Pod tíhou rostoucí inflace si mnoho občanů stěžuje, že tato vláda myslí více na Ukrajinu, tamní uprchlíky a dění v Bruselu, než na ně. Jak se k tomu stavíte?

Každá vláda, je-li skutečně práva svého poslání, by měla myslet především na domácí potřeby a nezbytnosti, protože bez toho ztrácí své opodstatnění. O ukrajinské uprchlíky se starat jistě můžeme, ale jen tehdy, pokud na takovou péči opravdu máme. A to si nyní nemyslím. Přinejmenším v rozsahu, v jakém se to podle všeho děje, rozhodně nikoli.

Pradědečka vám komunisté upálili v Charkově. Dnes se tam opět lidé zabíjejí. Jak vnímáte ruskou invazi na Ukrajinu?

To, že mého pradědečka Prašenka upálili bolševici zaživa v jakési pekárně, mně vyprávěla moje babička Jekatěrina, která pocházela ze slušné charkovské rodiny a děsila se rudých až do své smrti. Kromě toho mi padli skoro přesně tamtéž také dva strýčkové za druhé světové války, to byli ale Němci, tak suďte. Pro tohle všechno plus rok 1968 a všech dvacet let poté je ale pro mě osobně otázka Východu vyřešená. S docela vším od nejzazších slovenských hranic dál bychom měli mít společného jen to, co je bezpodmínečně nutné. Jestli vůbec něco. Protože, ač se tak rádo tvrdí něco úplně jiného, s tam žijícími národy nemáme společné dějiny, hodnotovou stupnici, způsob myšlení, ani kulturu.