smrt, ale spíše přechod do jiného světa. Na jeho pohřbu se sešly všechny národy. Ministr zahraničí Kosova, princ Maroka, švédský král, český ministr zahraničí a tak dále. Šlo o krásné znamení pro evropskou budoucnost.